Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 483 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Návrh, aby byla žalovanému dále uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 16 454 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 937 Kč od 25. 12. 2023 do zaplacení, se v této části zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Podanou žalobou dne 13. 2. 2025 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částek uvedených ve výroku rozsudku s odůvodněním, že účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce dne 25. 10. 2023 a žalobce poskytl žalovanému 10 000 Kč, dne 30. 10. 2023 na základě žádosti žalovaného byla zápůjčka navýšena dne 30. 10. 2023 o další částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek ve výši 6 337 Kč, jistina a poplatek byly splatné dne 24. 12. 2023, žalovaný zaplatil 19 517 Kč. Žalovaný dluží žalobci žalovanou částku ve výši 16 937 Kč, tuto nezaplatil, byla mu zaslána předžalobní výzva k plnění.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, žádné z tvrzení žalobce nerozporoval, k nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil, soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků § 101 odst. 3 o. s. ř.
3. K výzvě soudu pak žalobce návrh doplnil podáním ze dne 9. 6. 2025 tak, že v rámci prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobce prověřil příjmy a výdaje žalovaného, když dotazem zdroj příjmů žalovaného (zda je zaměstnanec na plný úvazek/zaměstnanec na částečný úvazek/OSVČ/na rodičovské dovolené/v důchodu/brigádník), žalovaný uvedl, že je zaměstnancem na plný úvazek s čistým měsíčním příjmem 38 000 Kč, jeho zaměstnavatelem jsou [právnická osoba], pracuje jako strojvedoucí na dobu neurčitou, doba zaměstnání je po dobu „3-5 let“. Žalobce ověřil transakce z účtu žalovaného od společnosti [právnická osoba], kdy bylo zjištěno, že čistá mzda v červenci 2023 činila 49 009 Kč; v srpnu 2023 52 030 Kč; v září 2023 69 314 Kč, průměrný měsíční příjem žalovaného 56 784 Kč. K tomuto žalobce předložil výplatní pásky. Pokud jde o výdaje žalovaného, pak zjištění výdajů žalovaného bylo provedeno dotazem na výši výdajů, kdy žalovaný uvedl, že jeho měsíční výdaje činí 15 000 Kč, je svobodný, nemá nezletilé děti, bydlí v podnájmu, žalobce pak konstatoval, že tvrzené výdaje ve výši 15 000 Kč byly vyšší než částka nezabavitelného minima, která ke dni podání žádosti o zápůjčku žalovaným činila 13 638 Kč. Věřitel pak může legitimně očekávat, že žadatel o úvěr během splácení úvěru přiměřeně omezí svou spotřebu na fakultativní záležitosti – např. výdaje spojené s trávením volného času jako je cestování či kultura. Následně žalobce ověřil úvěruschopnost žalovaného rovněž nahlédnutím do Centrální evidence exekucí a do Insolvenčního rejstříku, kde ke dni podání žádosti o zápůjčku žalovaný neměl žádný záznam. V rámci vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného tedy žalobce provedl následující úvahu: příjmy 56 784 Kč, výdaje 15 000 Kč, rozdíl 41 784 Kč, nevyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr v poskytnuté výši splatit.
4. Zprávou banky [právnická osoba] a výpisem z účtu bylo prokázáno, že na účet žalovaného č. [č. účtu] je evidována od října do listopadu 2023 banka příchozí platba ve výši 10 000 Kč a 10 000 Kč od odesílatele [Jméno žalobce].
5. Výpisem exekučního rejstříku a insolvenčního rejstříku bylo prokázáno, že žalovaný nemá záznamy v těchto v měsících září a říjen 2023.
6. Potvrzením bylo prokázáno, že podle protokolu o vlastnictví účtu je žalovaný vlastníkem účtu č. [č. účtu].
7. Tvrzení žalobce, že žalovaný zaplatil 19 517 Kč, nebylo nijak rozporováno.
8. Potvrzením o příchozích transakcích bylo prokázáno, že od [právnická osoba] byla na účet žalovaného poukázána dne 12. 7. 2023 částka 49 009 Kč, dne 11. 8. 2023 částka ve výši 52 030 Kč a dne 13. 9. 2023 částka ve výši 69 314 Kč.
9. Smlouva o zápůjčce prokazuje, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 25. 10. 2023 dohodu, ve které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč na jeho účet, žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 087 Kč do 24. 11. 2023.
10. Dodatek ke smlouvě uzavřený mezi žalobcem a žalovaným dne 30. 10. 2023 prokazuje, že uvedeného dne se účastníci dohodli, že žalobce se zavazuje poskytnout žalovanému dodatečné peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, celková výše zápůjčky tak bude činit 20 000 Kč, žalovaný se zavazuje zaplatit žalobci poplatek za navýšení zápůjčky, celkový poplatek tak činí 6 337 Kč, dodatečná zápůjčka a poplatek jsou splatné dne 24. 11. 2023.
11. Upomínky ze dne 31. 12. 2023, 7. 1. 2024, 14. 1. 2024 a 23. 1. 2024 prokazují, že žalobce vyhotovil v uvedené dny upomínky s výzvou žalovanému k zaplacení dlužné částky.
