Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1.950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 1.950 Kč od 1. 6. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení byl nárok žalobce na zaplacení částky 1.950 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení uplatněný z právního důvodu náhrady ošetření a následné hospitalizace žalovaného v protialkoholní a protitoxikomanické stanici žalobce jakožto poskytovatele zdravotní péče.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil ani jinak nezpřístupnil své procesní stanovisko.
3. Jelikož byly shledány podmínky pro rozhodnutí jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a oběma procesními stranami byl s takovým postupem vysloven presumovaný souhlas, bylo postupováno podle § 115a o. s. ř. a k projednání věci nebylo nařizováno jednání.
4. Skutkový závěr je založen na hodnocení listin zpřístupněných žalobcem: faktura – daňový doklad, uznání dluhu, předžalobní výzva včetně podacího lístku.
5. Z veřejně dostupných údajů k žalobkyni je prokázán její status jakožto poskytovatele lůžkové, ambulantní a další zdravotní péče v rozsahu registrace podle zák. č. 160/1992 Sb., o poskytování péče v nestátních zdravotnických zařízeních. Z veřejně přístupných údajů a registrace vyplývá, že žalobkyně poskytuje mimo jiné ošetření a hospitalizaci v protialkoholní a protitoxikomanické stanici. Žalovaný, jak je to prokázáno vyúčtováním a uznáním dluhu, byl dne [datum] přijat k ošetření a hospitalizaci. Žalobkyně v souvislosti s poskytnutím pobytu na protialkoholní záchytné stanici vystavila ceníku vyúčtování k úhradě částky 1.950 Kč se splatností ke dni 13. 6. 2019. Žalovaný dluh co do právního důvodu, tj. provedené vyšetření, ošetření a pobyt v protialkoholní stanici, a co do výše 1.950 Kč uznal a zavázal se k zaplacení do 30 dnů. Ačkoli byla žalovanému adresována výzva, k úhradě požadované částky nedošlo.
6. Naposledy uvedená tvrzení mají negativní charakter, tudíž nemohou být ze své povahy žalobkyní prokázána a jedině žalovaný, pokud by patřičnou procesní aktivitu vyvinul, by mohl tvrdit a prokázat opak, zejména, že jím bylo poskytnuto za ošetření a hospitalizaci zčásti či zcela plnění případně nastala jiná právem aprobovaná skutečnost, která povinnost k placení vylučuje.
7. K tomu přistupuje účinek utvrzení dluhu uznáním, kdy je na dlužníka přesunuto důkazní břemeno k prokázání, že tu není právní důvod uznání závazku, případně že závazek nedosahuje uplatněné výše.
8. Ačkoli je výše nároku ustanovována bez obligačního či zákonného důvodu (ostatně přijetí k ošetření na protialkoholní záchytnou stanici zřejmě vzhledem k intoxikaci vylučuje uzavření smlouvy k úhradě nákladů dalšího pobytu), je zjevné, že přezkoumání povahy nároku a způsobu, jakým byl vyčíslen, příkladmo odborným vyjádřením nebo znaleckým posudkem, by bylo nehospodárné a v důsledku by byly navýšeny náklady řízení spolehlivě nad hodnotu vlastní jistiny pohledávky. Takový postup by hrubě neodpovídal výši vymáhaného nároku (k tomu vizte rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2011, sp. zn. 23 Cdo 4068/2008), a byly tak založeny podmínky pro aplikaci ust. § 136 o. s. ř., resp. bylo lze vyjít z vyčíslení žalobkyně.
9. Soud cestou dálkového přístupu porovnal hodnoty účtované řadou poskytovatelů podobné péče záchytných stanic a z komparace vzešlo zjištění, že se nárokovaná hodnota spolehlivě pohybuje při samém spodní hranici nákladů uplatňovaných v cenících jiných zdravotnických zařízení. Takovým způsobem lze mít za prokázané, že výše pohledávky žalobce je stanovena způsobem, který je konsolidovanou hodnotou skutečných nákladů spojených s ošetřením a hospitalizací žalovaného.
10. Skutková zjištění subsumují se pod ust. § 17 zák. č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami.
11. Žalobkyně je poskytovatelem péče (§ 17 odst. 1 cit. zák.) a žalovanému, který naplnil hypotézu obsaženou v ust. § 17 odst. 2 cit. zák., vznikla podle § 17 odst. 4 cit. zák. povinnost k úhradě ošetření a hospitalizace. Tím byl naplněn právní důvod vzniku pohledávky žalobce. Výše nároku je pak stanovena způsobem, který sice nemá oporu v dvoustranném právním jednání a je pouze obecně zakládán právním předpisem (§ 17 odst. 4 cit. zák.), avšak obstál skrze aplikaci ust. § 136 o. s. ř. a z důvodů uváděných shora.
12. K tomu přistupuje aplikace § 2053 a násl. o. z. Žalovaný zajistil dluh uznáním, tudíž se má za to, že v době jeho právního jednání dluh existoval. Ostatně v řízení nebylo tvrzeno ani prokazoval cokoli, co by nastolenou vyvratitelnou právní domněnku existence závazku odklidilo.
13. Příslušenství pohledávky v podobě úroku z prodlení (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) vychází z poskytnutého plnění a splatnosti uváděné ve vyúčtování, resp. v uznání závazku.
14. Výrokem I. se žalovanému ukládá, aby žalobkyni zaplatil za ošetření a následný pobyt v záchytné stanici částku 1.950 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z jistiny od 10. 11. 2017 do zaplacení. Lhůta k plnění se stanovuje podle § 160 o. s. ř.
15. Výrokem II. je rozhodováno náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s Byť žalobkyně zaznamenala formálně ve věci plný úspěch, nepřihlédla k hledisku účelnosti. Z úřední činnosti soudu vychází poznatek, že žalobkyně uplatnila zcela shodný nárok v řízení vedeném pod spisovou značkou 5 C 106/2020, když k ošetření žalovaného došlo [datum].
16. Podle usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 30 Cdo 3190/2014, ze dne 11. 2. 2015, lze za účelně vynaložené náklady ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. považovat pouze takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Jakkoli náklady spojené se zastoupením advokátem tomuto vymezení zpravidla budou odpovídat, nelze dané pravidlo vnímat jako absolutní; mohou se vyskytovat i situace, za nichž náklady spojené se zastoupením advokátem nebude možno považovat za nezbytné k řádnému uplatňování nebo bránění práva u soudu.
17. Vzhledem k tomu, že mezi ošetřeními žalovaného a poskytnuté péči uplynulo pouze 14 dní a obě řízení byla zahájena později (19. 5. 2020 a 21. 12. 2020), potom, i když to procesní předpis nezapovídá, si žalobkyně nepočínala hospodárně, a proto se jí za další kumulativní řízení nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Útraty, které by tu byly v případě jednoho sporu, v němž by byly oba nároky uplatněny najednou by činily shodnou částku, jaká byla žalobkyni přiznána v řízení vedeném pod sp. zn. 5 C 106/2020, tj. 1.489 Kč.