Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 450,11 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z částky 4 450,11 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do povinnosti zaplatit částku 13 716,28 Kč spolu:- s kapitalizovaným smluvním úrokem v částce 1 881,75 Kč,- s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 998,87 Kč,- se smluvním úrokem ve výši 30 % p.a. z částky 14 662,97 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení,- se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 15 566,83 Kč od 30. 4. 2024 do 1. 8. 2024,- se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 11 116,72 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení,- se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2,25 % p.a. z částky 4 450,11 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení,zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem ze dne 31. 10. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 166,39 Kč s příslušenstvím na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným. Předchůdkyně žalobkyně umožnila žalovanému čerpat úvěr až do výše 15 000 Kč, žalovaný však řádně nehradil sjednané minimální měsíční splátky. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela předchůdkyně žalobkyně z údajů poskytnutých žalovaným, informací z interních databází a externích registrů a přezkoumal také transakce na účtu žalovaného za období 1-3/2022. V době poskytnutí úvěru neměla předchůdkyně žalobkyně žádné varovné signály, že by žalovaný neměl svým povinnostem dostát.
2. Žalovaný na svoji obranu uvedl, že se pokoušel kontaktovat žalobkyni, která mu však neodpověděla. Dle smlouvy a úroků se navíc má jednat o lichvu.
3. Zdejší soud ve věci původně nařídil jednání na den 11. 3. 2025, žalovaný se však z jednání omluvil pouhý den předem a požádal o odročení z údajných zdravotních důvodů. Tyto však ani přes výzvu soudu nikterak nedoložil. Další jednání bylo nařízeno na 17. 6. 2025 a opět den předem zaslal žalovaný soudu žádost o odročení jednání z důvodu zajištění nezbytné péče o nezletilé nemocné dítě partnerky. Tyto důvody žalovaný opětovně přes výzvu soudu nedoložil. Soud proto ve věci jednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v nepřítomnosti žalovaného.
4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující: Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně má soud za prokázané, že tato je obchodní společností s předmětem podnikaní mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 29. 3. 2022 ve spojení se smluvními podmínkami a standardními informacemi o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že se předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dohodli na poskytnutí úvěrového rámce ve výši 15 000 Kč s pevnou úrokovou sazbou ve výši 60 % p.a., RPSN 81,02 %. Žalovaný se zavázal hradit až do úplného splacení úvěru minimální měsíční platby ve výši dle aktuálního rozpisu plateb.
6. Z přehledu čerpání a plateb vyplývá, že žalovaný v rámci úvěrového produktu celkem čerpal částku 29 801,96 Kč a uhradil ve splátkách dohromady 25 351,85 Kč.
7. Z výpisů z účtu žalovaného za období od 30. 12. 2021 do 14. 3. 2022 soud zjistil, že žalovaný měl pravidelný příjem od společnosti [právnická osoba]. ve výši cca 32-35 000 Kč, ale také vysoké měsíční výdaje, kdy například během ledna 2022 zaslal v několik platbách na stejný účet celkem 33 500 Kč, tedy částku fakticky rovnající se jeho měsíčnímu příjmu. Z výpisů také vyplývá, že k 16. 3. 2022 již žalovaný dlužil na jiných úvěrových produktech celkem téměř 90 000 Kč a ve sledovaném období se dostal také do nepovoleného debetu na účtu.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek s přílohou ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 4. 2024.
9. Z výzvy k plnění ze dne 29. 7. 2024 spolu s podacím lístkem má soud za prokázané, že žalovaný byl zástupcem, žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky.
10. Na základě výše uvedeného soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný se dohodl s předchůdkyní žalobkyně na podmínkách smlouvy, na základě které mu měl byl poskytnut úvěrový rámec ve výši 15 000 Kč. Žalovaný rámce opakovaně využíval, celkem vyčerpal 29 801,96 Kč a celkem uhradil 25 351,85 Kč.
