Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 37 896 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Návrh, aby byla žalovanému dále uložena povinnost zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 37 896 Kč ve výši 8,5 % ročně do 20. 10. 2021 do zaplacení, se v této části zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku ve výši 4 050,93 Kč k rukám právního zástupce žalobce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se v řízení zahájeném dne 20. 5. 2025 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 43 476 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 40 284 Kč od 20. 10. 2021 do zaplacení. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že je s účinností ode dne 11. 5. 2018 držitelem povolení České národní banky k poskytování spotřebitelských úvěrů, které bylo vydáno na základě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako klientem prostřednictvím prostředků komunikace na dálku byla uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 15. 03. 2021, na jejím základě byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 50 000 Kč, k vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 16. 03. 2021. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 64,60 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 026 Kč (v těchto splátkách byla zahrnuta i úhrada za pojištění, tak jak je níže uvedeno) splatných vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem duben 2021, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru, i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 98 Kč, tak jak bylo sjednáno, žalovaný při podpisu smlouvy podepsal zároveň přihlášku do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobci uhrazeny pouze následující částky: 3 026 Kč dne 21. 04. 2021, 3 026 Kč dne 24. 06. 2021 a 6 052 Kč dne 22. 07. 2021. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1.smlouvy v celkové výši 1 996 Kč. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. [hodnota] splatné dne 14. 08. 2021, k datu 18. 10. 2021 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru, v bodě 6.5.smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 20. 10. 2021, až do jejího úplného zaplacení. Žalovaný dluží žalobci následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 38 288 Kč s příslušenstvím, b) smluvní pokuty dle bodu 6.1.smlouvy, tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 1 996 Kč s příslušenstvím, c) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 56 837,22 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 20. 10. 2021 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze ve výši 3 192 Kč. Žalovaný tyto částky žalobci neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobce v této věci zaslal.
2. Žalobce pak podáním ze dne 17. 9. 2025 vzal návrh částečně zpět s tím, že ponížil svůj nárok na úroveň dosud nesplacené jistiny předmětného úvěru spolu se zákonným úrokem z prodlení počítaným vždy z aktuální dlužné částky dle postupného plnění žalovaného, když žalobce žalovanému vyplatil dne 16.03.2021 jistinu ve výši 50 000 Kč, žalovaný uhradil částku ve výši 12 104 Kč, dlužná částka pak představuje rozdíl : 50 000 Kč – 12 104 Kč = 37 896 Kč, v bodě I žalobního návrhu vzal návrh částečně zpět co do částky ve výši 2 388 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 388 Kč ve výši 8,5 % ročně od 20. 10. 2021 do zaplacení a co do částky ve výši 3 192 Kč.
3. Soud pak usnesením ze dne 19. 9. 2025 na čl. 67 řízení částečně pravomocně zastavil co do částky ve výši 2 388 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 388 Kč ve výši 8,5 % ročně od 20. 10. 2021 do zaplacení a co do částky ve výši 3 192 Kč.
4. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.
5. Jednání ve věci dne 30. 10. 2025 bylo vedeno v nepřítomnosti účastníků řízení, žalobce se z neúčasti na jednání omluvil.
6. Výpisem subjektů bylo prokázáno, že žalobce je nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru s datem oprávnění k činnosti dnem 11. 5. 2018.
7. Předžalobní výzvou a podacím archem bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovaného dne 30. 4. 2025 k úhradě žalované částky.
8. Dokladem o výplatě a výpisem z účtu bylo prokázáno, že částka 50 000 Kč byla poukázána dne 16.3.2021 na účet žalovaného číslo účtu [č. účtu].
9. Registrem Solus bylo prokázáno, že žalovaný nebyl ke dni 15. 3. 2021 v evidenci registru.
10. Prohlášením klienta bylo prokázáno, že žalovaný byl seznámen s parametry úvěru, prohlásil, že nemá dluhy, není v úpadku.
11. Hodnocením klienta bylo prokázáno, že žalobce analyzoval bonitu žalovaného, příjem ze zaměstnání ve výši 24 029 Kč, životní minimum 3 860 Kč, bydlení ve výši 2 700 Kč, rezerva činí 16 369 Kč, podle osobních dat žalovaného žalobce hodnotil klienta skórem 228, tj. s vyšším rizikem, s bydlením vlastním.
12. Přehledem transakcí a výpisem z účtu žalovaného v roce 2019 bylo prokázáno, že žalovaný měl příjem ze zaměstnání v prosinci 2020 ve výši 28 606 Kč, v lednu 2021 ve výši 20 377 Kč, v únoru 2021 ve výši 24 616 Kč a v březnu 2021 ve výši 27 094 Kč.
13. Pojištěním, přihláška do pojištění, dodatkem ke smlouvě bylo prokázáno, že žalovaný podepsal přihlášku do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry, uzavřel pak toto pojištění schopnosti splácet úvěr.
14. Návrhem na uzavření smlouvy a smlouvou o úvěru, předsmluvním formulářem, splátkovým kalendářem, oznámením o schválení, bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na jejím základě byl žalovanému schválen a poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši zápůjční úrokové sazby 64,50 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 026 Kč splatných vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem dubnem 2021, celková částka k zaplacení je pak 140 544 Kč.
