Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 10.217,90 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 10.217,90 Kč od 19. 8. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10.217,90 Kč od 19. 8. 2023 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 201,88 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se částečně zamítá co do úroku ve výši 4,9 % ročně z částky 10.217,90 Kč od 19. 8. 2023 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce částku ve výši 8.060 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 10.217,90 Kč s příslušenstvím. Žalobce tvrdil v žalobě, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba]. (dále jen Banka) uzavřel se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru. Dle smluvního ujednání jsou součástí smlouvy také Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla Banka žalované úvěr ve výši 17.147 Kč. Úvěr byl vedený na úvěrovém účtu č. [č. účtu]. Žalovaná se zavázala splácet Bance čerpaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem z úvěru ve výši 19,90 % ročně a sjednanými poplatky. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas a právní předchůdce žalobce úvěr zesplatnil ke dni 4. 5. 2023. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené smlouvy o úvěru byla ze strany banky postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 19. 7. 2023. Pohledávka za žalovanou činila ke dni postoupení pohledávky ke dni [datum] celkem 11. 908,76 Kč, z toho zůstatek úvěru ve výši 10.217,90 Kč, úrok z úvěru ve výši 248,20 Kč, úrok z prodlení ve výši 242,66 Kč a poplatků ve výši 1.200 Kč. Žalovaná před podáním žaloby uhradila částku 2.000 Kč dne 18. 8. 2023. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobcem vyzvána k plnění předžalobní výzvou. Tato výzva byla žalované odeslána doporučeně 21. 11. 2023.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, jednání u soudu se nezúčastnila a bylo jednáno v nepřítomnosti žalované dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobce řádně prověřil úvěruschopnost žalované (zjištěno z výpisů z běžného účtu žalované číslo [č. účtu] za období od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, posouzení úvěruschopnosti klienta). Banka jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřeli za pomoci prostředků komunikace na dálku dne [datum] smlouvu o úvěru vedeném na úvěrovém účtu číslo [č. účtu]. Banka a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru s výší úvěru 17.147 Kč s úrokovou sazbou 19,90 % ročně, výší měsíční splátky 1.608 Kč splatnou vždy v 20. den každého kalendářního měsíce počínaje 20. 9. 2022, počet splátek 12 (zjištěno z úvěrové smlouvy). Žalovaná čerpala dne [datum] finanční prostředky ve výši 17.147 Kč bezhotovostně převodem na účet žalované číslo [č. účtu] (zjištěno z historického výpisu úvěrového účtu). Žalovaná hradila splátky úvěru nepravidelně v období od 22. 8. 2022 do 17. 3. 2023 (zjištěno z historického výpisu úvěrového účtu). Banka upomínala žalovanou výzvou ze dne 2. 4. 2023 k úhradě dluhu ve výši 4.999 Kč do 4. 5. 2023 (zjištěno z poslední výzvy k úhradě dlužné částky). Banka rozhodla dne 4. 5. 2023 o okamžité splatnosti celkového dluhu z důvodu prodlení s placením dluhu a vyzval žalovanou k úhradě dluhu ve výši 11.418 Kč (zjištěno z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu). Banka oznámila žalované postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] na žalobce. Dlužná částka činila ke dni postoupení pohledávky 11.908,76 Kč (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky). Žalobce vyzýval žalovanou výzvou ze dne 21. 11. 2023 k úhradě dluhu ve výši 11.360,82 Kč do 6. 12. 2023 (zjištěno z výzvy k plnění).
