Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 5 600 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 600 Kč za dobu od 13. 9. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 9 308,76 Kč, úroku z prodlení ve výši 766,37 Kč, úroku ve výši 1 608,36 Kč, úroku ve výši 28,95 % ročně z částky 8 474,70 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 874,70 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 600 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do 12. 9. 2024, se zamítá.
III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 5 127,98 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám České republiky na účet Okresního soudu v Jičíně.
IV. Česká republika je povinna zaplatit prostřednictvím Okresního soudu v Jičíně [Jméno opatrovníka], advokátovi sídlem [adresa] odměnu za výkon funkce opatrovníka za řízení před okresním soudem ve výši 9 861,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu 29. 6. 2023 domáhal po žalovaném zaplacení částky 14 908,76 Kč, úroku z prodlení ve výši 766,37 Kč, úroku ve výši 1 608,36 Kč, úroku ve výši 28,95 % ročně z částky 8 474,70 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 474,70 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení.
2. K odůvodnění žaloby uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] s žalovaným uzavřeli dne 23. 4. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku 10 000 Kč. Žalovaný se kromě této částky zavázal právnímu předchůdci žalobce uhradit 10 477 Kč. Tuto částku tvoří kapitalizované úroky z půjčených peněžních prostředků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy o úvěru ve výši 5 101 Kč s úrokovou sazbou 28,95 % ročně, odměna za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částka za komfortní a flexibilní splácení ve výši 2 316 Kč. Žalovaný se zavázal tyto částky vrátit v 52 hotovostních týdenních splátkách po 394 Kč. Poslední splátka měla být uhrazena do 22. 4. 2022. Žalovaný sjednané splátky řádně nehradil. Poslední splátku uhradil 14. 7. 2021. Ke dni 19. 11. 2021 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení dluhu a na jistině byl dluh ve výši 8. 474,70 Kč a dlužný poplatek byl ve výši 6 434,06 Kč. Tato pohledávka byla postoupena na žalobce. Do postoupení pohledávky žalovaný uhradil 4 400 Kč. Po postoupení pohledávky na dluh nic neuhradil. Od 18. 8. 2018 se neuhrazená jistina úročí úrokem ve výši 28,95 % ročně. Tato pohledávka byla postoupena na žalobce. Žalobce po žalovaném požaduje uhradit dlužnou jistinu 8 474,70 Kč, poplatek ve výši 6 434,06 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 608,36 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 766,37 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 474,70 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení, úrok ve výši 28,95 % ročně z částky 8 474,70 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení.
3. Žalovaný zastoupený opatrovníkem uvedl, že sjednané úroky a odměny jsou nepřiměřeně vysoké. Proto je úvěrová smlouva neplatná.
4. Z provedeného dokazování byly prokázány tyto skutečnosti. Společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli 23. 4. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku společnosti [právnická osoba] vrátit společně s poplatkem ve výši 8 917 Kč. Tento poplatek zahrnoval úrok 5 101 Kč, částku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, částku za komfortní poskytnutí a splácení 1 036 Kč, částku za flexibilní splácení 1 280 Kč. Dále byla sjednáno doplňkové pojistné, za což měl žalovaný uhradit pojistné 1 560 Kč. Žalovaný se zavázal celkem vrátit 20 477 Kč a to v 51 týdenních splátkách po 394 Kč a poslední 52 týdenní splátce ve výši 383 Kč. Ve smlouvě bylo uvedeno, že úroková sazba je ve výši 88 % a je pevná po celou dobu trvání smlouvy. Výše RPSN byla uvedena 197,92 %. První splátka měla být zaplacena do 7. kalendářního dne od uzavření smlouvy o zápůjčce a každá následují do konce následujícího týdenního období. Toto bylo prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a žalovaným dne 23. 4. 2021, Smluvními podmínkami smlouvy o spotřebitelském úvěru, zákaznickou kartou – žádostí o spotřebitelský úvěr.
