6 C 8/2026

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 19 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 13. 12. 2025 do zaplacení. Tvrdila, že žalované, případně ve prospěch žalované, poskytla peněžní prostředky v souvislosti s užíváním pokoje v bytě na adrese [adresa]. Uplatněná částka měla sestávat z částky 6 000 Kč složené jako jistota (kauce) a z částky 13 500 Kč zaplacené předem na užívání pokoje v období od 1. 12. 2025 do poloviny ledna 2026. Žalobkyně tvrdila, že se z bytu ke dni 30. 11. 2025 vystěhovala, pokoj od tohoto dne neužívala, a žalované proto odpadl právní důvod ponechat si uvedené prostředky. S ohledem na vrácení klíčů (15. 12. 2025) totiž odpadl důvod pro jakékoliv další platby. Ze strany žalované nedošlo ani k žádné výzvě žalobkyni k pokračování nájmu a užívání prostor a aby si klíče vyzvedla. Současně však žalobkyně tvrdila, že žádný právní vztah mezi ní a žalovanou nevznikl (žádná podnájemní smlouva totiž neexistovala, pouze čestné prohlášení a pokud by žalobkyně byla ochotna připustit existenci nějakého právního vztahu, pak podle ní nešlo rozhodně o podnájem). Žalovaná byla předžalobní výzvou ze dne 7. 12. 2025 vyzvána k zaplacení částky 19 500 Kč do 12. 12. 2025. Žalobkyně konkretizovala jednotlivé platby tak, že dne 24. 2. 2025 uhradila částku 21 000 Kč, jejíž součástí měla být částka 5 000 Kč na jistotu, dne 13. 8. 2025 částku 1 000 Kč jako doplatek jistoty, dne 16. 10. 2025 částku 9 000 Kč, z níž část 4 500 Kč měla připadat na první polovinu prosince 2025, a dne 15. 11. 2025 částku 9 000 Kč na druhou polovinu prosince 2025 a první polovinu ledna 2026.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Namítala především, že mezi účastnicemi byl uzavřen závazkový vztah, který žalobkyně sama označovala jako podnájemní smlouvu. Podle žalované šlo o závazek vyplývající z dohody o užívání pokoje v bytě, přičemž obsah této dohody byl písemně zachycen v čestném prohlášení žalobkyně ze dne 21. 8. 2025. Žalobkyně se v něm zavázala platit částku 9 000 Kč měsíčně do 20. dne každého měsíce, a to za období od 14. 8. 2025 do 14. 8. 2026. Dále se zavázala, že v případě opuštění bytu najde za sebe náhradu, která bude schválena členy bytu, jinak bude nájemné nadále platit. Žalovaná dále tvrdila, že žalobkyně byt opustila předčasně z vlastního rozhodnutí, aniž by podnájemní vztah řádně ukončila, a proto jí nevznikl nárok na vrácení předem uhrazených plateb za prosinec 2025 a první polovinu ledna 2026. Žalovaná argumentovala, že nebyl dán důvod k okamžitému ukončení bydlení, neboť žalobkyni nebylo bráněno v užívání jejího pokoje ani společných prostor bytu; případný spor o používání některých movitých věcí ve sdílených prostorách podle žalované nezakládal právo žalobkyně bez dalšího závazek ukončit. Pokud jde o jistotu (kauci), žalovaná namítala, že nárok na její vrácení může vzniknout až po řádném skončení podnájemního vztahu, respektive po splnění podmínek pro její vrácení. Podle žalované však vztah neskončil dohodou ani jiným účinným právním jednáním žalobkyně a žalobkyně navíc nesplnila povinnost zajistit za sebe náhradníka. Žalovaná proto setrvala na stanovisku, že žalobkyně nemá vůči žalované žádnou splatnou pohledávku ve výši 19 500 Kč.

3. V průběhu řízení vyvstala mezi účastnicemi rovněž otázka, zda došlo k uzavření mimosoudní dohody o narovnání a zda žalobkyně vzala žalobu zpět. Krajský soud v [adresa] usnesením ze dne 31. 3. 2026, č. j. 17 Co 50/2026-50, změnil předchozí usnesení okresního soudu tak, že se řízení nezastavuje. Dospěl k závěru, že podání žalobkyně ze dne 10. 2. 2026 nelze pokládat za zpětvzetí žaloby, neboť z něj jednoznačně nevyplývala vůle žalobkyně ukončit řízení zpětvzetím žaloby.