15. Výzvami k úhradě ze dne 15. 7. 2021, 14. 6. 2021, 4. 9. 2021, dodejkou bylo prokázáno, že žalobce žalovaného vyzýval k zaplacení splátek číslo 2, 3, 4, 5, 6.
16. Oznámením o zesplatnění bylo prokázáno, že žalobce úvěr ke dni 18.10.2021 zesplatnil, když se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru.
17. Mezi účastníky řízení nebylo sporné, že žalovaný zaplatil žalobci na úvěr celkem částku ve výši [PSČ obec], toto vyplývá rovněž z karty klienta.
18. Kopií občanského průkazu bylo prokázáno, že žalobce měl k dispozici občanský průkaz žalovaného.
19. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
20. Před uzavřením smlouvy níže měl žalobce o žalovaném tyto informace – příjem ze zaměstnání měl žalovaný výši 24 029 Kč, konkrétně měl žalovaný příjem ze zaměstnání v prosinci 2020 ve výši 28 606 Kč, v lednu 2021 ve výši 20 377 Kč, v únoru 2021 ve výši 24 616 Kč a v březnu 2021 ve výši 27 094 Kč, když životní minimum 3 860 Kč, náklady na bydlení ve výši 2 700 Kč, rezerva činila 16 369 Kč, podle osobních dat žalovaného žalobce hodnotil klienta skórem 228, tj. s vyšším rizikem, s bydlením vlastním, žalovaný nebyl ke dni 15. 3. 2021 v evidenci registru Solus, žalobce měl k dispozici občanský průkaz žalovaného.
21. Žalobce je nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru s datem oprávnění k činnosti dnem 11. 5. 2018, uzavřel se žalovaným dne 15. 3. 2021 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejím základě byl žalovanému schválen a poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši zápůjční úrokové sazby 64,50 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3026 Kč splatných vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem dubnem 2021, celková částka k zaplacení je pak 140 544 Kč. Částka 50 000 Kč byla poukázána dne 16. 3. 2021 na účet žalovaného číslo účtu [č. účtu]. Žalovaný byl seznámen s parametry úvěru, prohlásil, že nemá dluhy, není v úpadku, přičemž žalovaný dále podepsal přihlášku do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry, uzavřel pak toto pojištění schopnosti splácet úvěr.
22. Výzvami k úhradě ze dne 15. 7. 2021, 14. 6. 2021, 4. 9. 2021 žalobce žalovaného vyzýval k zaplacení splátek číslo 2, 3, 4, 5, 6, žalobce pak úvěr ke dni 18. 10. 2021 zesplatnil, před podáním žaloby vyzýval žalovaného dne 30. 4. 2025 k úhradě žalované částky, žalovaný zaplatil žalobci na úvěr celkem částku ve výši 12 104 Kč.
23. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.
24. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
25. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
26. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
27. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3 uvedeného ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
28. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
29. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
30. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně:
31. Žaloba je podle soudu toliko částečně důvodná. Žalobce prokázal, že poskytl žalovanému částku ve výši 50 000 Kč, toto nebylo v řízení nijak rozporováno, žalovaný uhradil žalobci na úvěr částku ve výši 12 104 Kč, což rovněž nebylo sporné. Věřitel podle soudu ovšem nesplnil svou povinnost před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka, když splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru.
32. Žalobce podle soudu rezignoval na povinnost řádným způsobem ověřit úvěruschopnost žalovaného, nijak neanalyzoval výdajovou stránku žalovaného, spokojil se tvrzením o vlastním bydlení s náklady na bydlení ve výši 2 700 Kč, což je podle soudu značně podhodnocená a nereálná částka, žalobce postupoval podle soudu příliš lehkovážně, když podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn.
33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Důsledkem nesplnění uvedené povinnosti je neplatnost smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky řízení.33. Žalobce má proto podle soudu právo na vrácení dlužné jistiny z titulu bezdůvodného obohacení ve výši Kč (50 000 – 12 104) a z tohoto důvodu soud žalobě v této části vyhověl, jak uvedeno v odst. I. výroku tohoto rozsudku.
34. Soud naopak zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal dále zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 37 896 Kč ve výši 8,5 % ročně do 20. 10. 2021 do zaplacení, jak uvedeno v odst. II. výroku tohoto rozsudku. Zde soud odkazuje i na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům„lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Ani nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl.
35. Podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.
36. Soud se při stanovení lhůty k plnění neodchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.
37. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn jak ustanovením § 146 odst. 2 o.s.ř., tak ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř.. Žalobce měl úspěch co do částky ve výši 37 896 Kč, neúspěch co do částky ve výši 12 891 Kč jako kapitalizované úroky z prodlení ke dni vyhlášení rozhodnutí a co do částky ve výši 2 388 Kč a 3 192 Kč, o které bylo řízení na návrh žalobce částečně zastaveno. Žalobce má podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci (včetně příslušenství) právo na 34 % z náhrady nákladů, které v tomto řízení vynaložil.
38. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 174 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 43 476 Kč sestávající z částky 2 860 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 430 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 050 Kč ve výši 1 690,50 Kč, tj celkem 11 914,50 Kč, když pak 34 % z této částky představuje 4 050,93 Kč .
39. Soud proto uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku ve výši 4 050,93 Kč, a to dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalovaného. O lhůtě k plnění platí, jak uvedeno shora.