Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ve zbývající části, kdy se žalobce domáhal po žalované zaplacení 5 552 Kč a dále úroku z prodlení z částky 8 000 Kč za dobu od 26. 5. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Podanou žalobou doručenou soudu dne 25. 3. 2025 se žalobce domáhá zaplacení částky 13 552 Kč s příslušenstvím, sestávající z jistiny úvěru ve výši 8 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 880 Kč, smluvního úroku ve výši 240 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny za období od 26. 5. 2024 do 25. 3. 2025 v částce 2 432 Kč, vedle toho žalobce požaduje i zákonný úrok z prodlení od 26. 5. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 000 Kč, kterou žalobce odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce – společnost [právnická osoba]. a žalovaná uzavřeli dne 25. 4. 2024 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] a žalované byla poskytnuta částka 8 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná zavázala zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 880 Kč, a úroku ve výši 240 Kč, a to jednorázovou splátkou nejpozději dne 25. 5. 2024. Žalovaná na dluh neuhradila ničeho. Smlouvami o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobci.
2. Výpisem z profilu klienta bylo prokázáno, že žalovaná právní předchůdkyni uvedla, že je zaměstnaná v [právnická osoba], druh jiného příjmu podnikatelská činnost, její měsíční čistý příjem je 20 264 Kč, žalovaná žije v jednočlenné domácnosti, v nájmu, její náklady jsou 4 000 Kč na bydlení a 700 Kč ostatní náklady.
3. Výpisem z účtu žalované bylo prokázáno, že před uzavřením smlouvy žalovaná poskytla právní předchůdkyni výpis ze svého účtu s tím, že z něj plyne, že žalovaná měsíčně hradí platbu ve výši 11 500 Kč s poznámkou „[jméno FO] najem“, za 30 dní před 25. 4. 2024 žalovaná provedla celkem 125 plateb sázkovým společnostem (Sazka a TipSport) v celkové výši 32 743 Kč a obdržela od nich naopak 3 300 Kč, 12. 2. 2024 žalovaná od zaměstnavatele obdržela platbu označenou jako mzda ve výši 18 495 Kč, 12. 3. 2024 pak 18 278 Kč, 28. 3. 2024 obdržela nemocenskou ve výši 22 264 Kč a 12. 4. 2024 obdržela mzdu 19 032 Kč, její příjem za předcházející 4 měsíce uzavření smlouvy tak byl v průměru 19 517 Kč.
4. Předsmluvním formulářem, všeobecnými obchodními podmínkami a smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] bylo prokázáno, že dne 25. 4. 2024 elektronicky podepsali právní předchůdce žalobce a žalovaná uvedené dokumenty, na základě kterých se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 880 Kč a smluvního úroku ve výši 240 Kč, a to do 24. 5. 2024 Listina obsahuje prohlášení o tom, že se jedná o sjednání spotřebitelského úvěru. Ve smlouvě je uvedeno, že zápůjční úroková sazba činila 36,5 % a byla pevná po celou sjednanou dobu trvání smlouvy, roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr činila 773,59 %.
5. Potvrzením o provedené platbě [právnická osoba]. bylo prokázáno, že právní předchůdce poskytl na účet žalované č. [č. účtu] peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč.
6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 8. 2024 bylo prokázáno, že je podepsána právním předchůdcem jako postupitelem a společností [právnická osoba] jako postupníkem a předmětem smlouvy je postoupení pohledávky za žalovanou. Smlouvou o postoupení pohledávek zároveň postupitel převedl též nárok na vydání bezdůvodného obohacení z provedené platby na bankovní účet žalované.
7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 9. 2024 a přílohou č. [hodnota] ke smlouvě bylo prokázáno, že byla podepsána společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem, jejím předmětem bylo postoupení pohledávek, vzniklých ze smluv o spotřebitelském úvěru. Smlouvou o postoupení pohledávek zároveň postupitel převedl též nárok na vydání bezdůvodného obohacení v případě, že by byla předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě vznikla postupovaná pohledávka shledána jako neplatná.
8. Předžalobní upomínkou ze dne 31. 1. 2025 a podacím lístkem ze dne 13. 2. 2025 bylo prokázáno, že žalobce upomínal žalovanou k zaplacení pohledávky a to do 7 dnů od doručení upomínky. Upomínka byla odeslána dne 13. 2. 2025.
