Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 245 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá do části jistiny ve výši 337 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 990 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 960 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč, smluvních pokut ve výši 1 500 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 89,14 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 062 Kč od 28. 5. 2025 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 398 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl podán k soudu dne 27. 5. 2025, ve znění jeho doplnění se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 15 062 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 9 582 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 990 Kč, smluvního úroku ve výši 1 960 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Příslušenství je pak představováno kapitalizovanými úroky z prodlení za dobu od 10. 5. 2025 do 27. 5. 2025 ve výši 89,14 Kč a úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 062 Kč od 28. 5. 2025 do zaplacení. Dle žalobkyně žalovaná na poskytnutý úvěr ve výši 10 000 Kč uhradila celkem částku 755 Kč. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že provedla lustraci žalované v registrech NRKI, ISIR, SOLUS a CRIBIS s výsledkem, že nebyl nalezen žádný závazek žalované po splatnosti a nebyla zjištěna žádná její exekuce a v registru NRKI byla žalovaná pozitivně vyhodnocena, žalobkyně dále posuzovala příjmovou a výdajovou stránku žalované dle metodiky, kterou připojila k důkazu, kdy na straně žalované zohlednila její příjem ve výši [částka] Kč, splátky žalované jiným společnostem mimo žalobkyni ve výši 8 248 Kč a výdaje na bydlení ve výši 8 545 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání ve věci se bez omluvy nedostavila.
3. Výpisem z obchodního rejstříku bylo prokázáno, že žalobkyně je v obchodním rejstříku zapsána jako akciová společnost od [datum], předmětem jejího podnikání od [datum] je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.
4. Metodikou posuzování úvěruschopnosti klienta bylo prokázáno, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti klienta standardně vychází z údajů o příjmech a výdajích klientů, lustruje je v různých registrech za účelem zjištění jejich platební morálky a majetkové situace, na základě toho dospívá k limitu nejvyšší měsíční splátky, tedy částce, kterou je dle zjištěných údajů klient schopen hradit a tuto částku porovnává s výší nově sjednávané splátky úvěru, systém žalobkyně pracuje automatizovaně na základě údajů uvedených klientem a údajů z registrů, ověřování příjmů a výdajů provádí žalobkyně pouze v některých případech, kdy je indikována pochybnost o schopnostech klienta splácet.
5. Kartou klienta bylo prokázáno, že jsou v ní uvedeny tyto údaje o žalované: je zaměstnaná, nemá žádné děti, její splátky jiným společnostem činí 3 500 Kč a její příjem ze zaměstnání činí [částka] Kč. Žalobkyně dále lustrovala žalovanou v registru ISIR a NRKI a zjistila, že žalovaná v registru ISIR není vedena, v registru NRKI je pozitivně hodnocena.
6. Úvěrovou zprávou bylo prokázáno, že žalobkyně lustrovala žalovanou v registru NRKI.
7. Z výpisu z účtu žalované bylo prokázáno, že ke dni 1. 7. 2024 činil zůstatek žalované na účtu 2 416,95 Kč, za měsíc červenec byly na účet připsány částky v celkové výši 29 897,70 Kč, z toho do částky 29 600 Kč se jednalo o úhrady od různých fyzických osob, a to od [jméno FO] v celkové výši 2 600 Kč, od [jméno FO] v celkové výši 26 000 Kč a od [jméno FO] ve výši 1 000 Kč, z účtu v daném měsíci byla odepsána celkem částka 31 715,27 Kč a jeho zůstatek ke dni 31. 7. 2024 tak činil 599,38 Kč. Žádná částka připsaná na účet žalované v daném měsíci nebyla označena jako mzda.
8. Úvěrovou smlouvou a formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno, že smlouva je datována [datum], podepsána žalobkyní a žalovanou podpisovým SMS kódem, žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované na její účet č. [č. účtu] částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit i s úroky a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč ve 24 měsíčních splátkách. Ve smlouvě je dále sjednáno, že poplatek za korunový odklad činí 990 Kč a že v případě prodlení žalované s placením splátek ji může žalobkyně naúčtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, které ke dni uzavření smlouvy o úvěru činily 300 Kč za měsíc vymáhání, a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každé prodlení s úhradou splátky. Žalovaná se zavázala žalobkyni celkem zaplatit částku 13 760 Kč, roční procentuální sazba nákladů činila 49,2 %. Variabilní symbol pro platby byl , var. symbol9. Opisem výpisu proplacení smlouvy a výpisem z účtu žalobkyně bylo prokázáno, že z účtu žalobkyně byla odeslána dne [datum] na účet č. [č. účtu] částka 10 000 Kč.10. Výpisem čerpání úvěrů a splátek bylo prokázáno, že žalovaná na úvěr poskytnutý ve výši 10 000 Kč dle smlouvy podepsané dne [datum] uhradila celkem částku 755 Kč, a to dne 3. 11. 2024 částku 754 Kč a dne 4. 12. 2024 částku 1 Kč.11. Výzvou ze dne 10. 2. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 4 404 Kč s tím, že pokud nebude částka uhrazena do 30 dní, bude celý úvěr zesplatněn.12. Výzvou ze dne 28. 3. 2025 a podací knihou ze dne 31. 3. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení celého úvěru nejpozději do 14 dnů v částce 15 062 Kč, výzva byla žalované odeslána dne 31. 3. 2025.13. Předžalobní upomínkou ze dne 25. 4. 2025 a podací knihou ze dne 28. 4. 2025 bylo prokázáno, že dne 28. 4. 2025 odeslal právní zástupce žalobkyně žalované výzvu k zaplacení částky ve výši 15 062 Kč s variabilním symbolem [var. symbol].14. Sazebníkem platným od 4. 1. 2019 bylo prokázáno, že smluvní pokuta za prodlení se zaplacením splátky činila 500 Kč, poplatek za korunový odklad 99 Kč za každých půjčených 1 000 Kč a účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním minimálně 100 Kč za měsíc vymáhání.15. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně je akciovou společností zapsanou v obchodním rejstříku od [datum], od [datum] je předmětem její činnosti poskytování a zprostředkování spotřebitelských úvěrů. Žalobkyně má v rámci poskytování spotřebitelských úvěrů nastaven automatizovaný systém posuzování úvěruschopností zájemců o poskytnutí spotřebitelského úvěru, který vychází z údajů o příjmech a výdajích klientů a lustrací v různých registrech za účelem zjištění jejich platební morálky a majetkové situace, ověřování příjmů a výdajů provádí žalobkyně pouze v některých případech, kdy je indikována pochybnost o schopnostech klienta splácet. Při posuzování úvěruschopnosti žalované za účelem sjednání úvěru ve výši 10 000 Kč žalobkyně vycházela z informací, že žalovaná je zaměstnána, nemá žádné děti, její příjem je [částka] Kč měsíčně, splátky žalované jiným společnostem mimo žalobkyni činí 3 500 Kč měsíčně. Lustrací v registrech NRKI, ISIR, SOLUS a CRIBIS žalobkyně zjistila, že nebyl nalezen žádný závazek žalované po splatnosti a nebyla zjištěna žádná její exekuce, v registru NRKI byla žalovaná pozitivně hodnocena. Na základě uvedeného žalobkyně dospěla k závěru, že žalované je možno úvěr poskytnout, načež dne [datum] žalobkyně a žalovaná (žalovaná podpisovým SMS kódem) podepsaly úvěrovou smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala půjčené peníze vrátit i s úroky a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč ve 24 měsíčních splátkách. Součástí smlouvy bylo ujednání o tom, že poplatek za korunový odklad činí 990 Kč a že v případě prodlení žalované s placením splátek ji může žalobkyně naúčtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, které ke dni uzavření smlouvy o úvěru činily 300 Kč za měsíc vymáhání, a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každé prodlení s úhradou splátky. Žalovaná se zavázala žalobkyni celkem zaplatit celkem částku 13 760 Kč, roční procentuální sazba nákladů činila 49,2 %, variabilní symbol pro platby byl [var. symbol]. Dne [datum] převedla žalobkyně na účet žalované č. [č. účtu] částku 10 000 Kč. Žalovaná na úvěr uhradila celkem částku 755 Kč. Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 28. 4. 2024.16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 28. 5. 2022 (dále jen „z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.18. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.19. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.20. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.21. Soud dospěl k následujícímu posouzení: Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě úvěru dle § 2395 a násl. o. z. ve spojení s § 2 z. s. ú. Není sporu o tom, že žalovaná v době uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitel, žalobkyně vystupovala při poskytnutí úvěru jako podnikatelka. Žalobkyně prokázala, že se věnovala procesu ověřování úvěruschopnosti žalované, tento proces však dle soudu není dostatečný. Žalobkyně nijak neověřila tvrzené příjmy žalované, měla k dispozici pouze jeden výpis z účtu žalované, v němž žádná mzda od zaměstnavatele žalované není uvedena, a navíc z tohoto výpisu vyplývá, že kladného zůstatku na účtu žalovaná dosáhla pouze tím, že ji v uvedeném měsíci byly na účet připsány platby od různých fyzických osob. Už to mělo vzbudit pozornost žalobkyně a měla v takovém případě přistoupit k ověření úvěruschopnosti žalované s ještě větší pečlivostí. To se však nestalo, žalobkyně žádným způsobem neověřila tvrzené příjmy žalované ani její výdaje. Žalobkyně sice sama stanovila výdaje žalované na bydlení na částku 8 545 Kč, není ovšem vůbec zřejmé, jak k této částce dospěla, když nebylo zjišťováno, jakým způsobem vůbec žalovaná svou potřebu bydlet uspokojuje. Za takových okolností nemohla žalobkyně ani využít jakékoliv statistické údaje. Vzhledem k výše uvedenému soud uzavírá, že žalobkyně neověřila úvěruschopnost žalované řádně (vizte nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 k povinnosti obecného soudu zkoumat, zda úvěrující prověřil schopnost úvěrovaného úvěr splatit, dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, o povinnosti žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr). K otázce absolutní neplatnosti smlouvy a své povinnosti tuto okolnost zkoumat odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18, s nímž se zcela ztotožňuje. Zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelských úvěrů, tedy zanedbáním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, došlo ve smyslu § 588 o. z. ke zjevnému porušení zákonných ustanovení chránících spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. Z tohoto důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení žalovaných částek, absolutně neplatná dle § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích – tyto nároky proto soud zamítl.22. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč a žalovaná ji vrátila částku 755 Kč. Žalovaná se tak obohatila na základě absolutně neplatné smlouvy o rozdíl uvedených částek, tedy o částku 9 245 Kč. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do nároku na zaplacení uvedené částky. K požadavku na zaplacení úroků z prodlení soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 nebo rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. 75 Co 252/2023, podle kterého § 87 z. s. ú. je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle o. z. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům úvěrů, kteří zanedbají svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. v době rozhodování soudu tedy dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, proti ji určil soud. Jelikož žalovaná netvrdila v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl tak, že žalovaná je povinna dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci z tohoto rozsudku.23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 398,00 Kč, přičemž tato částka představuje 15,22 % z jejich celkové výše podle poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 062 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání návrhu) a tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 315 Kč.24. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro uložení lhůty delší ani pro přivolení k plnění ve splátkách.