Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 67 360,06 Kč se smluvním úrokem ve výši 9,49 % ročně z částky 66 142,06 Kč od 18. 12. 2025 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 66 142,06 Kč od 28. 12. 2025 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši 1 043,60 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 695 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku shora, a to z titulu smlouvy o úvěru číslo [hodnota] ze dne 26. 11. 2024, na jejímž základě měla poskytnout žalované částku 70 000 Kč. Žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalované, ověřila její příjmy i výdaje. Žalovaná se zavázala zaplatit poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 1 400 Kč a dále úrok ve výši 9,49 % ročně a pojistné, a to ve splátkách po 1 337 Kč měsíčně splatných vždy k 18. dni v měsíci počínaje dnem 18. 12. 2024. V případě splátek splatných 18. 3. 2025 a 18. 8. 2025 bylo prostřednictvím dodatků ke smlouvě sjednáno splátkové volno. Zaplaceny byly splátky od 18. 12. 2024 do 18. 9. 2025. Na splátku dne 18. 10. 2025 bylo dne 6. 11. 2025 zaplaceno 1337 Kč. V souladu s čl. 5 úvěrové smlouvy tak žalobkyně ke dni 18. 12. 2025 úvěr zesplatnila. Ke dni zesplatnění činil dluh na jistině 66 142,06 Kč, na nezaplaceném smluvním úroku 1 043,60 Kč, na smluvní pokutě 1 000 Kč (na základě bodu 5 smlouvy byla sjednaná smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každou opožděnou splátku či platbu) a 218 Kč na pojistném.Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, pro ni bohužel byl rok 2025 velmi kritický, byla v dlouhodobé pracovní neschopnosti po operaci. Po skončení pracovní neschopnosti přišla o zaměstnání a nemohla si jiné najít. Je samoživitelka a žije v nájmu. Žalobkyni o své situaci informovala, bohužel ale došlo k zesplatnění úvěru. O pomoc pak požádala advokátní kancelář, se kterou řeší podání insolvence. Nesouhlasila s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Z účasti u jednání se však nakonec omluvila s tím, že se nemůže dostavit (aniž by žádala o odročení jednání).Žalobkyně se v reakci na to z účasti u jednání rovněž omluvila a soud tak věc projednal v nepřítomnosti stran. Ke dni vyhlášení rozsudku nebyl v insolvenčním rejstříku zveřejněn žádný záznam o insolvenčním řízení zahájeném vůči žalované.Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:Ze smlouvy o úvěru číslo [hodnota] ze dne 26. 11. 2024, potvrzení o zaslání potvrzovací SMS a úvěrových podmínek soud zjistil, že žalobkyně jako poskytovatel služby [název] uzavřela s žalovanou prostřednictvím komunikace na dálku smlouvu, jejímž předmětem je bezúčelový úvěr ve výši 70 000 Kč. Sjednaná cena za služby činila 1 400 Kč, roční úroková sazba pak 9,49 %, sazba pojistného činila 8,9 % (měsíční úhrada za pojištění 109 Kč). Celkem tam měla žalovaná zaplatit 95 682,74 Kč v měsíčních splátkách po 1 337 Kč od 18. 12. 2024 do 18. 5. 2031. Strany si sjednaly smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku nebo platbu.Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru, úvěrové zprávy a výpisu z účtu žalované za období od 1. 8. 2024 do 25. 11. 2024 soud zjistil, že žalobkyně před poskytnutím úvěru měla informace o pravidelných příjmech (ověřený příjem činil 24 770 Kč měsíčně, disponibilní pak byl vypočten na 1 379 Kč měsíčně) a výdajích žalované. Ověřována byla i v bankovním a nebankovním registru klientských informací a insolvenčním rejstříku.Z potvrzení o vyplacení úvěru soud zjistil, že částka ve výši 70 000 Kč byla zaslána žalované 26. 11. 2024.Z dodatků č. [hodnota] a č. [hodnota] ke smlouvě o úvěru číslo [hodnota] soud zjistil, že ohledně splátek splatných 18. 3. 2025 a 18. 8. 2025 bylo sjednáno splátkové volno. Doba splácení tak byla prodloužena až do 18. 9. 2031.Ze splátkového kalendáře z 5. 1. 2026 soud zjistil, že na jistině zbývá zaplatit 66 142,06 Kč, na smluvních úrocích 1 043,60 Kč, na smluvní pokutě 1 000 Kč a na pojistném 218 Kč. Poslední splátka byla uhrazena 6. 11. 2025. K zesplatnění došlo k 18. 12. 2025.Z předžalobní výzvy ze dne 18. 12. 2025 o dokladu o jejím odeslání dne 19. 12. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradu dlužné částky před podáním žaloby nejpozději do 27. 12. 2025.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1, odst. 2 věta první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně:Žaloba je důvodná. Mezi účastníky existuje právní poměr ze smlouvy o úvěru. Žalobkyně splnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost žalované. Žalovaná však úvěr řádně nesplatila (na jistině zbývá podle splátkového kalendáře zaplatit 66 142,06 Kč, na smluvních úrocích 1 043,60 Kč, na smluvní pokutě 1 000 Kč a na pojistném 218 Kč). Ode dne zesplatnění úvěru je pak žalovaná povinna platit smluvní úrok ve výši 9,49 % ročně do zaplacení. Kromě toho je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit zákonný úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny od 28. 12. 2025 (kdy již byla celá splatná) do zaplacení. Žalovaná poukazovala v řízení pouze na důvody, proč sjednané splátky přestala hradit, netvrdila a ani neprokázala, že dlužnou částku, která je žalobou uplatněna, zaplatila. Z uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 2 695 Kč odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku (když další náklady za zaslání výzvy k plnění a podání žaloby žalobkyně nepožadovala).Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná tvrzené důvody, pro které přestala úvěr splácet, žádným způsobem nedoložila. O možnost úhrady dluhu ve splátkách ostatně soud ani nežádala, což však samozřejmě nijak nebrání případné další dohodě účastníků.