Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 48 741,42 Kč s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 45 241,42 Kč od 4. 2. 2025 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 45 241,42 Kč od 4. 2. 2025 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 045,77 Kč a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 402,26 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 854 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhala zaplacení částky uvedeného ve výroku shora s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 29. 11. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se smluveným úrokem ve výši 12,75 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek, žalobkyně ke dni 15. 1. 2025 úvěr zesplatnila. O zesplatnění úvěru byl žalovaný informován výzvou k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky z 27. 11. 2024. Celková výše pohledávky včetně jejího složení ke dni 3. 2. 2025 je patrná z první strany historického výpisu z úvěrového účtu.Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu trvalého bydliště postupem podle § 49 odst. 2, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně již v žalobě s rozhodnutím bez nařízení jednání výslovně souhlasila. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání.Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:Ze smlouvy o úvěru ze dne 29. 11. 2022 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu úroky ve výši 15,50 % ročně a poplatky podle výňatku ze sazebníku (který byl součástí smlouvy) v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 917 Kč do 15. 11. 2023. Splátky měly být hrazeny z běžného účtu žalovaného u žalobkyně automatickými převody.Z výzvy k okamžitému splacení ze dne 27. 11. 2024 s dodejkou soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek nejpozději do 15. 1. 2025 s tím, že jinak nastane k tomuto dni splatnost celé pohledávky.Z historického výpisu ke dni 3. 2. 2025 soud zjistil, že nesplacená zůstala k tomuto dni jistina úvěru ve výši 45 241,42 Kč, poplatky ve výši 3 500 Kč a splatné úroky ve výši 5 045,77 Kč a pokuta z prodlení (úroky z prodlení) ve výši 402,26 Kč. Z historického výpisu vyplývá i čerpání úvěru a průběh jeho splácení.Z předžalobní upomínky a potvrzení o podání ze dne 29. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby o zaplacení ještě písemně upomenula.Z dalších v řízení provedených důkazů soud neučinil žádná pro posouzení věci významná skutková zjištění.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1, odst. 2 věta první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně:Žaloba je důvodná. Mezi účastníky existuje právní poměr ze smlouvy o úvěru. Žalobkyně rovněž neporušila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného (žalobkyně v době poskytnutí úvěru již vedla běžný účet žalovaného a měla tak informace o jeho příjmech a výdajích). Žalovaný úvěr a sjednané úroky spolu s poplatky řádně nesplatil. Je proto jeho povinností zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu ve výši 45 241,42 Kč, poplatky ve výši 3 500 Kč a splatné úroky ve výši 5 045,77 Kč a pokutu z prodlení (úroky z prodlení) ve výši 402,26 Kč. Kromě toho je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit zákonný úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z jistiny od 4. 2. 2025 do zaplacení a dále smluvní úrok ve výši 12,75 % ročně z jistiny od 4. 2. 2025 do zaplacení. Žalovaný byl v řízení nečinný, netvrdil a ani neprokázal, že dlužnou částku, která je žalobou uplatněna, zaplatil. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná právo na náhradu nákladů řízení. Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 950 Kč a nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby po 700 Kč včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč a DPH ve výši 21 % z odměny a paušální náhrady výdajů. Náklady jsou splatné k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Soud vycházel z toho, že žalobkyně je subjektem poskytujícím úvěry. V případech, kdy klienti neplní své závazky, je žalobce nucen domáhat se svých práv soudní cestou. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně uplatňuje své nároky nikoliv ojediněle, ale pravidelně. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodným způsobem. Žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení úvěrových smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění uplatněných nároků je prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobkyně soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti.Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.