Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkynia) částku 10 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 600 Kč od 23. 10. 2024 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč,b) částku 3 624 Kč,to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 615 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhala vydání rozsudku uvedeného ve výroku shora s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne 22. 9. 2024 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému 8 000 Kč, a to bezhotovostně dne 22. 9. 2024. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 2 600 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 22. 10. 2024, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit též úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 000 Kč (čl. 2.3 Smlouvy), které byly odeslány 29. 10. 2024, 5. 11. 2024, 12. 11. 2024 a 21. 11. 2024. Dále žalobkyně požadovala přiznání smluvní pokuty ve výši 3 624 Kč podle čl. 2.3 smlouvy ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky do dne vyhotovení žaloby (19. 1. 2026). Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti, tak žalobkyně vycházela z příjmů žalovaného ze zaměstnání (které si ověřila) a z žalovaným tvrzených výdajů (18 000 Kč měsíčně), které byly vyšší než částka nezabavitelného minima, a proto z nich žalobkyně vycházela.Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu trvalého bydliště postupem podle § 49 odst. 2, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně na totožnou výzvu rovněž nereagovala. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání.Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalobkyně uzavřela dne 22. 9. 2024 s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovanému poskytla bezhotovostně 8 000 Kč. Tuto částku spolu s poplatkem za její poskytnutí ve výši 2 600 Kč se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do 22. 10. 2024. Strany si dále sjednaly, že v případě prodlení je žalovaný povinen nahradit účelně vynaložené náklady, které vznikly žalobkyni v souvislosti s tímto prodlením, a to 500 Kč za každou písemnou upomínkou či výzvu k úhradě (s maximálním počtem pěti výzev, ty byly datovány 29. 10. 2024, 5. 11. 2024, 12. 11. 2024 a 21. 11. 2024). V případě prodlení žalovaného s plněním podle smlouvy se dále žalovaný zavázal uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále zákonný úrok z prodlení. Předžalobní upomínka pak byla žalovanému odeslána 30. 7. 2025. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o zápůjčce, výpisu z účtu žalobkyně, protokolu o vlastnictví účtu, upomínek a podacího lístku.Ze výpisu příchozích transakcí na účet žalovaného od jeho zaměstnavatele [právnická osoba]. v období od 11. 6. do 11. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně měla před poskytnutím úvěru k dispozici informace o výši mzdy žalovaného. Ze sjetiny z informačního systému žalobkyně dále vyplývá, že žalobkyně před poskytnutím úvěru lustrovala žalovaného v českém i slovenském insolvenčním rejstříku.Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty první o. z. při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně: Žaloba je důvodná. Mezi účastníky existuje právní poměr ze smlouvy o úvěru. Před uzavřením smlouvy se přitom žalobkyně dostatečně zabývala tím, zda žalovaný bude schopen úvěr splatit (s ohledem na výši úvěru soud považuje za dostačující to, že žalobkyně ověřovala pouze tvrzené příjmy a nikoliv výdaje). Na smlouvy je povinností žalovaného zaplatit žalobkyni dosud nesplacenou část částky, kterou se zavázal uhradit, tj. 10 600 Kč, a dále předem výslovně stanovené účelně vynaložené náklady za každou písemnou upomínkou či výzvu k úhradě ve výši 2 000 Kč. Kromě toho je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit zákonný úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny ode dne následujícího po splatnosti jistiny a poplatku. Žalobkyni pak byla přiznána i požadovaná smluvní pokuta. Smlouva mezi účastníky byla uzavřena již za účinností zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,10 % denně nepřevyšuje výši smluvní pokuty přípustné podle uvedeného zákona (a to ani její celková výše).O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná právo na náhradu nákladů řízení. Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč a nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby po 400 Kč včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Při určení nákladů řízení soud vycházel z toho, že žalobkyně uplatňuje nároky na zaplacení dlužných úvěrů či obdobných pohledávek opakovaně. Jednotlivé žaloby se liší pouze označením žalovaného, konkrétní smlouvy a specifikací výše dluhu.Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.