Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 37 809,54 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Návrh, aby byla žalovanému dále uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 4 950,42 Kč s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 37 809,54 Kč od 1. 7. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 37 809,54 Kč od 1. 7. 2024 do zaplacení, se v této části zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku ve výši 740 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 21.5.2025 se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši 42759,96 Kč s příslušenstvím, když návrh odůvodnil tak, že [právnická osoba] [adresa], Francouzská republika, registrační číslo [tel. číslo], odštěpný závod: [právnická osoba], se sídlem [adresa], IČ: [IČO] dne 18.9.2023 uzavřel jako postupitel se žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, jejím předmětem je postoupení portfolia pohledávek právního předchůdce ČS, který na území České republiky ukončuje svoji činnost, přičemž k postoupení portfolia pohledávek došlo s účinností ke dni 1.11.2023 a součástí postoupeného portfolia pohledávek je pohledávka za žalovaným. Právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným dne 18.3.2021 smlouvu o úvěru č. [hodnota] za účelem poskytnutí úvěrového rámce do výše 500 000 Kč, na jejím základě předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 500 000 Kč, čerpáno bylo 65 388,44 Kč. Mezi žalobcem a žalovaným bylo dohodnuto splácení úvěru spolu s úrokovou sazbou ve výši 22,68 % p. a. po celou dobu platnosti úvěrové smlouvy, bylo dohodnuto splácení poskytnutého úvěru v měsíčních splátkách ve výši 5 % z aktuálně čerpané dlužné částky počínaje měsícem dubna roku 2021. Žalobce v souladu se zákonem ověřil úvěruschopnost žalovaného a tento byl po posouzení vyhodnocen jako úvěruschopný, když žalovaný platil dohodnuté splátky od měsíce dubna roku 2021 do měsíce ledna roku 2024. Žalobce následně odstoupil ke dni 30.06.2024 od úvěrové smlouvy, žalovaný byl dne 17.02.2025 vyzván k zaplacení dluhu v termínu do 04.03.2025 s tím, že zůstatek úvěru se stal splatný dne 30.06.2024. Žalovaný svou povinnost nesplnil a pohledávku žalobce nezaplatil. Žalovaná částka se sestává z nezaplacené jistiny ve výši 37 809,54 Kč, nezaplacených smluvních úroků ve výši 4 950,42 Kč za dobu ode dne 01.01.2024 do 30.06.2024 z žalované jistiny, dále žalobce nárokuje přirůstající úrok z prodlení v zákonné sazbě a úrok řádný v sazbě zákonného úroku z prodlení.
2. Žalobce pak k výzvu soudu doplnil návrh podáním ze dne 24.9.2025 tak, že předchůdce žalobce provedl prověření na základě příjmu žalobce, který uvedl příjem 26 000 Kč, dále mimo jiné ověřil pomocí interního napojení na insolvenční rejstřík, že žalovaný nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, jeho zaměstnavatel nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, z informací z CBCB ověřil předchozí splátkovou morálku žalovaného, z historie v interní evidenci klientů žalobce ověřil, že žalovaný neměl žádné relevantní negativní informace, např. záznam o podvodném jednání či kriminálních aktivitách, záznam v souvislosti s AML pravidly, záznam o exekučním řízení. Žalovaný na žádosti uvedl výdaje ve výši 4 000 Kč, když předchůdce žalobce stanovil životní výdaje žalovaného po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu na 4 000 Kč, současně stanovil maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu, žalovaný na žádosti uvedl splátky ve výši 0 Kč, předchůdce žalobce zjistil, že žalovaný neměl v době úvěrové žádosti žádné úvěry, splátka nového úvěru činila 1 250 Kč, příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů a žalovanému zbylo 24 750 Kč. To, že předchůdce žalobce provedl posouzení schopnosti úvěr splácet žalovaným s odbornou péčí, svědčí i skutečnost, že žalovaný platil poskytnutý úvěr od roku 2021 do měsíce ledna roku 2024.
3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil, žádné z tvrzení žalobce nerozporoval, jednání dne 18.12. 2025 se bez omluvy nezúčastnil., žalobce se z neúčasti na jednání omluvil.
4. Přehledem čerpání a splátek bylo prokázáno, že žalovaný čerpal částku ve výši 65 388,44 Kč, ve splátkách zaplatil 27 578,90 Kč.
