Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč měsíčně vždy do 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po nabytí právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek při řádném nezaplacení byť jediné z nich.
II. Žaloba se co do nároku na zaplacení- částky 4 000 Kč jako kapitalizovaného smluvního úroku,- částky 3 130 Kč jako kapitalizované smluvní pokuty,- zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z částky 14 000 Kč od 10. 12. 2024 do zaplacenízamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem ze dne 28. 11. 2025 po žalovaném domáhala zaplacení částky 17 130 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy ze dne [datum] č. [hodnota] uzavřené na dálku prostřednictvím webové stránky žalobkyně [webové stránky] Žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, a to dne 6. 8. 2024 bezhotovostním převodem na bankovní účet č. [č. účtu]. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, a to s tím, že žalovaný je povinen každý měsíc hradit úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu mohl splatit kdykoliv za trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dluhu, načež byl úvěr zesplatněn ke dni 9. 12. 2024 a žalovaný byl vyzván k jeho úhradě. Předmětem žaloby je pohledávka v celkové výši 14 000 Kč, skládající se z nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč, ze smluvního úroku ve výši 40 % p. m. v kapitalizované výši 4 000 Kč, a to vše spolu se zákonným úrokem z prodlení počínajícím dnem po zesplatnění úvěru. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 3 130 Kč, která představuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d. z částky ohledně níž je žalovaný v prodlení od 10. 12. 2024 do odeslaní předžalobní výzvy. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 19. 10. 2025. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tvrdila žalobkyně, že tuto ověřila dle údajů uvedených v žádosti o úvěr ze strany žalovaného, jakož i nahlédnutím do SOLUS, NRKI, BRKI, CEE, insolvenčního rejstříku, registru neplatných dokladů. Žalobkyně vycházela taktéž z poskytnutého výpisu z účtu žalovaného za období 3-5/2024.
2. Žalovaný uvedl, že si skutečně půjčil částku 10 000 Kč, tuto od žalobkyně obdržel, žalobkyně však nedostatečně prověřila jeho finanční situaci, protože již v době uzavírání smlouvy proti němu byla vedena exekuce Celním úřadem [adresa] a zbývalo mu naprosté minimum finančních prostředků. Žalovaný požádal o možnost úhrady dlužné jistiny ve splátkách ve výši 2 500 Kč měsíčně.
3. Zdejší soud ve věci nařídil jednání na den 12. 5. 2026 a žalobkyně se z jednání omluvila, soud proto ve věci jednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně.
4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující: Ze žádosti o spotřebitelský úvěr je patrné, že žalovaný byl v době žádosti o úvěr svobodný, neměl dokončené klasické základní vzdělání, byl zaměstnaný u společnosti [právnická osoba]. s měsíčním příjmem 18 578 Kč a měsíčními výdaji 4 860 Kč, s tím, že u stávajícího zaměstnavatele pracoval od září 2019.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] spolu s všeobecnými obchodními podmínkami ze dne 6. 8. 2024 má soud za prokázané, že se účastníci dohodli na poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč s úrokem ve výši 40 % p. m. z nesplacené jistiny a s RPSN ve výši 5539,38 %. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Dle smlouvy měly být prostředky poukázány na účet [č. účtu].
6. Z předložených výpisů z bankovního účtu za období březen – květen 2024 vyplynulo, že žalovaný měl pravidelný měsíční příjem z výdělečné činnosti v průměrné výši 8 966 Kč, invalidní důchod 3. stupně ve výši 15 951 Kč a konkrétněji nespecifikované příjmy od fyzických osob. Z předložených výpisů je ovšem také patrné, že žalovaný neměl v zásadě žádnou finanční rezervu (v průběhu času pravidelně zůstávaly [název] účtu řádově několikakorunové zůstatky) a žalovaný průběžně téměř všechny dostupné prostředky vkládal na účty sázkových kanceláří, online her a kasina apod. (platby ve prospěch [Anonymizováno] atd.).
