Výrok
I. Návrh, který se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 17.009,49 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17.009,49 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 17.009,49 Kč s příslušenstvím. Žalobce uvedl, že nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] mezi společností [právnická osoba] (dříve [právnická osoba] jako původním věřitelem (dále jen původní věřitel) a postupitelem a žalobcem jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 17.009,49 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 1. 8. 2024. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného [č. účtu]. Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu [var. symbol]. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkou ze dne 14. 8. 2024. Celková výše nároků žalobce po zohlednění dílčích plateb ze strany činí 17.009,49 Kč nejpozději splatných dne 1. 8. 2024. Žalobce dokládá pouze poslední splatnou fakturu z důvodu jejich velkého počtu, které byly žalované zaslány. Tyto faktury je žalobce případně schopen dodat. Pokud by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.
2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v písemném podání ze dne 13. 5. 2025 tak, že nárok uplatněný v žalobě uznává ve výši 7.500 Kč (viz přiložená výzva) + zákonný úrok. Žalovaný se neúčastnil jednání u soudu a bylo jednáno v nepřítomnosti žalovaného dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Původní věřitel ověřil před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru totožnost žalovaného (zjištěno z fotografií na č.l. 18-20 spisu). Původní věřitel a žalovaný uzavřeli dne [datum] pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru s výší úvěrového limitu 5.000 Kč. Roční procentní sazba nákladů na úvěr činila 299,98 %. Úroková sazba činila 0,4026 % za den. Žalovaný byl povinen splácet úvěr, úroky z úvěru a poplatek za čerpání z bankovního účtu klienta měsíčními splátkami ve výši odpovídající minimálním splátkám dle obchodních podmínek, tj. ve výši 13,00 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za výběr (zjištěno ze smlouvy o revolvingovém úvěru). Žalovaný čerpal v období od 1. 9. 2022 do 18. 7. 2024 finanční prostředky ve výši 97.574,50 Kč. Žalovaný uhradil původnímu věřiteli v období od 19. 9. 2022 do 30. 7. 2024 částku ve výši 97.574,50 Kč (zjištěno z platební historie na č.l. 30 spisu). Původní věřitel evidoval u žalovaného částku k úhradě 17.009,49 Kč ke dni 30. 7. 2024 (zjištěno z platební historie na č.l. 30 spisu). Původní věřitel jako postupitel a žalobce jako postupník uzavřeli dne [datum] smlouvu o opakovaném postoupení pohledávek za dlužníky v České republice. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce (zjištěno ze smlouvy na opakovaném postoupení pohledávek a seznamu postupovaných pohledávek). Původní věřitel oznámil žalovanému oznámením ze dne 14. 8. 2024, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka původního věřitele v celkové výši 17.009,49 Kč postoupena žalobci (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky).
4. Ze zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům:
5. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 86 odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
13. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
14. Původní věřitel a žalovaný uzavřeli dne [datum] pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru s výší úvěrového limitu 5.000 Kč, která je dle obsahu uzavřeného závazku smlouvou o úvěru dle ustanovení § 2395 o.z. a z.s.ú. ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru. Není sporu o tom, že žalovaný v době uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel, původní věřitel vystupoval při poskytnutí úvěru jako podnikatel, jednak se jedná o právnickou osobu, také je držitelem oprávnění k poskytování spotřebitelských úvěrů Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobce. Soud při rozhodnutí vycházel ze závěrů uvedených v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ve kterých je poukazováno na povinnost žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka – žalovaného splácet úvěr. Soud vyzval žalobce výzvou ze dne 13. 2. 2025 k doplnění tvrzení ke skutečnosti, jakým způsobem původní věřitel posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s ohledem na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18. Žalobce na výzvu soudu uvedl, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen zápůjčku splatit a že řádně zvážil své možnosti. Totožnost žalovaného byl ověřena tak, že žalovaný byl povinen při uzavření smlouvy o úvěru předložit fotokopii občanského průkazu žalovaného. Soud má za to, že původní věřitel žádným způsobem nezjišťoval a už vůbec neověřoval příjmy a výdaje spotřebitele – žalovaného. Obchodní společnosti podnikající v poskytování spotřebitelských úvěrů dokládají na výzvu soudu např. zákaznické karty, ze kterých jsou zjištěny příjmy a výdaje spotřebitele, a dále dokládají listiny prokazující jednak příjmy spotřebitele (např. mzdový lístek) a jednak výdaje spotřebitele (např. smlouva o nájmu bytu). Žalobce v této věci ničeho na prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované nedoložil. Původní věřitel si tak nesplnil svou povinnost před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Toto má za následek, že smlouva o revolvingovém úvěru ze dne [datum] je ujednáním neplatným dle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. a soud k této neplatnosti přihlédl bez návrhu dle ustanovení § 588 o.z. Soud se dále zabýval otázkou, zda původní věřitel plnil z neplatné smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] a zda se žalovaný bezdůvodně neobohatil čerpáním finančních prostředků. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 97.574,50 Kč a žalovaný uhradil na svůj závazek z absolutně neplatné smlouvy částku 97.574,50 Kč. Neexistující pohledávka pak nemohla být na žalobce postoupena dle § 1879 a § 1880 o. z. Žalovaný již zcela uhradil původnímu věřiteli mu vzniknuvší bezdůvodné obohacení (§ 2991 a 2993 o. z.), není tedy již čeho dalšího vracet. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobu zamítl (výrok I.).
15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný měl plný úspěch ve věci. Žalovanému však v řízení žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).