11 C 96/2025

Odůvodnění

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl soudu podán dne 3. 9. 2024, se žalobkyně domáhá zaplacení částky 128 547,55 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou uzavřel žalovaný dne [datum] se společností [právnická osoba]. se sídlem [adresa], IČ [IČO], (dále jako „právní předchůdkyně“), a na základě které právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 120 000 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny úvěru ve výši 112 147 Kč a z dlužných úroků za období říjen 2023 až únor 2024 ve výši 8 635,30 Kč, z poplatků ve výši 2 014 Kč (tj. náklady za prodlení ve výši 900 Kč vyúčtované dne 29. 1. 2024 a poplatky za pojištění ve výši 4 x 272 vyúčtované ve dnech 30. 11. 2023, 31. 12. 2023, 31. 1. 2024 a 29. 2. 2024 a poplatek za pojištění ve výši 26 Kč vyúčtovaný dne 3. 3. 2024), příslušenství sestává z kapitalizovaných úroků ve výši 2 903,50 Kč (tj. úroku ve výši 17,99 % ročně z nesplacené jistiny vyčíslené vždy ke konci měsíce, a to za měsíce březen a duben roku 2024), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2 820,75 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 120 782,30 Kč od 4. 3. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 014 Kč od 4. 3. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 930,50 Kč od 4. 3. 2024 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 820,75 Kč od 4. 3. 2024 do zaplacení. Uvedené pohledávky s příslušenstvím postoupila právní předchůdkyně žalobkyni smlouvou ze dne [datum]. Dle žalobkyně právní předchůdkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházela z příjmů žalovaného ze zaměstnání u společnosti [právnická osoba]. ve výši [částka] Kč měsíčně, jež ověřila z výpisů z bankovního účtu žalovaného, a z výdajů žalovaného na bydlení ve formě nájemného ve výši 23 545 Kč a z dosavadního splátkového zatížení žalovaného ve výši 7 539 Kč, přičemž informace o výdajích žalovaného porovnala se statistickými údaji ve svém ekonomickém modelu.

2. Podáním doručeným soudu dne 22. 10. 2025 žalobkyně vzala žalobu zpět v rozsahu úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky 2 820,75 Kč od 4. 3. 2024 do zaplacení.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil.

4. Potvrzením o příjmu ze dne 20. 3. 2023 bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba]. se sídlem [adresa], IČ [IČO], potvrdila, že průměrný měsíční příjem žalovaného za posledních 12 měsíců byl [částka] Kč.

5. Výpisy z běžného účtu žalovaného za měsíce prosinec roku 2022 a leden a únor roku 2023 bylo prokázáno, že žalovanému na tento účet byly připsány od [právnická osoba] půjčky ve výši 2 000 Kč dne 1. 12. 2022, ve výši 1 500 Kč dne 5. 12. 2022, ve výši 1 000 Kč dne 8. 12. 2022 a ve výši 1 000 Kč dne 12. 12. 2022, dále dne 22. 12. 2022 úhrada od [jméno FO] ve výši 124 239 Kč, pravidelně každý měsíc byla z účtu žalovaného poukazována částka 16 600 Kč na účet [jméno FO] bez bližšího označení. Počáteční zůstatek na účtu činil ke dni 26. 11. 2022 částku 2 232,76 Kč, konečný zůstatek ke dni 25. 2. 2023 pak částku 6 918,77 Kč.

6. Listinou nazvanou „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ bylo prokázáno, že žalovaný na žádosti o úvěr uvedl příjem ve výši [částka] Kč. Právní předchůdkyně ověřila, že v době podání žádosti žalovaný a jeho zaměstnavatel nebyly v aktivním insolvenčním řízení, z informací z CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku žalovaného a z historie v interní evidenci klientů, že žalovaný neměl žádné relevantní negativní informace a neměl vedenou žádnou pravomocnou exekuci. Žalovaný v žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 23 545 Kč, právní předchůdkyně stanovila výdaje žalovaného na základě dat sdělených klientem v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 28 764 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl splátky ve výši 7 239 Kč, právní předchůdkyně zjistila existující úvěry žalovaného se splátkou 4 793 Kč a se splátkou 2 446 Kč a kreditní kartu splátkovou s orientační splátkou 300 Kč.

7. Smlouvou o úvěru bylo prokázáno, že je datována dne [datum], podepsána elektronicky právní předchůdkyní a žalovaným a jejím obsahem je závazek právní předchůdkyně poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 120 000 Kč, který bude veden na úvěrovém účtu č. [č. účtu], a závazek žalovaného splatit tento úvěr včetně úroku nejpozději do 20. 1. 2031 po měsíčních splátkách 2 410 Kč. Úroková sazba byla dohodnuta ve výši 17,99 % ročně, přičemž při řádném splácení a odpuštění splátek činila zvýhodněná úroková sazba 15,92 % ročně. V době uzavření smlouvy činilo RPSN 19,86 %. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že v případě porušení podmínek této smlouvy může právní předchůdkyně prohlásit celý úvěr za splatný ve stanovené lhůtě.