4. Žalobkyně měla za to, že strany dohodu uzavřely. Podpisem jejího zástupce ze 17. 1. 2026 totiž došlo k přijetí návrhu dohody a ke smírnému vypořádání sporu. Argumentovala tím, že návrh žalované ze dne 18. 12. 2025 nebyl odvolán. Podle žalobkyně tak byl návrh přijat včas, a proto došlo k uzavření dohody, v jejímž důsledku odpadl důvod sporu; žalobkyně současně uváděla, že žalovaná částku 6 000 Kč podle dohody neuhradila.

5. Žalovaná naproti tomu tvrdila, že k uzavření dohody nedošlo. Namítala, že návrh dohody byl učiněn za situace, kdy věc nebyla řešena soudně, a jeho smyslem bylo předejít sporu; pozdější podpis návrhu ze strany žalobkyně přišel až poté, co žalobkyně podala žalobu a žalované vznikly další náklady. Podle žalované se tak okolnosti podstatně změnily a původní návrh již nemohl být akceptován bez zohlednění nákladů řízení. Žalovaná dále zdůrazňovala, že návrh dohody nebyl časově neomezený; nebyla-li stanovena výslovná lhůta k přijetí, bylo podle ní třeba vyjít z přiměřené lhůty. Podle žalované proto návrh zanikl uplynutím času, případně změnou okolností, a podpis žalobkyně ze dne 17. 1. 2026 již nemohl vést k uzavření dohody.

6. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:Z nájemní smlouvy ze dne 9. 8. 2022 soud zjistil, že vlastníci bytu, manželé [jméno FO] a [jméno FO], jako pronajímatelé uzavřeli se žalovanou jako nájemkyní smlouvu o nájmu bytu č. [číslo] na adrese [adresa]. Byt byl sjednán k dlouhodobému bydlení, nájemné bylo ve smlouvě původně sjednáno ve výši 30 000 Kč měsíčně a zálohy na služby ve výši 6 000 Kč měsíčně. Nájem byl původně sjednán na dobu určitou od 15. 8. 2022 do 14. 8. 2023. Z téže smlouvy soud zjistil, že nájemkyně byla podle smlouvy oprávněna přijímat do své domácnosti další osoby a že smlouva obsahovala ujednání o možnosti dát třetí osobě do podnájmu část bytu za podmínek uvedených ve smlouvě.

7. Z třetího dodatku k nájemní smlouvě soud zjistil, že pronajímatel [jméno FO] a žalovaná jako nájemkyně prodloužili nájemní smlouvu do 14. 8. 2026. Současně bylo sjednáno nájemné 35 000 Kč měsíčně a záloha na energie 5 000 Kč měsíčně. Dodatek výslovně uváděl, že od 15. 8. 2025 budou v bytě bydlet mimo jiné [Jméno žalobkyně], tedy žalobkyně.

8. Z čestného prohlášení žalobkyně ze dne 21. 8. 2025 soud zjistil, že žalobkyně uvedla své identifikační údaje a prohlásila, že bude platit domluvenou částku nájemného 9 000 Kč do 20. dne každého měsíce, počínaje 14. 8. 2025, a to do 14. 8. 2026, na účet [č. účtu]. V prohlášení je dále uvedeno: „Byt [adresa]. Majitel bytu [jméno FO], hlavní nájemnice [Jméno žalované]. Dále soud zjistil, že žalobkyně podpisem listiny akceptovala ujednání, podle něhož v případě opuštění bytu má najít za sebe náhradu, která musí být schválena všemi členy bytu, a pokud tak neučiní, je povinna nájemné nadále platit. Listina dále obsahuje ujednání, že v případě nepořádného úklidu prostor při odchodu z bytu propadne kauce; původně uvedená částka 5 000 Kč byla rukou opravena na 6 000 Kč.

9. Z potvrzení [právnická osoba] soud zjistil, že žalobkyně dne 24. 2. 2025 uhradila ze svého účtu částku 21 000 Kč na účet [č. účtu].

10. Z potvrzení [právnická osoba] soud zjistil, že žalobkyně dne 13. 8. 2025 uhradila částku 1 000 Kč na účet [č. účtu], přičemž zpráva pro příjemce zněla „Doplatek kauce za chybějící osobu“.

