11 C 11/2025

Odůvodnění

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným soudu dne 11. 12. 2024 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 45 243,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 45 243,60 Kč od 23. 3. 2024 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru ze dne 23. 11. 2023, kterou uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] se sídlem [adresa] dále jako „právní předchůdkyně“). Žalobkyně uvedla, že pohledávky z uvedené smlouvy byly postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 na žalobkyni. Dle žalobkyně právní předchůdkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného jeho lustrací v registrech ISIR, CEE, CRKI, EUCB, a dále hodnotila jeho příjmy a výdaje tak, že žalovanému při zohlednění splátky sjednávaného úvěru měla zůstat rezerva 10 % z jeho příjmu po odečtení jeho výdajů.

2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaný podal v zákonem stanovené lhůtě odpor, který doplnil vyjádřením doručeným soudu dne 5. 3. 2025, v němž uvedl, že souhlasí se žalobou co do jistiny ve výši 30 000 Kč a zákonných úroků z prodlení, nesouhlasí však s celkovou výší dluhu, kdy jen poplatky a úroky jsou ve výši 50 % jistiny, což dle žalovaného odporuje dobrým mravům.

3. Informací o žádosti o půjčku bylo prokázáno, že se jedná o žádost o poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč vedenou pod referenčním číslem [hodnota], jež měla být doručena dne 22. 11. 2023. V žádosti je jako žadatel uveden [Jméno žalovaného], rodné číslo [hodnota], email [e-mail], telefonní číslo [tel. číslo], číslo bankovního účtu č. [č. účtu] [adresa] adresa, , [adresa].

4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru, standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, standardními podmínkami úvěrové smlouvy bylo prokázáno, že jejich obsahem je ujednání, že právní předchůdkyně poskytne žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč s úrokovou sazbou 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného, a žalovaný úvěr splatí do 22. 3. 2024, přičemž celková splatná částka spolu s úrokem 23 879,21 Kč je 53 879,21 Kč za předpokladu, že úvěr je poskytován na období jednoho roku a jistinu splácí úvěrovaný ve stejných měsíčních platbách. Žádná z těchto listin není podepsána.

5. Platebními informacemi bylo prokázáno, že právní předchůdkyně v této listině adresované žalovanému uvedla tyto transakce: 23. 11. 2023 výběr částky 30 000 Kč, 29. 12. 2023 náhrada účelně vynaložených nákladů 250 Kč, 29. 1. 2024 náhrada účelně vynaložených nákladů 250 Kč, 29. 2. 2024 náhrada účelně vynaložených nákladů 250 Kč a 22. 3. 2024 úroky za období čerpání 14 493,60 Kč s tím, že celková dlužná částka k datu splatnosti byla vyčíslena na 45 243,60 Kč.

6. Smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 bylo prokázáno, že je podepsána právní předchůdkyní jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, předmětem této smlouvy je dohoda účastníků smlouvy o opakovaném postupování pohledávek postupitele z nesplacených spotřebitelských úvěrů za podmínek sjednaných ve smlouvě, a to 1x měsíčně na základě datového souboru obsahujícího podobnosti o postupovaných pohledávkách v období 24 měsíců od účinnosti smlouvy.

7. Dodatkem č. [hodnota] ke smlouvě o pokračujícím postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2021 byla účinnost smlouvy mezi stranami prodloužena do 20. 1. 2024.

8. Seznamem postupovaných pohledávek bylo prokázáno, že je v něm uvedena pohledávka ve výši 45 293,60 Kč za žalovaným identifikována jeho rodným číslem a variabilním symbolem [var. symbol].

9. Oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou ze dne 23. 6. 2024 a podacím lístkem ze dne 23. 6. 2024 bylo prokázáno, že uvedeného dne odeslala žalobkyně žalovanému oznámení právní předchůdkyně o postoupení žalované pohledávky a současně výzvu žalobkyně k úhradě dlužné částky ve výši 45 243,60 Kč.

10. Zprávou společnosti [právnická osoba]. bylo prokázáno, že žalovaný je vlastníkem [č. účtu], na účtu není evidována platba pod variabilním symbolem [var. symbol].

11. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Dne 23. 11. 2023 požádal žalovaný právní předchůdkyni o poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč. O tom, že žalovaný tuto žádost učinil, soud nepochybuje, neboť v žádosti jsou uvedeny takové osobní údaje žalovaného, které mohly být známy pouze jemu. V tentýž den sjednali právní předchůdkyně a žalovaný smlouvu o úvěru, kterou se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] vedený u [právnická osoba]., a žalovaný se zavázal částku do jednoho roku od jejího čerpání vrátit včetně smluvního úroku ve výši 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru. O sjednání takové smlouvy nemá rovněž soud pochybnosti, neboť o tom svědčí listinné důkazy předložené žalobkyní, které jsou sice nepodepsané, žalovaný však ve svém vyjádření k elektronickému platebnímu rozkazu uzavření smlouvy o úvěru s právní předchůdkyní o uvedeném obsahu včetně výše půjčené částky nijak nerozporoval. Částka 30 000 Kč byla žalovanému právní předchůdkyní poskytnuta na jeho účet u [právnická osoba]., což opět vyplývá z listinných důkazů předložených žalobkyní a podpořených vyjádřením žalovaného. Žalobkyně sice tvrdila, že částka byla poskytnuta žalovanému na uvedený účet pod variabilním symbolem [var. symbol], což nebylo zprávou [právnická osoba]. potvrzeno, s ohledem však na vyjádření žalovaného a obsah listin, kde je úvěr označen referenčním číslem a variabilním symbolem [var. symbol], je zjevné, že žalobkyně uvedla v žalobě nesprávné číslo variabilního symbolu. Z těchto důvodů soud nepřihlíží ke zprávě [právnická osoba]. v rozsahu tvrzení o nepřipsání částky úvěru na účet žalovaného. Tvrzení žalobkyně, že před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně za účelem ověření úvěruschopnosti žalovaného provedla lustraci jeho osoby v různých registrech a hodnotila jeho příjmy a výdaje, nebylo prokázáno. Nebylo ani tvrzeno, z jakých příjmů a výdajů žalovaného právní předchůdkyně vycházela. Dne 27. 1. 2020 právní předchůdkyně a žalobkyně podepsaly smlouvu o postoupení pohledávek a dodatkem č. [hodnota] k této smlouvě prodloužily její účinnost do 20. 1. 2024. Předmětem této smlouvy je ujednání, že postupitel postupuje na postupníka v seznamu uvedené pohledávky, mimo jiné i pohledávku za žalovaným, jež je předmětem tohoto řízení, a postupník tyto pohledávky přijímá. Výzva k plnění byla žalovanému odeslána dne 23. 6. 2024. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho.

12. Právní předchůdkyně má sídlo v zahraničí, čímž je dán mezinárodní prvek v řízení. Zdejší soud je mezinárodně příslušný podle čl. 17 bod 1 písm. c) nařízení Rady EU č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“). Pokud jde o hmotné právo, aplikoval soud na základě čl. 6 odst. 1 a odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) ustanovení českých právních předpisů, neboť smlouva byla uzavřena na území České republiky, kde měl v době uzavření smlouvy žalovaný bydliště, kde mu byl spotřebitelský úvěr též poskytnut a kde právní předchůdkyně vykonávala svou činnost v podobě poskytování spotřebitelským úvěrů (což je soudu známo z úřední činnosti).

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 23. 11. 2023 (dále jen „z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Soud dospěl k následujícímu posouzení: Právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli dne 23. 11. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě úvěru dle § 2395 a násl. o. z. ve spojení s § 2 z. s. ú. Není sporu o tom, že žalovaný v době uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel, právní předchůdkyně vystupovala při poskytnutí úvěru jako podnikatelka. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně se věnovala procesu ověřování úvěruschopnosti žalovaného, lustrovala ho v různých registrech a hodnotila jeho příjmy a výdaje tak, že žalovanému při zohlednění splátky sjednávaného úvěru měla zůstat rezerva 10 % z jeho příjmu po odečtení jeho výdajů. Toto tvrzení však žalobkyně nijak neprokázala, přičemž ani netvrdila, z jakých příjmů a výdajů žalovaného právní předchůdkyně vycházela. Vzhledem k výše uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdkyně neověřila úvěruschopnost žalovaného řádně (vizte nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 k povinnosti obecného soudu zkoumat, zda úvěrující prověřil schopnost úvěrovaného úvěr splatit, dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, o povinnosti žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr). K otázce absolutní neplatnosti smlouvy a své povinnosti tuto okolnost zkoumat odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18, s nímž se zcela ztotožňuje. Zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelských úvěrů, tedy zanedbáním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, došlo ve smyslu § 588 o. z. ke zjevnému porušení zákonných ustanovení chránících spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. Z tohoto důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení žalovaných částek, absolutně neplatná dle § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích – tyto nároky tak soud zamítl.

19. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč, což žalovaný nerozporoval. Z této částky žalovaný nevrátil ničeho. Žalovaný se tak obohatil na základě absolutně neplatné smlouvy o částku 30 000 Kč, a ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do nároku na zaplacení uvedené částky. K požadavku na zaplacení úroků z prodlení soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 nebo rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. 75 Co 252/2023, podle kterého § 87 z. s. ú. je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle o. z. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům úvěrů, kteří zanedbají svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. v době rozhodování soudu tedy dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, proti ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci z tohoto rozsudku.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Z porovnání přiznané částky a zamítnutých nároků je zřejmé, že úspěch účastníků je přibližně stejný (výše žalobního nároku ke dni vyhlášení rozsudku činila 60 345,66, výše přiznaného plnění 30 000 Kč), proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

21. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro uložení lhůty delší ani pro přivolení k plnění ve splátkách.