Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit částku a) 12 000 Kč, b) částku 10 000 Kč a c) částku 6 000 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacenía) částky 20 388,01 Kč- Kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 120,69 Kč,- Kapitalizovaného úroku ve výši 1 091,99 Kč,- Úroku 8 % ročně z částky 13 832,46 Kč od 21.2.2025 do zaplacení.- Zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 493,26 Kč od21.2.2025 do zaplacení,b) částky 20 388 Kč- Kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 127,94 Kč,- Kapitalizovaného úroku ve výši 1 095,59 Kč,- Zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 359,48 Kč od 21.2.2025 do zaplacení- Úroku 8 % ročně z částky 12 791,85 Kč od 21.2.2025 do zaplacení,c) částky 20 388 Kč- Kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 840,35 Kč,- Kapitalizovaného úroku ve výši 948,38 Kč,- Zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 091,94 Kč od 21.2.2025 do zaplacení,Úroku 8 % ročně z částky 10 689,93 Kč od 21.2.2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 8. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 89 164,01 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že původní věřitel (spol. [právnická osoba].) uzavřel dne 22. 6. 2023 s žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky celkem ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli vrátit tyto prostředky včetně příslušenství nejpozději do 22. 8. 2024 v pravidelných měsíčních splátkách, avšak nehradil řádně a včas, když mu na úvěru vznikl dluh 32 388,01 Kč spolu s příslušenstvím tvořeným úroky. Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel další úvěrovou smlouvu ze dne 7.5.2023 č. [hodnota], na základě které mu bylo poskytnuto 15 000 Kč. Tyto prostředky měl splatit do 7.7.2024, avšak nehradil řádně a včas, proto mu vznikl dluh 30 388 Kč spolu s příslušenstvím tvořeným úroky. Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel třetí smlouvu o úvěru dne 24.3.2023 č. [hodnota], na základě které mu bylo poskytnuto 15 000 Kč. Tyto prostředky měl splatit do 24.5.2024, avšak nehradil řádně a včas, proto mu vznikl dluh 26 388 Kč spolu s příslušenstvím tvořeným úroky. Pohledávky za žalovaným byly smlouvou o postoupení pohledávek postoupeny na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva právního zástupce žalobkyně, ani na tu však nereagoval.
2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že žalovaný byl lustrován v rejstřících zejména NKRI, BRKI a SOLUS. Byly zjištěny jeho příjmy z invalidního důchodu ve výši 21 360 Kč a výdaje ve výši 9 884 Kč a proveden propočet schopnosti splácet splátky úvěru. Dále uvedla, že na smlouvu č. [hodnota] žalovaný uhradil 3 000 Kč na smlouvu č. [hodnota] uhradil částku 5 000 Kč a na smlouvu č. [hodnota] částku 9 000 Kč.
3. Žalovaný se k žalobě přes poučení a výzvy soudu nevyjádřil.
4. Soud vzal na základě doložených důkazů za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřel dne 22. 6. 2023 s žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Na základě této smlouvy původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky celkem ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal k jejich vrácení v měsíčních splátkách spolu se zápůjčním úrokem ve výši 761 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek v částce 2 700 Kč a poplatkem za vyhodnocení žádosti úvěru ve výši 2077 Kč, a to v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. RPSN odpovídá částce 272,46 % (viz smlouva o úvěru). Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil 3 000 Kč (viz přehled úhrad).
5. Právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba].) uzavřel dne 7.5.2023 s žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Na základě této smlouvy původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky celkem ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal k jejich vrácení v měsíčních splátkách spolu se zápůjčním úrokem ve výši 761 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7350 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek v částce 2 700 Kč a poplatkem za vyhodnocení žádosti úvěru ve výši 2077 Kč, a to v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. RPSN odpovídá částce 272,44 % (viz smlouva o úvěru). Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil 5 000 Kč (viz přehled úhrad).
6. Dále soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba].) uzavřel dne 24.3.2023 s žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Na základě této smlouvy původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky celkem ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal k jejich vrácení v měsíčních splátkách spolu se zápůjčním úrokem ve výši 761 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7350 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek v částce 2 700 Kč a poplatkem za vyhodnocení žádosti úvěru ve výši 2077 Kč, a to v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. RPSN odpovídá částce 272,44 % (viz smlouva o úvěru). Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil 9 000 Kč (viz přehled úhrad).
7. Pohledávky za žalovaným byly smlouvou o postoupení pohledávek postoupeny na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Tato zjištění vyplývají ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky 3x, smlouvy o úvěru a přehledu úhrad z interního systému žalobkyně. Žalobkyně zaslala dne 17. 7. 2025 předžalobní výzvu žalovanému. To vyplývá z předžalobní výzvy a podacího lístku. Žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřila příjmy žalovaného z starobního důchodu ve výši 21 360 Kč, dále zjistila, že je svobodný, žije u rodičů a jeho výdaje činí 9 884 Kč (viz žádost o úvěr a doklad o příjmu z důchodu). Předžalobní výzvu právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému na adresu [adresa], tj na adresu uvedenou žalovaným ve smlouvách o úvěru jako adresu pro doručování (viz předžalobní výzva a smlouvy o úvěru).
8. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o úvěru vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“) ve spojení s ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Zákon o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy účastníků řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany.
9. Po právním posouzení prokázaného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná pouze zčásti. V projednávané věci vznikl závazkový vztah mezi účastníky dle ust. § 2395 o. z., tj. dle smlouvy o úvěru. Soud přistoupil ke zkoumání otázky platnosti uzavřené smlouvy, přičemž dospěl k závěru, že ujednání smlouvy jsou absolutně neplatná dle ust. § 580 § 588 o.z., a to pro rozpor sjednaného úroku a poplatků (zatížení RPSN 272 %) s dobrými mravy dle ust. § 1 odst. 2 o.z. Nemravnost tohoto ujednání je zjevná, když dle databáze ARAD činila obvyklá úroková sazba u úvěrů celkem cca 10 % ročně. V daném případě byla sice úroková sazba formálně nízká (v částce 761 Kč tj. cca 8 %), ovšem po započítání poplatků činí náklady na splacení úvěru více než 27 násobek oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva je v důsledku toho absolutně neplatná podle § 588 o. z, k čemuž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli 27násobek. Poplatky vnímá soud jako skrytý úrok, neboť za jejich úhradu není žalovanému poskytována žádná reálná protislužba, jedná se pouze o náklady na administrativu za zpracování žádosti. O službě by bylo možné uvažovat pouze u poplatku za hotovostní splátky v bydlišti žalovaného, ovšem i bez tohoto poplatku (2 700 Kč) by výše zatížení žalovaného byla neúměrná. Uvedené zatížení žalovaného je tedy v součtu zcela nepřiměřeným k předmětu smlouvy.
10. Soud současně dospěl k závěru, že moderace nepřiměřených úroků (respektive poplatků) podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou výši, zde možná není. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně je profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů, proto jí musí být zjevné, že smlouva má neobvykle (excesivně) vysokou sazbou zatížení spotřebitele. Z toho vyplývá, že ve smyslu § 576 o.z. část smlouvy týkající se úroků a poplatků nelze oddělit od ostatního obsahu, když by k uzavření smlouvy za jiných parametrů patrně nedošlo. Nadto přistoupením k moderaci úroků by žalobkyně nebyla motivována k dodržování požadavku na mravnou výši úroku (poplatků) z úvěru. Ostatně k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z., který stanoví, že ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29.6. 2023 sp.zn. 47 Co 87/2023 nebo rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2023, sp.zn. 35 Co 345/2022). S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 a ust. § 588 o. z.
11. Peněžité plnění, které bylo poskytnuto žalovanému, tak bylo činěno na základě neplatného právního jednání ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný přijal na všechny tři smlouvy částku 15 000 Kč, přičemž na smlouvu č. [hodnota] uhradil částku 3 000 Kč, na smlouvu č. [hodnota] částku 5 000 Kč a na smlouvu č. [hodnota] částku 9 000 Kč. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení částky a) 12 000 Kč na smlouvu č. [hodnota], b) částku 10 000 Kč na smlouvu č. [hodnota] a c) částku 6 000 Kč na smlouvu č. 0426568 Kč z titulu bezdůvodného obohacení (viz výrok I).
12. Výrokem rozsudku pod bodem II. pak soud žalobu ve zbytku 13 592 Kč s příslušenstvím zamítl s odkazem na absolutní neplatnost smlouvy. Jestliže byla smlouva o úvěru neplatná, nebyly mezi účastníky řízení platně sjednány platby úroků, smluvních pokut ani jiných poplatků. Soud zamítl žalobu i v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti soudem přiznané částky nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána (je v podstatě vyloučena jen samotnými okolnostmi sporu), a proto ji určil soud.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků. V řízení měl převážný úspěch žalovaný, tomu ale žádné náklady nevznikly.
14. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.