11. Z potvrzení [právnická osoba] soud zjistil, že žalobkyně dne 16. 10. 2025 uhradila částku 9 000 Kč na účet [č. účtu]. Zpráva pro příjemce zněla „Nájem – druhá polovina listopadu, první polovina prosince“.

12. Z potvrzení [právnická osoba] soud zjistil, že žalobkyně dne 15. 11. 2025 uhradila částku 9 000 Kč na účet [č. účtu]. Zpráva pro příjemce zněla „Nájem – 2. polovina prosince, 1. polovina ledna“.

13. Z komunikace přes Messenger z 27. 11. a 28. 11. 2025 soud zjistil, že žalobkyně chtěla po žalované dne 27. 11. 2025 napsat, který den v příštím týdnu bude na bytě, aby na tento termín mohla domluvit prohlídky náhradních spolubydlících. Žalovaná reagovala sdělením dní, kdy by prohlídky byly možné.

14. Z předložené komunikace přes WhatsApp ze dne 30. 11. 2025 soud zjistil, že žalobkyně dne 30. 11. 2025 oznámila žalované, že se o víkendu z bytu kompletně vystěhovala. Současně uvedla, že podle jejího názoru má právo na okamžité ukončení bydlení, neboť jí mělo být znemožněno užívat společné vybavení bytu. Žalobkyně žádala vrácení celé kauce 6 000 Kč a nájmu za prosinec a první polovinu ledna 13 500 Kč, tedy celkem 19 500 Kč, na účet [č. účtu].

15. Z reakce žalované soud zjistil, že žalovaná nárok žalobkyně neuznala. Uvedla, že věci, jejichž užívání bylo sporné, jsou věcmi ostatních osob, že žalobkyni nebylo bráněno v užívání jejího pokoje ani prostor bytu, a že čestné prohlášení, které žalobkyně podepsala, podle žalované nadále trvá. Žalovaná rovněž vyzvala žalobkyni, aby jí zaslala dokumenty od právníka, pokud trvá na právním řešení věci.

16. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 12. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení částky 19 500 Kč, tvořené částkou 6 000 Kč na jistotu a částkou 13 500 Kč za zamýšlené užívání pokoje v prosinci 2025 a lednu 2026. Výzva stanovila lhůtu k úhradě do 12. 12. 2025 a výslovně byla označena jako předžalobní výzva ve smyslu § 142a o. s. ř.

17. Z e-mailu ze dne 7. 12. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalované na e-mailovou adresu [e-mail] předžalobní výzvu k vrácení dlužné částky spolu s přílohami.

18. Z e-mailové komunikace ze dne 18. 12. 2025 soud zjistil, že žalovaná, resp. její právní zástupce, zaslala právnímu zástupci žalobkyně návrh dohody o ukončení podnájmu a vypořádání vzájemných práv a povinností. Podle obsahu návrhu dohody měla žalovaná vrátit žalobkyni částku 6 000 Kč představující kauci, zatímco již uhrazené platby za prosinec 2025 a první polovinu ledna 2026 měly zůstat vypořádány. Součástí návrhu bylo rovněž potvrzení, že klíče od bytu byly předány dne 15. 12. 2025. Smluvní strany rovněž konstatují, že podnájemní vztah vzniklý ústní dohodou ze dne 14. 8. 2025 končí ke dni 15. 1. 2026.

19. Z e-mailu ze dne 17. 1. 2026 soud zjistil, že zástupce žalobkyně zaslal žalované jím téhož dne podepsanou dohodu.

20. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že obě účastnice zná od začátku září 2025, kdy se do bytu nastěhovala. Žalovaná byla podle ní v bytě „ta hlavní“ a žalobkyně byla její spolubydlící. Řekla by, že má pozitivní vztah k oběma. Ví, že koncem listopadu vznikl mezi žalobkyní a žalovanou konflikt. Žalobkyně se poté odstěhovala. Ona sama nebyla součástí toho konfliktu a u sporu mezi nimi ani nebyla. Žalobkyně jí o tom psala nějaké zprávy. Sama má podepsané čestné prohlášení, kde je uvedeno, že žalovaná je hlavní nájemkyně. Sama smlouvu s pronajímatelem bytu nemá. Podmínkou pro dřívější odstěhování je, že za sebe nájemce sežene náhradu, pak se může odstěhovat dříve. Pokud by se sama chtěla stěhovat, sháněla by za sebe náhradu. S žalobkyní byla v kontaktu přes zprávy. Psala jí, že by chtěla vrátit klíče od bytu. K tomu došlo někdy v polovině prosince, kdy přišel její partner a předal klíče.

21. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že je dvojčetem žalované. Žalobkyni zná někdy od února nebo března 2025, kdy se staly spolubydlící a kamarádky. Teď už kamarádky nejsou, a to právě kvůli tomuto sporu. Žalobkyně se z bytu odstěhovala, aniž by za sebe sehnala náhradu a chtěla přitom vrátit nájem a půl. Nejdříve se žalobkyně ptala, že by převedla nějaké lidi na prohlídku, ale následně už napsala, že má právo na vrácení té částky i tak, s čímž svědkyně se sestrou (žalovanou) nesouhlasily. Čestné prohlášení podepisovali všichni spolubydlící.

22. Protože mezi stranami je sporné, zda mezi nimi došlo k uzavření dohody o smírném vypořádání, je třeba nejprve posoudit, zda jejich projevy vůle naplnily obecné předpoklady vzniku smlouvy. Podle § 1725 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednají její obsah; podle § 1731 a n. o. z. je k uzavření smlouvy třeba návrhu a jeho přijetí. Ujednání o narovnání pak občanský zákoník upravuje v § 1903 a n. o. z.; podstatou narovnání je, že strany mezi sebou odstraní spornost nebo pochybnost o vzájemných právech a povinnostech tím, že tato práva a povinnosti nově upraví.

23. Podle § 1735 o. z. nabídka učiněná v písemné formě vůči nepřítomné osobě musí být přijata ve lhůtě uvedené v nabídce. Není-li lhůta uvedena, lze nabídku přijmout v době přiměřené povaze navrhované smlouvy a rychlosti prostředků, jež navrhovatel použil pro zaslání nabídky.

24. U návrhu dohody, jehož zjevným účelem bylo zabránit vzniku soudního sporu po doručení předžalobní výzvy, je třeba přiměřenost lhůty k přijetí posuzovat s ohledem na to, že návrh reagoval na bezprostředně hrozící soudní řízení. Jestliže žalobkyně návrh přijala až po podání žaloby a po vzniku dalších nákladů řízení, nešlo již o přijetí v době přiměřené povaze takové dohody. Přijetí až dne 17. 1. 2026 u návrhu z 18. 12. 2025 (který nadto obsahuje dohodu o ukončení podnájemního vztahu ke dni 15. 1. 2026, což závěr, že nedošlo k jeho včasnému přijetí ještě posiluje) proto nelze podle soudu pokládat za včasné. Jestliže návrh nebyl přijat ve lhůtě uvedené v nabídce a taková lhůta uvedena nebyla, bylo možné jej podle § 1735 věty druhé o. z. přijmout pouze v době přiměřené povaze navrhované dohody a rychlosti prostředku použitého k jejímu zaslání. Přijetí učiněné po uplynutí této doby nemohlo bez dalšího založit uzavření smlouvy; takové pozdní přijetí by mohlo mít účinky včasného přijetí jen za podmínek § 1743 o. z., které v projednávané věci splněny nebyly. Žalovaná naopak po zahájení řízení uzavření dohody popírala a plnění podle ní neposkytla.

25. Podpis listiny ze dne 17. 1. 2026 proto soud hodnotil nejvýše jako projev vůle žalobkyně uzavřít dohodu za podmínek původně navržených žalovanou. Nešlo však již o účinné přijetí trvající nabídky žalované. Žalovaná takový projev následně nepřijala; naopak v řízení setrvala na stanovisku, že dohoda uzavřena nebyla.

26. Podle § 2235 odst. 1 o. z. zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.

27. Podle § 2274 o. z. nájemce může dát třetí osobě do podnájmu část bytu, pokud v bytě sám trvale bydlí, i bez souhlasu pronajímatele. Ustanovení § 2272 se použije přiměřeně.

28. Z provedených důkazů vyplynulo, že žalovaná byla nájemkyní bytu a žalobkyně byla osobou, která měla v bytě bydlet na základě dohody se žalovanou. Žalobkyně nebyla smluvní stranou hlavní nájemní smlouvy ani třetího dodatku mezi pronajímatelem a žalovanou. Byla však v dodatku výslovně uvedena jako osoba, která bude od 15. 8. 2025 v bytě bydlet. Současně žalobkyně podepsala čestné prohlášení, v němž se zavázala platit částku 9 000 Kč měsíčně a v případě odchodu zajistit za sebe náhradu, jinak platit nájemné nadále.

