Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do povinnosti zaplatit:- smluvní úrok ve výši 5 414 Kč,- smluvní pokutu ve výši 825 Kč,- zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky 31 239 Kč za období od 3. 5. 2024 do zaplacení,zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 31,2 % jejích účelně vynaložených nákladů, tedy částku 1 069,54 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Návrhem ze dne 23. 1. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 31 239 Kč s příslušenstvím na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota] ve znění dodatků, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, žalovaný však úvěr řádně nesplatil. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela předchůdkyně žalobkyně z údajů poskytnutých žalovaným, informací z interních databází a externích registrů. V době poskytnutí úvěru neměla předchůdkyně žalobkyně žádné varovné signály, že by žalovaný neměl svým povinnostem dostát.
2. Žalovaný se v řízení nevyjádřil.
3. Zdejší soud ve věci nařídil jednání na den 29. 10. 2025, žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný se však k jednání bez jakékoliv omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v nepřítomnosti účastníků.
4. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 29. 1. 2024 má soud za prokázané, že se předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dohodli na poskytnutí úvěru ve výši 6 400 Kč s pevnou úrokovou sazbou ve výši 279,83 % p.a., RPSN 1 141,2 %. Žalovaný se zavázal celý úvěr splatit do 30 dnů.
5. Dodatkem č. [hodnota] ze dne 30. 1. 2024 byla výše úvěru zvýšena na 11 900 Kč. Dodatkem č. [hodnota] ze dne 2. 2. 2024 byla výše úvěru zvýšena na 18 000 Kč. Dodatkem č. [hodnota] ze dne 3. 2. 2024 byla výše úvěru zvýšena na 20 500 Kč. Dodatkem č. [hodnota] ze dne 8. 2. 2024 byla výše úvěru zvýšena na 25 000 Kč.
6. Z výpisu z účtu vyplývá, že žalovaný nejdříve předchůdkyni žalobkyně ověřil své číslo účtu zasláním platby ve výši 0,01 Kč, následně tato poskytla žalovanému částku 25 000 Kč v jednotlivých platbách dne 29. 1. 2024, 30. 1. 2024, 2. 2. 2024, 3. 2. 2024 a 8. 2. 2024.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek s přílohou a oznámení o postoupení pohledávky je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14. 9. 2024.
8. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 14. 9. 2024 spolu s podacím lístkem má soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky.
9. Na základě výše uvedeného soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný se dohodl s předchůdkyní žalobkyně na podmínkách smlouvy, na základě které mu měl byl poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně tuto částku postupně žalovanému poskytla, žalovaný však ničeho nesplatil.
10. Soud neprováděl dokazování dodatkem ke smlouvě č. [hodnota], výzvou k úhradě ze dne 2. 5. 2024 a obchodními podmínkami [právnická osoba], neboť to s ohledem na právní posouzení věci nebylo nezbytné.
11. Po právní stránce se soud zabýval nejdříve platností uzavřené smlouvy o úvěru z hlediska řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného (§ 86 odst. 1, § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy).
12. Na prvním místě zdejší soud konstatuje, že ani přes poučení soudu žalobkyně řádně neprokázala adekvátní zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně v této otázce přednesla jistá tvrzení, avšak k jejich prokázání neoznačila žádné relevantní důkazy. Především není v řízení vůbec prokázáno, jaká zjištění učinila její předchůdkyně z jednotlivých dotázaných registrů či jaké informace sdělil sám žalovaný a jak tato zjištění předchůdkyně žalobkyně hodnotila. Současně absencí při soudním jednání se žalobkyně zbavila možnosti být o nutnosti unesení důkazního břemene opětovně poučena.
13. Za uvedené situace je proto nutné uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně svým zákonným povinnostem nedostála a v důsledku není možné právní jednání v podobě smlouvy o úvěru hodnotit jako platné (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
14. Z provedeného dokazování je ovšem také patrné, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční plnění v celkové výši 25 000 Kč a žalovaný jí z této částky nic nevrátil.
15. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Na základě výše uvedeného soud zavázal žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 25 000 Kč (výrok I. rozsudku) a ve zbývající části, tj. co do nároku na zaplacení smluvní pokuty, úroků z prodlení a smluvních úroků žalobu zamítl (výrok II. rozsudku). Pokud se týká doby přiměřené možnostem žalovaného, pak zdejší soud akcentuje, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní a žádným způsobem se nevyjádřil ani nedostavil k nařízenému jednání. Soud tedy neměl možnost zjistit jakékoliv skutečnosti ohledně jeho majetkových poměrů a možností vrácení dlužné částky. Proto soud přistoupil k podpůrné aplikaci § 160 odst. 1 o.s.ř. a uložil povinnost k úhradě do 3 dnů od právní moci rozsudku.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchu účastníků. Žalobkyně byla ve sporu převážně úspěšná a náleží jí poměrná část náhrady nákladů řízení. Tyto sestávají z mimosmluvní odměny advokáta dle § 6 a násl. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen vyhlášky) za 3 úkony právní služby v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky. Sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby v této fázi řízení činí dle § 14b odst. 1 bodu 3 vyhlášky (ve znění účinném do 31. 12. 2024 s ohledem na přechodná ustanovení vyhlášky č. 258/2024 Sb.) částku 500 Kč, celkem 1 500 Kč. Soud při stanovení výše odměny vycházel z tarifní hodnoty sporu 31 239 Kč. Ke každému z úkonů právní služby je nutné přičíst náhradu hotových výdajů, která v této fázi řízení činí dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky (ve znění účinném do 31. 12. 2024) 100 Kč za každý úkon, tedy celkem 300 Kč. Mimosmluvní odměna a náhrada hotových výdajů tak dosahuje celkem částky 1 800 Kč. Uvedené částky je nutné dále zvýšit o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % (zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH) a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 250 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí 3 428 Kč.
19. Při úvaze o aplikaci ustanovení § 14b vyhlášky soud přihlédl ke skutečnosti, že v posuzované věci se jedná o občanské soudní řízení, jehož předmětem je peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč, žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení a řízení bylo zahájeno návrhem, který představuje ustálený vzor používaný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech.
20. Při výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu je nutné vycházet z celých žalovaných částek včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí (shodně též nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2018). Žalobkyně byla v rámci celého řízení úspěšná celkem co do částky 25 000 Kč, žalovaný byl úspěšný co do částky 13 110,69 Kč (včetně veškerého příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí). Poměr úspěchu žalobkyně tak představuje 65,6 % a žalovaného 34,4 %, žalovaný je proto povinen žalobkyni uhradit 31,2 % jejích nákladů řízení a soud jej tak zavázal k úhradě částky 1 069,54 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Platební místo soud určil dle § 149 odst. 1 o.s.ř. a lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř.