Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč od 6. 1. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 2 845,42 Kč a- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 486,87 Kč.- kapitalizovaného úroku ve výši 792,42 Kč.- Úroku 12 % ročně z částky [PSČ obec] od 30.9.2025 do zaplacení- zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 900 Kč od 30.9.2025 do 5.1.2026- zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 900 Kč od 6.1.2026 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 464 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29. 1. 2026 domáhala zaplacení částky 12 845,42 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy, která byla mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] uzavřena dne 13. 1. 2025 na částku až do výše 10 000 Kč. Žalovaný vyčerpal celkem 10 000 Kč. Žalovaný neplnil smluvní podmínky řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky, načež úvěr byl ke dni 18. 5. 2025 zesplatněn. Úvěrová smlouva byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2025 s účinností k témuž dni postoupena na žalobkyni, a to s tím, že postoupení bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, dlužného poplatku ve výši 900 Kč, dlužného úroku z jistiny do zesplatnění 18. 5. 2025 ve výši 1 945,42 Kč, kapitalizovaných úroků od 19. 5. 2025 do 29. 9. 2025 ve výši 792,42 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od 19. 5. 2025 do 29. 9. 2025 ve výši 486,87 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení úroků ve výši 12 % p. a. z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 12 % p. a. z částky ve výši 10 900 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě přes poučení a výzvy soudu nevyjádřil.
3. Soud tedy rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
4. Soud vzal na základě doložených důkazů za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřel dne 13. 1. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr opakovaně až do výše 10 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet č. [č. účtu] s roční úrokovou sazbou 60 %. Z potvrzení o provedení transakce ČSOB ze dne 13. 11. 2025 ve spojení se zprávou od [právnická osoba]. soud zjistil, že majitelem bankovního účtu č. [č. účtu] je žalovaný a současně, že na tento účet byla dne 13. 1. 2025 připsána částka ve výši 10 000 Kč od právního předchůdce žalobkyně. Dále ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2025, z potvrzení o uhrazení úplaty za postoupení pohledávky a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2025 bylo zjištěno, že pohledávka byla s účinností od 29. 9. 2025 postoupena od společnosti [právnická osoba] na žalobkyni a rovněž že toto postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno. Z předžalobní výzvy ze dne 31. 12. 2025 ve spojení s dokladem o odeslání ze dne 31. 12. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván ke splnění dluhu.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen jako „z.s.ú.“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 2993 věta první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Shora uvedený skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně:
11. Právní předchůdkyně žalobkyně před sjednáním smlouvy nesplnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalovaného) tak jak ji ukládá § 86 z.s.ú. Splnění této povinnosti je dle § 87 z.s.ú. přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, odborná péče poskytovatele úvěru předpokládá ověření údajů, které dlužník věřiteli sdělil, resp. objektivně tyto údaje mají být podloženy minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka a klíčová je povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
12. V poměrech této věci žalobkyně uvedla pouze to, že žalovaný byl řádně prověřen na základě lustrací v několika registrech. Uvedené lustrace však nedoložila. Dále ani nedoložila příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně neuvedla žádné konkrétní informace, které by se týkaly schopnosti žalovaného úvěr splácet. Z uvedeného plyne, že nemohlo být řádně zjišťováno celkové úvěrové zatížení žalovaného. Za těchto okolností lze uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla v projednávaném případě náležitě posouzena. Důsledkem nesplnění uvedené povinnosti je dle § 87 z.s.ú. neplatnost smlouvy o úvěru.
13. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi účastníky existuje právní poměr z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 o.z. Žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla částku 10 000 Kč. Dále uvedla, že žalovaný na úvěr ničeho neuhradil. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by poskytnutou částku vrátil (byť jen částečně), nebo že by mu nebyla poskytnuta. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení částky 10 000 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy soud pro účely stanovení data prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ve světle citovaných zákonných ustanovení soud vycházel z okamžiku, kdy žalobkyně požadovala úhradu celého dluhu, přičemž žalovaný tento okamžik nesporoval. Soud vycházel z domněnky doby dojití dle § 573 o. z, když výzva byla žalobkyní odeslána 31. 12. 2025. Dle zmíněného ustanovení totiž platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle domněnky dojití proto došla výzva žalovanému dne 5. 1. 2026. Listina obsahovala výzvu k okamžité úhradě dluhu, přičemž žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem 6. 1. 2026 do prodlení. Žalobkyně tak má vůči žalovanému právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).
14. Výrokem rozsudku pod bodem II. pak soud žalobu ve zbytku 2 845,42 Kč s příslušenstvím zamítl s odkazem na absolutní neplatnost smlouvy. Jestliže byla smlouva o úvěru neplatná, nebyly mezi účastníky řízení platně sjednány platby úroků ani jiných poplatků.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení, přičemž tato částka představuje 56 % z její celkové výše (rozdíl úspěchu žalovaného v řízení v rozsahu 22 % ku úspěchu žalobkyně v rozsahu 78 %). Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč a nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za úkony provedené do podání žaloby k soudu stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby po 400 Kč včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč. Zástupce žalobkyně je plátcem DPH, proto k odměně a nákladům zastoupení přísluší rovněž 21 % DPH v částce 315 Kč. Celkem tak náklady včetně soudního poplatku činí 2 615 Kč, z toho 56 % činí 1 464 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
16. Lhůtu k plnění povinností výroků tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.