4. Ze zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům:
5. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru dále jen z.s.ú.) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Dle čl. II. bod 1. zákona č. 186/2020 Sb. dostal-li se dlužník do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o odložené platbě, peněžité zápůjčce, úvěru nebo obdobné finanční službě po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použije se namísto příslušných ustanovení smlouvy, pokud jsou v rozporu s § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
9. Dle ustanovení § 122 odst. 4 z.s.ú. u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.
10. Banka a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota] dle ustanovení § 2395 o.z. Banka před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalované, když příjmy a výdaje žalované zjistila z výpisů z běžného účtu žalované číslo [č. účtu] za období od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022. Banka poskytla žalované finanční prostředky ve výši 17.147 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit bance poskytnutý úvěr 12 měsíčními splátkami ve výši 1.608 Kč splatnými vždy v 20. den každého kalendářního měsíce počínaje 20. 9. 2022. Úroková sazba činila 19,90 % ročně. Žalovaná uhrazovala splátky nepravidelné a banka úvěr zesplatnila ke dni 4. 5. 2023 a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 11.418 Kč, z toho jistina dluhu ve výši 10.217,90 Kč. Banka postoupila pohledávku za žalovanou na žalobce. Žaloba je tak důvodná co do požadované jistiny ve výši 10.217,90 Kč. Žaloba je také důvodná co do smluveného úroku ve výši 19,90 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10.217,90 Kč, avšak pouze v období do 90 dnů prodlení spotřebitele od zesplatnění úvěru. V následujícím období má žalobce nárok na úrok pouze ve výši stanovené ustanovením § 122 odst. 4 z.s.ú. ve spojení s čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 186/2020 Sb. (viz níže). Nevrácením dlužné jistiny se žalovaný ocitl v prodlení se splněním svého peněžitého závazku. S tímto prodlením spojuje ustanovení § 1970 o.z. i právo žalobce požadovat po žalované úroky z prodlení z dlužné jistiny ve výši stanoveném nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).
11. Soud žalobu částečně zamítl co do úroku ve výši 4,9 % ročně z částky 10.217,90 Kč od 19. 8. 2023 do zaplacení. Soud zde přihlédl k čl. II. bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 186/2020 Sb. ve spojení s ustanovením § 122 odst. 4 z.s.ú., kdy u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Soud by tak přiznal žalobci úrok ve smluvené výši 19,90 % ročně pouze po dobu 90 dnů od zesplatnění úvěru. V následujícím v žalobě požadovaném období od 19. 8. 2023 do zaplacení má žalobce nárok pouze na úrok ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny a ve zbylé části úroku 4,9 % (19,9 – 15) je na místě žalobu zamítnout (výrok II.).
12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., když oba účastníci měli ve věci jen částečný úspěch. Větší úspěch ve věci měl žalobce (95 %), potom má žalobce nárok na 90 % účelně vynaložených nákladů. Náhrada nákladů řízení žalobce se sestává z odměny advokáta ve výši 5.390 Kč za 3,5 úkonů právní pomoci po 1.540 Kč (§7 bod 5. a § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. – převzetí a příprava zastoupení, ½ předžalobní výzva, podání žaloby, účast u jednání dne 17. 2. 2025), náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní pomoci po 300 Kč, tj. celkem 900 Kč dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024 a náhrady hotových výdajů za 1 úkon právní pomoci po 450 Kč (účast u jednání dne 17. 2. 2025) dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. celkem 1.416 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Tyto náklady žalobce vynaložil k účelnému uplatňování svého práva a soud tedy žalobci jejich náhradu ve výši 90 % z částky 8.956 Kč (5.390 + 900 + 450 + 1.416 + 800), tj. celkem částku 8.060 Kč přiznal (výrok III.). Žalobce dále účtoval 1 úkon právní služby za písemné podání ve věci samé ze dne 20. 6. 2024 a 1 režijní paušál. Soud náhradu nákladů řízení za vyjádření žalobce ze dne 20. 6. 2024 nepřiznal, když toto vyjádření bylo žalobcem podáno na výzvu soudu, aby žalobce doplnil tvrzení o tom, jakým způsobem a jaké získal právní předchůdce žalobce informace o schopnosti žalované splácet úvěr, jaké příjmy a výdaje žalovaná před schválením úvěru doložila a jaké předložila doklady ověřující pravdivost jejich tvrzení. Vyjádření žalobce ze dne 20. 6. 2024 k doplnění tvrzení tak byla způsobena pouze neúplností žaloby a nelze tedy považovat toto vyjádření za účelný, a tudíž honorovatelný úkon.