11. Soud neprováděl dokazování kopií dokladu totožnosti žalovaného a potvrzením o platbách čerpání úvěru, neboť to nebylo nezbytné pro rozhodnutí soudu ve věci. Pasivní legitimace žalovaného nebyla v řízení sporná a přehled čerpání a splácení úvěru soud zjistil z jiných důkazů.
12. Po právní stránce se soud zabýval nejdříve platností uzavřené smlouvy o úvěru z hlediska řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného (§ 86 odst. 1, § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy).
13. Na prvním místě zdejší soud konstatuje, že ani přes opakované poučení soudu žalobkyně řádně neprokázala adekvátní zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Především není vůbec zřejmé, jaká zjištění učinila její předchůdkyně z jednotlivých dotázaných registrů a jak tato zjištění hodnotila, avšak soud má za prokázané, že v době uzavírání smlouvy měl žalovaný jiné úvěrové produktu ve výši minimálně cca 90 000 Kč. Současně je z výpisů z účtu patrné, že opakovaně hradil v porovnání se svým příjmem poměrně vysoké částky na jiný bankovní účet, avšak ze samotného výpisu nelze určit z jakého důvodu. Konečně je zjevné, že se žalovaný ve sledovaném období nejméně jedenkrát dostal do nepovoleného debetu na bankovním účtu. Žalobkyně taktéž nikterak neprokázala, jestli a jak bylo takové jednání hodnoceno v rámci úvěruschopnosti. Pokud by předchůdkyně žalobkyně v průběhu hodnocení úvěruschopnosti adekvátním způsobem skutečně přezkoumala předložený výpis z účtu, pak měly takto zjištěné skutečnosti vést k zamítnutí žádosti žalovaného o úvěr nebo přinejmenším k podstatně podrobnějšímu zkoumání jeho finanční situace, a to nejlépe za podstatně delší časové období a s doložením dalších nezbytných dokumentů. Takový postup však žalobkyně netvrdí a z obsahu provedených důkazů ani nevyplývá.
14. Za uvedené situace je proto nutné uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně svým zákonným povinnostem nedostála a v důsledku není možné právní jednání v podobě smlouvy o úvěru hodnotit jako platné (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
15. Z provedeného dokazování je ovšem také patrné, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční plnění v celkové výši 29 801,96 Kč a žalovaný jí vrátil pouze částku 25 351,85 Kč.
16. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Splatnost bezdůvodného obohacení nastává v návaznosti na výzvu věřitele k jeho vydání. Prvním jednáním, které by bylo možné potenciálně považovat za výzvu k vydání celého bezdůvodného obohacení, bylo zaslání předžalobní výzvy ze dne 29. 7. 2024. Tato byla dle vyvratitelné domněnky dle § 573 o.z. doručena dne 1. 8. 2024, od následujícího dne je proto žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení.
18. Na základě výše uvedeného soud zavázal žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 4 450,11 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 2. 8. 2024 (výrok I. rozsudku) a ve zbývající části, tj. co do nároku na zaplacení zbývající části jistiny, smluvních úroků a zákonných úroků přesahujících období prodlení žalovaného či požadovaných v nesprávné výši či z nesprávné částky, žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).
19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 ve spojení s § 150 o.s.ř. tak, že v řízení převážně úspěšný žalovaný (při výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu je nutné vycházet z celých žalovaných částek včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí, shodně též nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2018) by měl právo na náhradu poměrné části jeho nákladů řízení. Procesní postup žalovaného, který opakovaně žádal o odročení jednání, a to vždy pouhý den před řádně stanoveným termínem a opakovaně bez doložení jím uvedených důvodů, nelze označit jinak než jako zjevně obstrukční postup, kterým se žalovaný snažil dosáhnout nepřípustného prodloužení řízení. Takové jednání v přímém rozporu s § 6 o.s.ř. nemůže požívat právní ochrany a z pohledu soudu naplňuje důvody hodné zvláštního zřetele, pro které nemusí soud náhradu nákladů přiznat.