29. Uvedené okolnosti svědčí o tom, že mezi žalobkyní a žalovanou nevznikl pouhý faktický vztah bez právního důvodu. Naopak mezi nimi byla uzavřena dohoda, jejímž obsahem bylo přenechání části bytu žalobkyni k bydlení za úplatu. Bez ohledu na označení listiny jako „čestné prohlášení“ je rozhodující její obsah (§ 555 odst. 1 o. z.), nikoli název. Soud proto právní vztah účastnic posoudil jako vztah podnájemní, popřípadě jako nepojmenovanou smlouvu podle § 1746 odst. 2 o. z., jejímž ekonomickým a právním obsahem bylo užívání části bytu za sjednanou úplatu.

30. Pro rozhodnutí věci však není nezbytné definitivně řešit, zda šlo přesně o podnájemní vztah nebo o smlouvu nepojmenovanou. Podstatné je, že mezi účastnicemi existoval smluvní právní poměr, jehož obsahem bylo přenechání pokoje žalobkyni k bydlení za úplatu.

31. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

32. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

33. Nárok žalobkyně může být důvodný pouze tehdy, pokud by soud dospěl k závěru, že žalovaná si ponechala částku 19 500 Kč bez právního důvodu, případně že původní právní důvod dodatečně odpadl. Takový závěr však nelze učinit jen z toho, že se žalobkyně dne 30. 11. 2025 z bytu vystěhovala. Samotné jednostranné opuštění bytu ještě neznamená, že zanikl závazek žalobkyně platit sjednanou úplatu nebo že žalované bez dalšího vznikla povinnost vrátit již přijaté platby. Vrácení klíčů dne 15. 12. 2025 je jen faktickým úkonem. Samo o sobě neprokazuje, že žalovaná souhlasila se skončením vztahu nebo že se vzdala nároku na úhradu za sjednané období.

34. Žalobkyně platila částky na základě existujícího právního poměru, jehož obsah byl zachycen zejména v čestném prohlášení ze dne 21. 8. 2025. Toto prohlášení obsahovalo nejen závazek žalobkyně platit 9 000 Kč měsíčně, ale i ujednání o trvání platební povinnosti při opuštění bytu bez zajištění náhradníka. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by se žalobkyně a žalovaná ke dni 30. 11. 2025 dohodly na skončení tohoto vztahu ani že by žalovaná uznala povinnost vrátit žalobkyni spornou částku.

35. Částka 13 500 Kč představuje podle tvrzení žalobkyně platby za období od 1. 12. 2025 do poloviny ledna 2026. Z potvrzení o platbách vyplývá, že žalobkyně skutečně uhradila částku 9 000 Kč dne 16. 10. 2025 se zprávou „Nájem – druhá polovina listopadu, první polovina prosince“ a částku 9 000 Kč dne 15. 11. 2025 se zprávou „Nájem – 2. polovina prosince, 1. polovina ledna“. Právní důvod těchto plateb však spočíval v dohodě účastnic o užívání pokoje a placení měsíční částky 9 000 Kč. Žalobkyně netvrdila, že by tento poměr zanikl dohodou ke dni 30. 11. 2025. Stejně tak netvrdila, že by učinila vůči žalované takové právní jednání, které by vedlo k okamžitému skončení závazku a současně založilo povinnost žalované vrátit již přijaté platby.

36. Žalobkyně opírala své stanovisko o tvrzení, že jí bylo znemožněno užívat společné vybavení bytu. Z WhatsApp komunikace však vyplynulo pouze to, že mezi účastnicemi vznikl spor o používání některých věcí ve společných prostorách, nikoli že by žalobkyni bylo znemožněno užívat její pokoj nebo byt jako takový. I pokud by soud vyšel z úpravy nájmu přiměřeně, právo ukončit závazek bez výpovědní doby by přicházelo v úvahu jen při kvalifikovaném zásahu do užívání bytu. Občanský zákoník spojuje takový následek zejména se stavem, kdy vada zásadním způsobem ztěžuje nebo zcela znemožňuje užívání věci (§ 2208), popř. kdy pronajímatel neposkytne dostatečnou ochranu proti zásahu třetí osoby (§ 2212), anebo při zvlášť závažném porušení povinností způsobujícím značnou újmu (§ 2232).