5. Žalobce tvrdil, že před uzavřením dané úvěrové smlouvy byla prověřena úvěruschopnost žalovaného. K tomu předložil důkazy: zákaznickou kartu, nájemní smlouvou uzavřenou mezi žalovaným a p. [jméno FO], pracovní smlouvou a dalšími s pracovním poměrem souvisejícími listinami, výpisem z účtu žalovaného.
6. V zákaznické kartě - žádosti o úvěr, kterou podepsal žalovaný, bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný a žije v nájmu. Žalovaný je zaměstnán jako operátor výroby s čistým měsíčním příjmem 11 967 Kč. U výše měsíčních výdajů je uvedena odhadovaná výše 4 000 Kč. Žalovaný nemá žádné externí splátky a interní splátky PF.
7. Z nájemní smlouvy uzavřené dne 30. 1. 2021 mezi žalovaným a p. [jméno FO] vyplývá, že žalovaný měl v době od 1. 2. 2021 do 1. 3. 2022 v nájmu dům se zahradou. Zavázal se hradit nájemné ve výši 17 500 kč měsíčně. Dále měl hradit zálohy na služby ve výši 3 680 Kč měsíčně.
8. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovaným a [právnická osoba] dne 12. 8. 2020 vyplývá, že žalovaný byl od 12. 8. 2020 zaměstnán jako pomocný operátor výroby na dobu jednoho roku u společnosti , právnická osoba9. Ve výpise z účtu žalovaného, jsou uvedeny jen příchozí platby a nejsou zde zobrazeny žádné výdaje žalovaného. Z tohoto výpisu vyplývá, že žalovaný měl jediný příjem ze zaměstnání. 12. 3. 2021 obdržel výplatu 14 434 Kč a 14. 4. 2021 výplatu ve výši 9 501 Kč. 6. 4. 2021 obdržel od ČSSZ 2 272 Kč. Dále jsou zde uvedeny další příchozí úhrady či vklady hotovosti, ale nelze zjistit, z jakého důvodu byly na účet žalovaného poukázány.10. Toto bylo prokázáno zákaznickou kartu, nájemní smlouvou uzavřenou mezi žalovaným a p. [jméno FO], pracovní smlouvou a dalšími s pracovním poměrem souvisejícími listinami, výpisem z účtu žalovaného.11. Žalovaný na základě dané úvěrové smlouvy uhradil věřiteli 4 400 Kč. Toto bylo prokázáno tvrzením žalobce, které žalovaný nezpochybnil a netvrdil a neprokázal, že by žalobci či jeho právnímu předchůdci uhradil větší částku. Bylo na žalovaném, aby prokázal úhradu žalované částky.12. Pohledávka vzniklá na základě předmětné smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobce. Toto bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a žalobcem dne 14. 12. 2022 včetně části seznamu postupovaných pohledávek, oznámením společnosti [právnická osoba] žalovanému z 16. 12. 2022. Skutečnost, že by oznámení společnosti [právnická osoba] žalovanému z 16. 12. 2022 bylo doručeno žalovanému prokázáno nebylo. Toto nelze dovodit ani z podacího lístku podací číslo [hodnota]. V tomto podacím lístku není odesílatelem právní předchůdce žalobce ale žalobce a navíc nebylo doloženo, že by listina doručována v rámci této poštovní zásilky byla skutečně doručena žalovanému nebo se dostala do jeho dispoziční sféry.13. Zástupce žalobce sepsal dne 1. 6. 2023 výzvu žalovanému k plnění. Tato výzva byla odeslána žalovanému dne 2. 6. 2023. Toto bylo prokázáno výzvou zástupce žalobce žalovanému z 1. 6. 2023 a podacím lístkem. Skutečnost, že by tato výzva byla doručena žalovanému prokázána nebyla.14. § 86 z. č. 257/2016 Sb. ve znění účinném ke dni 23. 4. 2021 (dále též jen z. č. 257/2016 Sb.) zní: 1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. zní: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.17. Právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovaným 23. 4. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením smlouvy o úvěru měly být společností [právnická osoba] ve smyslu § 86 z. č. 257/2016 Sb. prověřena úvěruschopnost žalovaného. Z dokazování vyplynulo, že poskytovatel úvěru měl z dokladů předložených při prověřování úvěruschopnosti žalovaného mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobce neprokázal, že by pochybnosti vyplývající z listin předložených žalobcem v rámci tohoto řízení, byly vyvráceny jiným šetřením poskytovatelem úvěru. Z předložených důkazů vyplývá že žalovaný byl v době poskytování úvěru zaměstnán na dobu určitou jeden rok do 12. 8. 2021, to znamená do méně jak 4 měsíců od uzavření pracovní smlouvy. Jeho příjem ze zaměstnání byl uveden ve výši 11 967 Kč měsíčně čistého. Jiný pravidelný příjem neměl. V zákaznické kartě bylo uvedeno, že odhadované výdaje žalovaného jsou 4 000 Kč měsíčně. Žalovaný bydlel v nájmu a dle žalobcem předložené nájemní smlouvy měl hradit nájemné ve výši 17 500 Kč měsíčně a zálohy na služby ve výši 3 680 Kč měsíčně. Za situace, kdy výdaje žalovaného vyplývají z nájemní smlouvy byly podstatně vyšší než jeho příjmy a příjmy uvedené v zákaznické kartě byly podstatně nižší, že náklady, které měl žalovaný hradit dle nájemní smlouvy, měl mít poskytovatel úvěru důvodné pochybnosti o schopnostech žalovaného splácet úvěr. Z tohoto důvodu je dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. žalobcem tvrzená úvěrová smlouva neplatná. K této neplatnosti soud přihlížel z úřední povinnosti na základě rozsudku Soudního Dvora Evropské unie ve věci C -679/18 z 5. 3. 2020.18. Z výše uvedených důvodů nemohl soud žalovaný nárok posuzovat jako plnění ze smlouvy o úvěru a na základě tohoto právního titulu žalovanému uložit zaplatit žalovanou částku. Z tohoto důvodu soud zamítl žalobu v části, kde žalobce požadoval zaplacení nedoplatku poplatku 6 434,06 Kč, smluvní úroky ve výši 1 608,36 Kč a smluvní úrok ve výši 28,95 % ročně z částky 8 474,70 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení.19. U žalované dlužné jistiny 8 474,70 Kč včetně úroků z prodlení z této částky soud musel zvážit, zda-li žalobce nemá vůči žalovanému nárok na zaplacení této částky z titulu bezdůvodného obohacení. Bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl částku 10 000 Kč. Z této částky bylo vráceno 4 400 Kč. Z částky 10 000 Kč proto zůstalo nevráceno 5 600 Kč. Tyto skutečnosti žalovaný nesporoval a neprokázal, že by tuto částku vrátil. Tato pohledávka byla postoupena na žalobce. Jelikož k výplatě částky 10 000 Kč došlo bez právního důvodu, bez platné smlouvy o úvěru. Žalovaný se o tuto částku obohatil a měl jí dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. a dle § 2991 odst. 1 o.z. žalobci vrátit. Žalovaný vrátil jen část a zbytek 5 600 Kč dodnes nevrátil. Proto soud dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. § 2991 odst. 1 o.z. uložil žalovanému povinnost částku 5 600 Kč žalobci vydat – zaplatit. Protože žalovaný tuto částku žalobci neuhradil ani následující den poté, co k tomu byl vyzván žalobou, která byla straně žalované doručena 11. 9. 2024, dostal se žalovaný od 13. 9. 2024 do prodlení s vrácením této částky. Soud proto dle § 1970 o.z. uložil žalovanému povinnost za dobu od 13. 9. 2024 do zaplacení uhradit žalobci úroky z prodlení z částky 5 600 Kč v žalobcem požadované výši. Ve zbytku žalované jistiny ve výši 2 874,70 Kč včetně úroků z prodlení z této částky soud žalobu zamítl. Ohledně zaplacení dalších úroku z prodlení - úroky z prodlení ve výši 766,37 Kč, úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky z částky 5 600 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do 12. 