12. Předžalobní výzva spolu s podacím lístkem ze dne 26. 9. 2024 prokazují, že výzvou ze dne 26. 9. 2024 odeslanou téhož dne zástupce žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky do tří dnů s tím, že pokud tak žalovaný neučiní, bude podána žaloba.
13. Z dalších provedených důkazů soud nečinil žádná relevantní skutková zjištění.
14. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:
15. Ke dni uzavření smlouvy shora žalovaný neměl záznam v exekučním a insolvenčním rejstříku, byl vlastníkem účtu č. [č. účtu]. Žalobce měl informace o příchozích transakcích, když od Českých drah byla na účet žalovaného poukázána dne 12. 7. 2023 částka 49 009 Kč, dne 11. 8. 2023 částka ve výši 52 030 Kč a dne 13. 9. 2023 částka ve výši 69 314 Kč.
16. Žalobce a žalovaný uzavřeli dne 25. 10. 2023 dohodu, ve které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč na jeho účet, žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 087 Kč do 24. 11. 2023, když následně dne 30. 10. 2023 se účastníci dohodli, že žalobce se zavazuje poskytnout žalovanému dodatečné peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, celková výše zápůjčky tak bude činit 20 000 Kč, žalovaný se zavazuje zaplatit žalobci poplatek za navýšení zápůjčky, celkový poplatek tak činí 6 337 Kč, dodatečná zápůjčka a poplatek jsou splatné dne 24. 11. 2023. Na účet žalovaného č. [č. účtu] je evidována od října do listopadu 2023 banka příchozí platba ve výši 10 000 Kč a 10 000 Kč od odesílatele [Jméno žalobce]. Žalovaný zaplatil 19 517 Kč, upomínkami ze dne 31. 12. 2023, 7. 1. 2024, 14. 1. 2024 a 23. 1. 2024 žalobce vyzýval žalovaného o zaplacení žalované částky, vyhotovil v uvedené dny upomínky s výzvou žalovanému k zaplacení dlužné částky, přičemž předžalobní výzvou ze dne 26. 9. 2024 odeslanou téhož dne zástupce žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky do tří dnů s tím, že pokud tak žalovaný neučiní, bude podána žaloba.
17. Přes výzvu soudu žalobce neoznačil žádný důkaz prokazující, že před poskytnutím zápůjčky a dodatečné zápůjčky ověřil poměry žalovaného zejména na straně výdajů. Pokud žalovaný uvedl, že bydlí v podnájmu, pak toto žalobce nijak neověřoval.
18. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
19. Dle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
20. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
21. Dle § 87 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Dle § 588 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
23. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
24. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
25. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
26. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 25. 10. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě zápůjčky ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s § 2390 o. z., když se v této smlouvě žalobce zavázal poskytnout žalovanému 10 000 Kč, kdežto žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit s poplatkem, dodatkem ke smlouvě uzavřeným dne 30. 10. 2023 se účastníci dohodli, že žalobce se zavazuje poskytnout žalovanému dodatečné peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, celková výše zápůjčky tak bude činit 20 000 Kč. Není sporu o tom, že žalobce jednal jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel. Žalovaný peníze od žalobce obdržel, zaplatil pak částku ve výši 19 517 Kč. Povinností žalobce bylo před poskytnutím spotřebitelského úvěru náležitě s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr dle § 86 z. s. ú., a to jak na stránce příjmů, což žalobce učinil, nicméně tak na stránce výdajů, k čemuž však žalobce nepředložil jediný doklad. Přitom právě náklady spojené s bydlením představují v rozpočtu každého člověka podstatnou položku. Náklady spojené s bydlením hrají při posuzování úvěruschopnosti zásadní roli, výdaje na bydlení (nájem, energie, služby,) jsou klíčovou složkou výdajové stránky. Tímto se však žalobce nezabýval. Žalobce tak podle soudu neprokázal, že před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně zkoumal a vyhodnotil tzv. úvěruschopnost spotřebitele (zde žalovaného) ve smyslu § 86 z. s. ú. a rozhodovací praxe Ústavního soudu (srov. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) a Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobce domáhá zaplacení shora uvedených částek, je tak absolutně neplatná dle § 588 věty první o. z. ve spojení s § 86 a § 87 z. s. ú., neboť zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, tedy zanedbáním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. K povinnosti zkoumat prověření úvěruschopnosti spotřebitele u úřední povinnosti soud odkazuje na rozsudek SDEU ze dne 5. března 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném poplatku, smluvní pokutě a dalších poplatcích.
27. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru má proto žalobce právo na jen vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z., a to ve výši toho, o co se žalovaný obohatil, tedy poskytnuté částky ve výši 483 Kč, což je rozdíl mezi poskytnou částku 10 000 Kč a 10 000 Kč a částkou zaplacenou (19 517 Kč). K požadavku na zaplacení úroků z prodlení soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. 75 Co 252/2023-100, podle kterého § 87 z. s. ú. je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, a proto ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl.
28. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl ve věci úspěšný co do částky 483 Kč, neúspěšný co do částky ve výši 16 454 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 937 Kč od 25. 12. 2023 do zaplacení, z čehož je patrno, že převážný úspěch ve věci měl žalovaný, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.