9. Na základě provedených důkazů soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu. Dne 25. 4. 2024 elektronicky podepsali právní předchůdce žalobce a žalovaná dokument s názvem Smlouva o úvěru, na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 880 Kč a smluvního úroku ve výši 240 Kč a to do 24. 5. 2024. Zápůjční úroková sazba činila 36,5 % a byla pevná po celou sjednanou dobu trvání smlouvy, roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr činila 773,59 %. Před podpisem smlouvy žalovaná právnímu předchůdci žalobce uvedla, že je zaměstnaná v [právnická osoba], její měsíční čistá mzda je 20 264 Kč, žalovaná žije v jednočlenné domácnosti, v nájmu, její náklady jsou 4 000 Kč na bydlení a 700 Kč ostatní náklady. Z výpisu z účtu žalované bylo seznatelné, že za 30 dní před podpisem smlouvy žalovaná provedla celkem [hodnota] plateb sázkovým společnostem (Sazka a TipSport) v celkové výši 32 743 Kč. Dne 20. 8. 2024 uzavřeli právní předchůdce jako postupitel a společnost [právnická osoba] jako postupník smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávky za žalovanou. Smlouvou o postoupení pohledávek zároveň postupitel převedl též nárok na vydání bezdůvodného obohacení z provedené platby na bankovní účet žalované. Dne 11. 9. 2024 uzavřela společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobce jako postupník smlouvu o postoupení pohledávek jejímž předmětem specifikovaným v příloze č. [hodnota] smlouvy bylo postoupení pohledávek mimo jiné za žalovanou. Zároveň postupitel převedl též nárok na vydání bezdůvodného obohacení z provedené platby na bankovní účet žalované. K plnění byla žalovaná vyzvána výzvou ze dne 31. 1. 2025, která byla předána k poštovní přepravě 13. 2. 2025.
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. ve znění pozdějších předpisů poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. ve znění pozdějších předpisů poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Soud posoudil věc následovně. Právní předchůdce a žalovaná uzavřeli dne 25. 4. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2 z. s. ú. ve spojení s § 2390 o. z., když toho dne se právní předchůdce, jako podnikatel, zavázal žalované poskytnout peníze, žalovaná se pak zavázala peníze po čase vrátit spolu s ujednaným úrokem. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr, zabýval se soud tím, zda právní předchůdce před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované (srov. rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18 nebo rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Soud konstatuje, že úvěruschopnost ve smyslu § 86 z. s. ú. nebyla ověřena řádně. Soud zakládá svůj závěr na dvou stěžejních okolnostech. Právní předchůdce jednak zcela pominul zásadní rizikový faktor u žalované a to ten, že jen v jednom měsíci před poskytnutím spotřebitelského úvěru žalovaná provedla 125 plateb sázkovým společnostem (Sazka a TipSport) v celkové výši 32 743 Kč, a to tedy více, než kolik měl být její příjem, a to ať už skutečný (26 023 Kč), nebo tvrzený (20 264 Kč). Na okraj uveďme, že žalovaná za stejnou dobu obdržela na účet 3 300 Kč od společnosti Sazka. Žalovaná tedy měsíčně prosázela více, než byl její příjem ze zaměstnání, který právní předchůdce považoval za dostatečný k poskytnutí úvěru. Zároveň soud uvádí, že z výpisu z účtu plyne, že žalovaná pravidelně měsíčně hradila 11 500 Kč na nájem, zjevně tak byl nepravdivý údaj o tom, že její náklady na bydlení jsou 4 000 Kč. Pokud právní předchůdce za takovýchto údajů vycházel a usoudil, že žalované lze úvěr poskytnou, nelze „posuzování“ úvěruschopnosti žalované hodnotit jinak, než jako zcela formální a zcela ignorující doklady předložené žalovanou. Smlouva o spotřebitelském úvěru je tak absolutně neplatná dle § 87 z. s. ú., k čemuž soud přihlédl z úřední povinnosti. Je-li smlouva neplatná, nenáleží žalobci, na kterého byly závazky postoupeny dle § 1879 o. z., právo na úroky či jakékoliv poplatky či další smluvní plnění. Dle § 87 z. s. ú. má žalobce právo pouze na nezaplacenou část jistiny spotřebitelského úvěru, a to ještě v náhradní době splatnosti.
17. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce poskytl žalované částku 8 000 Kč, soud tak žalobě vyhověl pouze co do této částky (výrok I.) a ve zbytku ji zamítl (výrok II.). K požadavku na zaplacení úroků z prodlení soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého § 87 z. s. ú. je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, a proto ji určil soud. Bylo prokázáno, že žalovaná peníze obdržela a není-li prokázáno ničeho dalšího, má soud za to, že co žalovaná má, je schopna i vrátit, bylo povinností žalované případně tvrdit, že její možnosti jsou jiné a případně jaké. Jelikož žalovaná netvrdila v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby stanovil nějakou zvláštní lhůtu k plnění, soud se přidržel obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a rozhodl tak, že žalovaná je povinna dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., když poměr úspěchu ve věci byl na straně žalované tak na straně žalobce bezmála totožný. Pro posouzení míry úspěchu soud vyčíslil i požadované příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku dne 18. 11. 2025, kdy k tomuto datu činil úrok z prodlení z částky 8 000 Kč za dobu od 26. 5. 2024 do 18. 11. 2025 ve výši 14,75 % ročně částku 1 752,21 Kč. Žalobce byl tak úspěšný co do částky 8 000 Kč neúspěšný co do částky 5 552 Kč a 1 752,21 Kč. Úspěšný tak byl co do 52 %, neúspěšný co do 48 %, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.