37. Za této situace nelze dovodit, že právní důvod plateb za prosinec 2025 a první polovinu ledna 2026 odpadl jen tím, že žalobkyně byt jednostranně opustila. Pokud se žalobkyně zavázala při odchodu zajistit náhradníka, případně jinak nést následky předčasného odchodu, nemůže bez dalšího požadovat vrácení plateb za dobu, na kterou se předem zavázala platit.

38. Pokud jde o částku 6 000 Kč, soud vzal za prokázané, že žalobkyně poskytla částku 1 000 Kč jako „doplatek kauce“ a že čestné prohlášení pracovalo s kaucí (jistotou) ve výši 6 000 Kč.

39. Podle § 2254 odst. 1 o. z. ujednají-li strany, že nájemce dá pronajímateli peněžitou jistotu, že zaplatí nájemné a splní jiné povinnosti vyplývající z nájmu nebo ujednají-li si pro případ porušení těchto povinností smluvní pokutu, nesmí jistota a právo na zaplacení smluvní pokuty v souhrnu přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného.

40. Podle § 2254 odst. 2 o. z. při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby. Tato úprava se použije přiměřeně i při posouzení jistoty poskytnuté v rámci podnájemního, případně obdobného právního poměru.

41. Nárok na vrácení jistoty je typicky vázán na skončení závazku a vypořádání vzájemných práv a povinností. Jestliže žalobkyně neprokázala, že podnájemní či obdobný vztah ke dni 30. 11. 2025 právně (nikoliv jen tím, že byt opustila) skončil, nelze dospět k závěru, že již tehdy vznikla splatná povinnost žalované vrátit jistotu v plné výši. Nadto čestné prohlášení obsahovalo ujednání, podle něhož při opuštění bytu měla žalobkyně zajistit náhradu, jinak byla povinna nadále platit.

42. Samotné tvrzení žalobkyně, že byt uklidila a vystěhovala se, k závěru o splatnosti nároku na vrácení jistoty nepostačuje, pokud nebylo prokázáno řádné skončení právního poměru a neexistence pohledávek žalované z tohoto závazku.

43. Soud proto uzavírá, že žalobkyně sice prokázala, že v souvislosti s bydlením v bytě poskytla peněžní prostředky, z nichž část ve výši 19 500 Kč nyní požaduje zpět. Neprokázala však, že by žalovaná tyto prostředky držela bez právního důvodu nebo že by právní důvod jejich poskytnutí odpadl. Mezi účastnicemi existoval závazek, na jehož základě žalobkyně platila za užívání pokoje částku 9 000 Kč měsíčně a zavázala se při předčasném odchodu zajistit za sebe náhradu, případně platit nadále. Žalobkyně neprokázala, že by tento závazek účinně skončil ke dni 30. 11. 2025 způsobem, který by zakládal povinnost žalované vrátit jí předem uhrazené platby a jistotu.

44. Proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení, a to včetně nákladů řízení odvolacího. Judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že náklady původního řízení před soudem prvního stupně, odvolacího řízení proti zastavení i následného nového řízení tvoří jeden celek; nerozhoduje se o nich izolovaně jen podle dílčího procesního úspěchu v odvolání (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4504/2018 a rozsudek sp. zn. 21 Cdo 1631/2018).

46. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 500 Kč sestávající z částky 1 900 Kč za každý z 5 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu a jeho odůvodnění, vyjádření k výzvě soudu ze dne 15. 2. 2026, vyjádření k odvolání žalobkyně a účast u jednání) včetně 5 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. Dále žalované náleží cestovné za použití vozidla cestou k jednání soudu dne 18. 6. 2026 ve výši 1 547,07 Kč (trasa [adresa] a zpět, vzdálenost 198 km, cena pohonných hmot 44,50 Kč/l, průměrná spotřeba 4,30 l/100 km, základní náhrada 5,90 Kč/km). Konečně žalované náleží náhrada za čas promeškaný cestou k jednání podle § 14 a. t. ve výši celkem 900 Kč (6 půlhodin po 150 Kč při jedné cestě z [adresa] trvající 3 půlhodiny a dále cestě zpět). Zástupce žalované osvědčil, že je plátcem DPH. Proto k odměně a nákladům zastoupení přísluší rovněž DPH v základní sazbě 21 %. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v obecné lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).