8. Výzvou ze dne 31. 1. 2024 bylo prokázáno, že právní předchůdkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu po splatnosti ve výši 9 846 Kč do 3. 3. 2024 s upozorněním, že v případě neuhrazení dluhu ve stanovené lhůtě bude požadovat okamžité splacení celého úvěru.

9. Výzvou ze dne 3. 3. 2024 bylo prokázáno, že právní předchůdkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu ve výši 122 797 Kč ke dni 3. 3. 202410. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo prokázáno, že právní předchůdkyně sdělila žalovanému, že pohledávku ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] postoupila na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky s účinností k [datum].11. Potvrzením o zaplacení kupní ceny bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila právní předchůdkyni kupní cenu na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi právní předchůdkyní jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem.12. Podacím lístkem bylo prokázáno, že dne 16. 5. 2024 byla podána žalobkyní zásilka adresována žalovanému pod zde uvedeným kódem zásilky.13. Předžalobní upomínkou ze dne 16. 5. 2024 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru č. [hodnota], již uzavřel s právní předchůdkyní.14. Podacím lístkem bylo prokázáno, že dne 16. 5. 2025 žalobkyně podala u České pošty, s. p. zásilku.15. Listinou nazvanou „[Anonymizováno] “ bylo prokázáno, že jde o podklady k úvěru č. [hodnota] vytvořené právní předchůdkyní. Dle těchto podkladů žalovaný zaplatil na úvěr vedený na úvěrovém účtu č. [hodnota] částku 22 162 Kč.16. Soud neučinil žádná skutková zjištění relevantní pro věc ze Všeobecných obchodních podmínek, sazebníku poplatků a ceníku pro soukromou klientelu vydanými právní předchůdkyní a z čestného prohlášení majitele žalobkyně, když vzhledem k závěrům učiněným níže jde o důkazy irelevantní.17. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný požádal právní předchůdkyni o poskytnutí 120 000 Kč a za tím účelem jí sdělil, že jeho příjem je 38 974 Kč, výdaje 0 Kč, nájemné 23 545 Kč a splátky 7 239 Kč. Právní předchůdkyně ověřila na základě potvrzení zaměstnavatele žalovaného společnosti [právnická osoba]., že jeho příjem činil za posledních 12 měsíců [částka] Kč, zjistila, že žalovaný splácí úvěry splátkami 4 793 Kč a 2 446 Kč a kreditní kartu splátkovou s orientační splátkou 300 Kč, dále ověřila, že žalovaný a jeho zaměstnavatel nejsou v aktivním insolvenčním řízení, ověřila předchozí splátkovou morálku žalovaného a skutečnost, že žalovaný nemá žádnou pravomocnou exekuci. Výdaje žalovaného stanovila na základě dat sdělených klientem v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na částku 28 764 Kč. Právní předchůdkyně měla také k dispozici informace z běžného účtu žalovaného, dle nichž byly na tento účet připsány od [právnická osoba] půjčky ve výši 2 000 Kč dne 1. 12. 2022, ve výši 1 500 Kč dne 5. 12. 2022, ve výši 1 000 Kč dne 8. 12. 2022 a ve výši 1 000 Kč dne 12. 12. 2022, dále dne 22. 12. 2022 byla na účet připsána úhrada od [jméno FO] ve výši 124 239 Kč a pravidelně každý měsíc byla z účtu poukazována částka 16 600 Kč na účet [jméno FO] ve výši 16 600 Kč bez bližšího označení. Počáteční zůstatek na účtu žalovaného činil ke dni 26. 11. 2022 částku 2 232,76, konečný zůstatek ke dni 25. 2. 2023 pak částku 6 918,77 Kč. Právní předchůdkyně dospěla k závěru, že žalovaný je úvěruschopný a proto dne [datum] podepsala elektronicky se žalovaným smlouvu o úvěru, v níž se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 120 000 Kč, který bude veden na úvěrovém účtu č. [č. účtu], a žalovaný se zavázal splatit tento úvěr včetně úroku nejpozději do 20. 1. 2031 po měsíčních splátkách 2 410 Kč. Úroková sazba byla ve smlouvě uvedena ve výši 17,99 % ročně, přičemž při řádném splácení a odpuštění splátek činila zvýhodněná úroková sazba 15,92 % ročně, RPSN bylo ve smlouvě uvedeno ve výši 19,86 %. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že v případě porušení podmínek této smlouvy může právní předchůdkyně prohlásit celý úvěr za splatný ve stanovené lhůtě. Žalovaný řádně nesplácel dohodnuté splátky, proto právní předchůdkyně výzvou ze dne 31. 1. 2024 vyzvala žalovaného k úhradě dluhu po splatnosti ve výši 9 846 Kč do 3. 3. 2024, přičemž současně upozornila žalovaného, že v případě neuhrazení dluhu ve stanovené lhůtě bude požadovat okamžité splacení celého úvěru. Ani na základě této výzvy žalovaný dluh neuhradil, proto právní předchůdkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu ve výši 122 797 Kč ke dni 3. 3. 2024 výzvou ze dne 3. 3. 2024. Právní předchůdkyně postoupila žalovanou pohledávku na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky s účinností k [datum], o čemž právní předchůdkyně žalovaného vyrozuměla. Před podáním žaloby ještě žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky výzvou ze dne 16. 5. 2024 podanou k poštovní přepravě téhož dne, ovšem bezvýsledně. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem částku 22 162 Kč.18. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.20. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.21. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.22. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.23. Soud dospěl k následujícímu posouzení: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě úvěru dle § 2395 a násl. o. z. ve spojení s § 2 z. s. ú. Není sporu o tom, že žalovaný v době uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel, právní předchůdkyně vystupovala při poskytnutí úvěru jako podnikatelka. Žalobkyně prokázala, že se věnovala procesu ověřování úvěruschopnosti žalovaného, tento proces však dle soudu není dostatečný. Právní předchůdkyně vůbec nevěnovala pozornost tomu, že žalovaný si krátce před poskytnutím úvěru bral drobné půjčky od [právnická osoba], že hradil měsíčně částku 16 600 Kč [jméno FO], nezabývala se tím, z jakého titulu tyto platby žalovaný jmenovanému zasílal, zda se např. také nejedná o úvěr či zápůjčku, rovněž nezohlednila, že na účet žalovaného byla připsána na konci měsíce prosince roku 2022 částka 124 329 Kč jako úhrada od [jméno FO] a jenom díky této částce nedosáhl žalovaný mínusového zůstatku na svém účtu. Tyto skutečnosti měly být signálem pro podrobnější prověřování příjmové situace žalovaného, na což však právní předchůdkyně zcela rezignovala. Vzhledem k výše uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdkyně neověřila úvěruschopnost žalovaného řádně (vizte nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 k povinnosti obecného soudu zkoumat, zda úvěrující prověřil schopnost úvěrovaného úvěr splatit, dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, o povinnosti žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr). K otázce absolutní neplatnosti smlouvy a své povinnosti tuto okolnost zkoumat odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18, s nímž se zcela ztotožňuje. Zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelských úvěrů, tedy zanedbáním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, došlo ve smyslu § 588 o. z. ke zjevnému porušení zákonných ustanovení chránících spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. Z tohoto důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení žalovaných částek, absolutně neplatná dle § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích – tyto nároky tak soud zamítl.24. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 120 000 Kč a žalovaný uhradil na úvěr částku celkem 22 162 Kč. Žalovaný se tak obohatil na základě absolutně neplatné smlouvy o rozdíl uvedených částek, tedy o částku 97 838 Kč a ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do nároku na zaplacení uvedené částky. K požadavku na zaplacení úroků z prodlení soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 nebo rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. 75 Co 252/2023, podle kterého § 87 z. s. ú. je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle o. z. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům úvěrů, kteří zanedbají svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. v době rozhodování soudu tedy dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, proti ji určil soud. Jelikož žalovaná netvrdila v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl tak, že žalovaná je povinna dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci z tohoto rozsudku. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl, když nejprve zastavil řízení co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 820,75 Kč od 4. 3. 2024 do zaplacení, neboť v této části vzala žalobkyně žalobu zpět.25. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Z porovnání přiznané částky a zamítnutých nároků je zřejmé, že převážně úspěšná byla žalobkyně, které náleží náhrada v poměru 19,33 % (předmětem řízení byla k datu vyhlášení rozsudku částka 163 975,60 Kč) tedy 5 456 Kč z celkového nároku na náhradu nákladů řízení v částce 28 731 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 142 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 114 161 Kč (jistina a poplatky) sestávající z částky 5 700 Kč za každý ze 2 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí věci, žaloba) a z částky 2 850 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní upomínka a účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku pro zmeškání)) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč za první tři úkony dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 a ve výši 450 Kč za úkon účast u jednání dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od [datum] a daň z přidané hodnoty ve výši 3 591 Kč. Pro úplnost soud dodává, že nepřiznal náhradu nákladů řízení za doplňování žaloby k výzvě soudu, žaloba má být perfektní již při jejím podání a odstraňování vad a vyjasňování žaloby není účelným úkonem. O platebním místě k náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 149 odst. 1 o. s. ř., lhůtu k plnění stanovil třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro uložení lhůty delší ani pro přivolení k plnění ve splátkách.