9 C 182/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit ji částku 11 466 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že 19. 9. 2024 její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen [právnická osoba]) se žalovanou uzavřela prostřednictvím prostředků elektronické komunikace na internetových stránkách [webové stránky]. smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Žalovaný nadto obdržel předsmluvní informace o smlouvě, s uvedením potřebných parametrů. Po kladném schvalovacím procesu [právnická osoba] poskytla žalovanému 9 000 Kč na jeho účet. Dle žalobkyně žalovaný dohodnuté podmínky nedodržel povinnost zaplatit poskytnutý úvěr 9 000 Kč s úrokem 2 070 Kč. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Na dluh neposkytl žalovaný žádnou úhradu, ač k tomu byl vyzýván.

2. Ve věci bylo nařízeno jednání dne 30. 1. 2026. Žalobkyně se z jednání omluvila. Žalovanému bylo předvolání k jednání doručeno postupem podle dle § 49 odst. 1, 4 o. s. ř. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Smlouvou o úvěru č. [hodnota] ze dne 19. 9. 2024 je prokázáno, že společnost [právnická osoba] a žalovaný se dohodli na poskytnutí spotřebitelského neúčelového a jednorázově splatného úvěru 9 000 Kč splatného do 19. 10. 2024 s úrokem 2 070 Kč. V listině jsou účastníci podrobně identifikováni, žalovaný jménem, příjmením, rodným číslem, číslem občanského průkazu, adresou trvalého pobytu, elektronickou adresou a číslem mobilního telefonu. Smlouva odkazuje na § 2395 občanského zákoníku a zákon o spotřebitelském úvěru a jejím předmětem je závazek věřitele poskytnout klientovi za stanovených podmínek peněžní prostředky na bankovní účet, klient se zavazuje úvěr věřiteli splatit s veškerými přirostlými úroky a dalšími platbami, které s úvěrem souvisí, vše ke dni splatnosti na bankovní účet věřitele, s tím že splatnost lze následně úplatně prodloužit. V závěru smlouvy klient věřiteli potvrdil, že se seznámil s textem ustanovení smlouvy, včetně příloh, které tvoří nedílnou její součást, rozumí právům a povinnostem v nich obsaženým, souhlasí s nimi a považuje je za závazná. Smlouva odkazuje na připojené obchodní podmínky [právnická osoba].

4. Ze zprávy [právnická osoba]. bylo zjištěno, že žalovaný je vlastníkem účtu [č. účtu], na který mu byla dne 19. 9. 2024 připsána částka 9 000 Kč z účtu č. [č. účtu] – , právnická osoba5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] jakožto postupitel a žalobkyně jakožto postupník uzavřela dne 10. 12. 2024 tuto smlouvu na základě které došlo k postoupení specifikovaných pohledávek. Z přílohy této smlouvy je zřejmé, že postoupena byla i pohledávka za žalovaným.6. Z dopisu nazvaného Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 6. 2025 je zřejmé, že žalované bylo oznámeno, že došlo k postoupení její pohledávky na žalobkyni.7. Podle § 75 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření předmětné smlouvy, (dále ZSÚ) je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.8. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že v daném případě nelze učinit závěr, že právní předchůdce žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy s žalovaným postupoval s odbornou péčí a splnil svou povinnost posoudit schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet. Právní předchůdce žalobkyně měl posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, že byla vyhodnocena na základě tvrzení žalovaného o jejich příjmech a výdajích. Dále ilustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Dále pak byla prověřována v interní databázi věřitele, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí či v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Účelem povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jenž vyplývá ze shora cit. zákonných ustanovení, je ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnosti jako celku, neboť napomáhá předcházet negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a součástí této péče je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k jejich prověření a posouzení. Důsledkem nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele je dle již ustálené judikatury závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku k tomu viz. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-79/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Soud má za to, že žalobkyně sice tvrdí, že byla zjišťována jejím právním předchůdcem schopnost žalovaného úvěr splácet, nicméně ničím neprokazuje, co bylo zjištěno. Není znám příjem žalovaného, jeho další majetkové poměry ani jeho výdaje. Taktéž není známo, co bylo zjištěno z dostupných databází. Soud má za to, že nebylo prokázáno, že by byla právním předchůdcem žalobkyně splnil povinnost ve smyslu § 86 odst. 1 ZS. Předmětnou úvěrovou smlouvu proto soud hodnotí jako absolutně neplatné právní jednání se všemi důsledky, jež z tohoto závěru plynou.12. Nárok žalobkyně proto soud posoudil jako pohledávku z bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku celkem ve výši 9 000 Kč. Žalovaný nic neuhradil. Následně tato pohledávka přešla na žalobkyni. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč. Soud vzhledem k přijatým výše uvedeným závěrům zbytek žaloby shledal za nedůvodnou a jako takovou ji zamítl, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku. O úroku z prodlení rozhodoval soud podle § 1970 o. z. a uložil jej žalovanému zaplatit od 30. 6. 2025 tj. od data následujícího poté co byl žalovaný v prodlení se zaplacením dlužné částky podle předžalobní výzvy.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 654,64 Kč (zaokrouhleno na 4 655 Kč), přičemž tato částka představuje 56,98 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 78,49 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 21,51 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 466 Kč sestávající z částky 1 580 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 090 Kč ve výši 1 278,90 Kč.

Odůvodnění

Při přepisu shora specifikovaného rozhodnutí došlo ke zjevné nesprávnosti, kdy soud chybně uvedl ve výroku I. rozsudku datum od kterého běží úrok z prodlení, což je patrné z odůvodnění rozsudku.Soud proto v souladu s ustanovením § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) zjevnou nesprávnost tímto usnesením opravil.