Výrok
I. Zrušuje se spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], a pozemku parc. č. [číslo], to vše v k.ú. [adresa].
II. Nařizuje se prodej pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], a pozemku parc. č. [číslo], to vše v k.ú. [adresa] s tím, že z výtěžku připadne žalobkyni podíl 1/2 a žalovanému podíl 1/2.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem ze dne 20. 11. 2025 se žalobkyně domáhala vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem, a to k pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], a pozemku parc. č. [číslo] to vše v k.ú. [adresa] (dále jen „předmětné nemovitosti“) tím způsobem, aby byly nemovitosti prodány a výtěžek z prodeje rozdělen mezi účastníky dle jejich spoluvlastnických podílů.
2. Žalovaný se v řízení nevyjádřil.
3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující: Z výpisu z katastru nemovitostí má soud za prokázané, že předmětné nemovitosti jsou ve spoluvlastnictví obou účastníků. Žalobkyni náleží na předmětných nemovitostech spoluvlastnický podíl 1/2 a žalovanému spoluvlastnický podíl 1/2. Jiní spoluvlastníci předmětných nemovitostí nejsou.
4. Ze znaleckého posudku zpracovaného [právnická osoba] č. [číslo] soud zjistil, že předmětné nemovitosti představují 2 pozemky, jejichž součástí je též rodinný dům. Tento je ve špatném stavebně technickém stavu, je přízemní a tvoří jej 1 bytová jednotka s 1 sociálním zařízením. Součástí posudku je také fotodokumentace stavu nemovitostí.
5. Na základě provedených důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Účastníci jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí, každý se spoluvlastnickým podílem o velikosti id. 1/2. Předmětnými nemovitostmi jsou 2 pozemky, na jednom z nich je umístěn přízemní RD tvořený jednou bytovou jednotkou.
6. Podrobnější rozbor nemovitostí zejména s ohledem na možnost reálného rozdělení soud neprováděl. Žalobkyně nemá o reálné rozdělení nemovitosti zájem a žalovaný byl pro soud opakovaně nekontaktní. Za této situace by zadání znaleckého posudku či odborného vyjádření jen nepřiměřeně zatížilo (časově i ekonomicky) probíhající řízení s minimální pravděpodobností přinést do řízení nové podstatné poznatky, neboť rodinný dům je tvořen jednou bytovou jednotkou a možnost vybudování další bytové jednotky se z provedeného dokazování jeví nepravděpodobnou.
7. Podle § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.
8. Podle § 1143 o.z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.
9. Podle § 1147 o.z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.
10. Promítnuto na projednávanou věc výše uvedená právní úprava znamená, že žalobkyně se řádně a důvodně domáhá zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem. Soud dospěl k závěru, že rozdělení předmětných nemovitostí v daném případě není možné. Zejména rodinný dům s ohledem na jeho dispozici patrně nelze rozdělit na 2 samostatné jednotky a možnost asymetrického rozdělení nemovitostí (např. zvlášť na rodinný dům a zvlášť zahradu) se v daném případě taktéž nejeví vhodnou, neboť nemovitosti tvoří společně funkční celek.
11. Jelikož nemovitosti nelze reálně rozdělit, žádný z účastníků v řízení aktivně nevyjádřil zájem převzít nemovitosti do svého výlučného vlastnictví, pak soud přistoupil k poslednímu způsobu vypořádání spoluvlastnictví, a to prodejem nemovitých věcí.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. II. ÚS 572/19, ze kterého vyplývá, že rozhodnutí o nákladech řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví se nemůže odvíjet toliké od úvahy soudu o tom, co bylo mezi účastníky sporné a jaké řešení v tomto ohledu přijal soud. Naopak v tomto řízení, v němž se jedná o rovném vlastnickém právu všech účastníků, v němž všichni účastníci (spoluvlastníci) mají v řízení shodné procesní postavení žalobců i žalovaných a v němž předem nemohou přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu, a naopak každý z odlišných návrhů jednotlivých účastníků může mít rozumný a přesvědčivý základ, se zpravidla jeho spravedlivé východisko pro rozhodnutí o nákladech řízení bude jevit, aby každý z účastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného spoluvlastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody; takové východisko odpovídá právu spoluvlastníků na ochranu vlastnictví zaručenému čl. 11 odst. 1 Listiny.
13. Jelikož v projednávané věci zdejší soud nezjistil žádné skutečnosti, které by odůvodnily mimořádné přiznání náhrady nákladů řízení, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.