Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 25 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Návrh, aby byla žalovanému uložena dále povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 6 609 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 609 Kč od 3. 12. 2023 do zaplacení, se v této části zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku ve výši 1 148 Kč k rukám právního zástupce žalobce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou soudu dne 16. 8. 2024 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 31 609 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 609 Kč od 3. 12. 2023 do zaplacení, když původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 31.7.2023 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejím základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 2 000 Kč, Žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a čerpal úvěr v celkové výši 25 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 2. 12. 2023. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 3. 12. 2023. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 31 609 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 25 000 Kč, ze smluvního úroku, který v době zesplatnění činil 5 784 Kč, a dále smluvní pokuty v souladu se smlouvou o úvěru, která v době zesplatnění činila 825 Kč nejpozději splatných dne 2023-12-02, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru z jistiny úvěru. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.zaplo.cz, žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 6. 12. 2023 mezi společností [právnická osoba], se [adresa], IČ [IČO], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [Jméno žalobce]., se sídlem [Adresa žalobce], IČ [IČO] jako postupníkem a novým věřitelem.
2. Žalobce k výzvě soudu ohledně úvěruschopnosti žalovaného doplnil, že nedisponuje žádnou další listinou jakožto výstupem z veřejně přístupných rejstříků a evidencí konkrétně ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, dle sdělení původního věřitele v rámci procesu postupování pohledávky původní věřitel dostatečným způsobem prověřoval úvěruschopnost, a to formou elektronického dálkového přístupu prostým nahlédnutím do přístupných rejstříků a databází, zejména těch veřejných, bez dalšího výstupu. Žalobce je pak v dobré víře, že původní věřitel dostatečným způsobem a v souladu se zákonem prověřil úvěruschopnost.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, žádné z tvrzení žalobce nerozporoval, jednání dne 20.5.2025 bylo vedeno v nepřítomnosti účastníků řízení, žalobce se z neúčasti na jednání omluvil.
4. Smlouvou o postoupení, seznamem postoupených pohledávek, podacím lístkem, oznámením o postoupení a předžalobní výzvou bylo prokázáno, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 6. 12. 2023 mezi společností [právnická osoba], se [adresa], IČ [IČO], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [Jméno žalobce]., se sídlem [Adresa žalobce], IČ [IČO] jako postupníkem a novým věřitelem, oznámení o postoupení ze dne 14. 4. 2024 bylo žalovanému doručeno, před podáním žaloby byl žalovaný vyzván dne 14. 4. 2024 k úhradě žalované částky.
5. Upomínkou ze dne 2. 12. 2023 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce úvěr zesplatnil ke dni 3. 12. 2023.
6. Výpisy z účtu bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce vyplatil na jeho účet číslo [č. účtu] částku ve výši 25 000 Kč.
7. Smlouvou o úvěru číslo [hodnota] s dodatky 1 až 7 bylo prokázáno, že listina je datována dne 31. 7. 2023, dodatek 7 pak dne 1. 10. 2023, jako smluvní strany jsou v ní označeny právní předchůdce jako úvěrující a žalovaný, který byl identifikován svým rodným číslem, číslem občanského průkazu, adresou trvalého pobytu, e-mailem, telefonním číslem a č. účtu [č. účtu], obsahem smlouvy je ujednání, že právní předchůdce žalobce poskytne žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, s úrokovou sazbou 93,83 % ročně, přičemž úrok byl vyčíslen na částku 5 784 Kč, úvěr měl být splacen do 2. 12. 2023.
8. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce a žalovaný se dohodli, že bude žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč, účastníci podepsali úvěrovou smlouvu číslo [hodnota] se sedmi dodatky, částka ve výši 25 0000 Kč byla žalovanému zaslána na jeho bankovní účet č. účtu [č. účtu], úvěr měl být splacen do 2. 12. 2023, tvrzení žalobce, že před poskytnutím úvěru právní předchůdce za účelem ověření úvěruschopnosti žalovaného provedl lustraci jeho osoby v různých registrech a hodnotil jeho příjmy a výdaje, nebylo prokázáno. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 6. 12. 2023 mezi společností [právnická osoba], se [adresa], IČ [IČO], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [Jméno žalobce]., se sídlem [Adresa žalobce], IČ [IČO] jako postupníkem a novým věřitelem, oznámení o postoupení ze dne 14.4.2024 bylo žalovanému doručeno, před podáním žaloby byl žalovaný vyzván dne 14. 4. 2024 k úhradě žalované částky. Žalovaný ničeho neuhradil.
9. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval tato ustanovení právních předpisů:
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 19. 12. 2022 (dále jen „z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Soud dospěl k následujícímu posouzení:
16. Právní předchůdce a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě úvěru dle § 2395 a násl. o. z. ve spojení s § 2 z. s. ú. Není sporu o tom, že žalovaný v době uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel, právní předchůdce žalobce vystupoval při poskytnutí úvěru jako podnikatel. Žalobce tvrdil, že původní věřitel dostatečným způsobem a v souladu se zákonem prověřil úvěruschopnost žalovaného, toto tvrzení nijak neprokázal.
17. Vzhledem k výše uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdce neověřil úvěruschopnost žalovaného řádně (vizte nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 k povinnosti obecného soudu zkoumat, zda úvěrující prověřil schopnost úvěrovaného úvěr splatit, dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, o povinnosti žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr). K otázce absolutní neplatnosti smlouvy a své povinnosti tuto okolnost zkoumat odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18, s nímž se zcela ztotožňuje. Zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelských úvěrů, tedy zanedbáním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, došlo ve smyslu § 588 o. z. ke zjevnému porušení zákonných ustanovení chránících spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. Z tohoto důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobce domáhá zaplacení žalovaných částek, absolutně neplatná dle § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích – tyto nároky tak soud zamítl.
18. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce poskytl žalovanému částku 25 000 Kč a žalovaný z této částky nevrátil ničeho. Žalovaný se tak obohatil na základě absolutně neplatné smlouvy o částku 25 000 Kč, a ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do nároku na zaplacení uvedené částky.
19. K požadavku na zaplacení úroků z prodlení soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 nebo rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. 75 Co 252/2023, podle kterého § 87 z. s. ú. je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle o. z. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům úvěrů, kteří zanedbají svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. v době rozhodování soudu tedy dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, proti ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci z tohoto rozsudku.
20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a o. s. ř.
21. Žalobě bylo vyhověno co do 65 % předmětu řízení (25 000 Kč), kdežto žaloba byla zamítnuta co do částky ve výši 6 609 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 609 Kč od 3. 12. 2023 do zaplacení, ke dni vydání rozhodnutí ve výši 6 936 Kč, tedy 35 % předmětu řízení. Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalobce tak činí 30 % (65-35).
22. Náklady řízení byly soudem přiznány podle ust. § 14b odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., a to za 3 úkony právní služby ve výši 500 Kč/úkon, tedy 3x500 Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva), za 3 paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 100 Kč/úkon dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., tedy 3x100 Kč, dále 21 % DPH v částce 378 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 265 Kč, tj celkem 3 443 Kč. Tyto náklady žalobce vynaložil k účelnému uplatňování svého práva, a proto mu soud jejich poměrnou náhradu (v rozsahu 30 %) přiznal (výrok III.). Doplnění návrhu na zahájení řízení k výzvě soudu soud nepovažuje za účelný úkon, jelikož povinností žalobce je podat návrh bezvadný, tedy takový, jehož doplnění není třeba. K aplikaci § 14b AT přistoupil soud proto, že mu je z úřední činnosti známo, že se žalobce opakovaně domáhá návrhy na ustáleném vzoru v obdobných věcech téhož, potažmo obdobného plnění na základě stejného či podobného skutkového základu (např. řízení vedená zdejším soudem pod sp. zn. 3 C 201/2022, 11 C 87/2022, 4 C 142/2022, 7 C 10/2022, 7 C 33/2023). V této věci představuje návrh ve věci samé nepochybně tzv. formulářovou žalobu, tedy návrh na ustáleném vzoru. Jako v ostatních shora zmíněných věcech vedených u Okresního soudu v Jeseníku jde o návrh, v němž se mění pouze číselné údaje o úvěru, splatnosti, splátkách a údaje o žalované straně. Návrh na zahájení řízení je jen vyplněným vzorem, formulářem.
23. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro uložení lhůty delší ani pro přivolení k plnění ve splátkách.