9. 2024, soud žalobu zamítl. Nárok na úroky z prodlení za dobu před 13. 9. 2024 není dán proto, že žalovaný v té době nebyl v prodlení. Nebylo prokázáno, že by existovala platná smlouva na základě, které by měl žalovaný před 13. 9. 2024 vrátit 10 000 Kč, respektive 5 600 Kč. K vydání částky 5 600 Kč byl žalovaný vyzván až doručením žaloby. To, že by žalovanému byla před 11. 9. 2024 doručena výzva k zaplacení žalované částky, prokázáno nebylo.20. Žalobce měl v řízení úspěch ohledně zaplacení 5 600 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 600 Kč za dobu od 13. 9. 2024 do zaplacení, pro účely výpočtu nákladů řízení byly tyto úroky kapitalizovány ke dni vyhlášení rozsudku na částku 154,80 Kč. Celkem měl žalobce úspěch ohledně zaplacení částky 5 754,80 Kč.21. Žalovaný měl v řízení úspěch ohledně částky 9 308,76 Kč, úroku z prodlení ve výši 766,37 Kč, úroku ve výši 1 608,36 Kč, úroku ve výši 28,95 % ročně z částky 8 474,70 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení, pro účely výpočtu nákladů řízení byly tyto úroky kapitalizovány ke dni vyhlášení rozsudku na částku 5 081,62 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 874,70 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení, pro účely výpočtu nákladů řízení byly tyto úroky kapitalizovány ke dni vyhlášení rozsudku na částku 506,10 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 600 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do 12. 9. 2024 ve výši 831,11 Kč. Celkem měl žalovaný úspěch ohledně zaplacení částky 18 102,32 Kč. Pro účely výpočtu nákladů řízení je celkový předmět řízení ve výši 23 857,12 Kč.22. Žalobce měl v řízení úspěch 24 % a žalovaný 76 %. Dle § 142 odst, 2 a § 149 odst 2 o. s. ř soud uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady řízení v poměru 52 % celkových nákladů strany žalované spojených s tímto řízením. Protože žalovaný byl v tomto řízení zastoupen opatrovníkem představují tyto náklady žalovaného náklady vynaložené státem za zastoupení žalovaného opatrovníkem ve výši 9 861,50 Kč. S ohledem na tuto skutečnosti soud rozhodl, že poměrná část nákladů žalovaného spojených s tímto řízením ve výši 5 127,98 Kč (52 % celkových nákladů za zastoupení opatrovníkem) má být uhrazena žalovanému k rukám státu, viz rozhodnutí NS ČR v Brně 28 Cdo 2553/2017, 21 Cdo 588/2011.23. Žalovanému byl usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 27. 6. 2024, č. j. 11 C 199/2023-92 ustanoven kvůli neznámému pobytu dle § 29 odst. 1, 3 o. s. ř. opatrovníkem advokát [Jméno opatrovníka]. Soud postupoval dle § 140 odst. 2 o. s. ř. a přiznal [Jméno opatrovníka] odměnu za výkon funkce opatrníka ve výši 9 861,50 Kč. Náklady opatrovníka spočívají v jeho odměně 6 800 Kč za 4 úkony právní služby po 1 700 Kč (stanoveno dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. z tarifní hodnoty 14 908,76 Kč určené dle § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. za úkony: 1) převzetí a příprava zastoupení, 2) písemné podání z 2. 10. 2024, 3) účast u jednání soudu dne 7. 11. 2024, 4) účast u u jednání soudu dne 9. 1. 2025), 3 x paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024 po 300 Kč, 1 x paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025 - 450 Kč a 21 % DPH v částce 1 711,50 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř. ).24. Lhůty k plnění povinností byly stanoveny třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.