7. Z exekučního příkazu Celního úřadu pro [adresa] kraj č. [hodnota] vyplývá, že dne 24. 1. 2024 byla proti žalovanému nařízena daňová exekuce k zaplacení nedoplatku ve výši 140 523 Kč s náklady ve výši 2 810 Kč.
8. Z rozhodnutí o částečném zastavení daňové exekuce ze dne 14. 7. 2025 a 24. 7. 2025 vyplývá, že při nejmenším krátce před uzavřením smlouvy o úvěru daňová exekuce ještě nadále probíhala, neboť ke dni 24. 7. 2025 zbývalo ještě uhradit částku 6 911 Kč.
9. Další označené důkazy soud neprováděl, neboť to s ohledem na právní posouzení věci nebylo nezbytné (oznámení o zesplatnění úvěru, smlouva o postoupení pohledávek, příloha č. [hodnota] ke Smlouvě o kontokorentním úvěru a ke Smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám, seznam postoupených pohledávek, předžalobní upomínka s potvrzením o podání, kopie dokladů totožnosti, potvrzení o provedené platbě).
10. Na základě výše uvedeného dokazování spolu se shodnými tvrzeními účastníků soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný se dohodl se žalobkyní na podmínkách uzavření smlouvy o úvěru, žalobkyně poskytla žalovanému převodem na účet celkem částku 10 000 Kč, žalovaný však žalobkyni doposud ničeho nevrátil.
11. Po právní stránce se soud zabýval nejdříve platností uzavřené smlouvy o úvěru z hlediska řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného (§ 86 odst. 1, § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy).
12. Na prvním místě zdejší soud konstatuje, že pro žalobkyni mohlo být a mělo být varovným signálem, že žalovaný kontinuálně vynakládá velké množství finančních prostředků na hazard, zejména ve prospěch sportovních sázkových kanceláří či online kasina. Dále je z výpisu z účtu patrné, že žalovaný vcelku pravidelně čerpal veškeré dostupné prostředky a na účtu ponechával disponibilní zůstatek jen ve zcela zanedbatelné, řádově korunové výši. Pokud by žalobkyně skutečně řádně vyhodnotila alespoň pohyby na účtu žalovaného, měla dospět k závěru, že jeho finanční chování vykazuje zásadní varovné příznaky, které zavdávají pochybnosti o jeho schopnosti poskytnutý úvěr splácet. To vše je podpořeno ještě nedávno probíhající daňovou exekucí.
13. Za uvedené situace je proto nutné uzavřít, že žalobkyně svým zákonným povinnostem nedostála a v důsledku není možné právní jednání v podobě smlouvy o úvěru hodnotit jako platné (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
14. Ze shodných skutkových tvrzení je ovšem také patrné, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční plnění ve výši 10 000 Kč a žalovaný jí doposud ničeho nevrátil.
15. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Na základě výše uvedeného soud zavázal žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 10 000 Kč (výrok I. rozsudku) a ve zbývající části, tj. co do nároku na zaplacení smluvní pokuty, úroků z prodlení a smluvních úroků žalobu zamítl (výrok II. rozsudku). Pokud se týká doby přiměřené možnostem žalovaného, pak zdejší soud zohlednil návrh žalovaného na splátky ve výši 2 500 Kč měsíčně. K výslovnému dotazu soudu při jednání žalovaný uvedl, že takováto výše splátky je pro něj udržitelná a reálná, žalobkyně s touto částkou taktéž vyslovila souhlas a z pohledu soudu je uvedená výše taktéž přiměřená s ohledem na celkovou dobu nezbytnou pro splácení dlužné částky.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchu účastníků. Při výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu je nutné vycházet z celých žalovaných částek včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí (shodně též nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2018). Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do jistiny ve výši 10 000 Kč, žalovaný byl úspěšný co do smluvní pokuty, smluvního úroku a úroku z prodlení v celkové výši 9 667,83 Kč. Poměr úspěchu žalobkyně tak představuje 51 % a žalovaného 49 %, tento rozdíl je však z pohledu soudu tak minimální, že soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.