5. Notářským zápisem s přílohou, oznámením o postoupení, podacím archem, bylo prokázáno, že [právnická osoba], [adresa], Francouzská republika dne 18.9.2023 uzavřel jako postupitel se žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, jejím předmětem je postoupení portfolia pohledávek právního předchůdce ČS, přičemž k postoupení portfolia pohledávek došlo s účinností ke dni 1.11.2023 a součástí postoupeného portfolia pohledávek je i pohledávka za žalovaným. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dne 29.5.2024.
6. Předžalobní upomínkou a podacím archem bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval dne 30.6.2024 žalovaného k úhradě žalované částky, zásilka byla předána k poštovní přepravě dne 4.7.2024.
7. Výzvami k úhradě, upomínkou bylo prokázáno, že ve dnech 2.3.2024, 11.3.2024, 17.2.2025, 19.1.2024 žalobce vyzývával žalovaného k úhradě.
8. Smlouvou o úvěru se žádostí o úvěr, dodatkem ke smlouvě, podmínkami úvěru s podklady bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným dne 18.3.2021 smlouvu o úvěru č. [hodnota] za účelem poskytnutí úvěrového rámce do výše 500 000 Kč, na jejím základě předchůdce žalobce poskytl žalovanému tento úvěr a mezi předchůdcem žalobce a žalovaným bylo dohodnuto splácení úvěru spolu s úrokovou sazbou ve výši 22,68 % p. a. po celou dobu platnosti úvěrové smlouvy, bylo dohodnuto splácení poskytnutého úvěru v měsíčních splátkách ve výši 5 % z aktuálně čerpané dlužné částky počínaje měsícem dubna roku 2021. Žalovaný uvedl, že je svobodný, má příjem ve výši 26 000 Kč, pracuje ve [právnická osoba], má výdaje 4 000 Kč, když toto bylo uvedeno ve smlouvě o úvěru.
9. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným dne 18.3.2021 smlouvu o úvěru č. [hodnota] za účelem poskytnutí úvěrového rámce do výše 500 000 Kč, na jejím základě předchůdce žalobce poskytl žalovanému tento úvěr a mezi předchůdcem žalobce a žalovaným bylo dohodnuto splácení úvěru spolu s úrokovou sazbou ve výši 22,68 % p. a. po celou dobu platnosti úvěrové smlouvy, bylo dohodnuto splácení poskytnutého úvěru v měsíčních splátkách ve výši 5% z aktuálně čerpané dlužné částky počínaje měsícem dubna roku 2021. Žalovaný uvedl, že je svobodný, má příjem ve výši 26 000 Kč, pracuje ve [právnická osoba], má výdaje 4 000 Kč, když toto bylo uvedeno ve smlouvě o úvěru, žalovaný čerpal částku ve výši 65 388,44 Kč, ve splátkách zaplatil 27 578,90 Kč. Společnost [právnická osoba] dne 18.9.2023 uzavřela jako postupitel se žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, jejím předmětem bylo postoupení portfolia pohledávek právního předchůdce ČS, přičemž k postoupení portfolia pohledávek došlo s účinností ke dni 1.11.2023 a součástí postoupeného portfolia pohledávek je i pohledávka za žalovaným, postoupení bylo žalovanému oznámeno dne 29.5.2024. Žalovaný byl ve dnech 2.3.2024, 11.3.2024, 17.2.2025, 19.1.2024 vyzýván k úhradě a před podáním žaloby vyzval dále žalobce dne 30.6.2024 žalovaného k úhradě žalované částky, zásilka byla předána k poštovní přepravě dne 4.7.2024.
10. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval níže uvedená ustanovení právních předpisů:
11. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Dle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen20. Po právní stránce posoudil soud věc takto: Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená dne 18.3.202, na jejímž základě žalobce umožnil žalovanému čerpat úvěr s ujednaným úvěrovým rámcem ve výši 500 000 Kč, je absolutně neplatná (§ 588 věty první o. z. – ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú., § 433 odst. 1 o. z. a § 1813 odst. 1 o. z.). Žalobce má proto jen právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z. ve výši poskytnuté a nevrácené jistiny, tj. 37 809,54 Kč. V řízení totiž bylo prokázáno, že žalovaný čerpal 65 388,44 Kč, ve splátkách zaplatil 27 578,90 Kč. Stran posouzení spotřebitelského charakteru závazku soud doplňuje, že je zjevné, že žalovaný v době uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel, kdežto žalobce vystupoval při uzavření smlouvy a poskytnutí úvěru jako podnikatel.21. Žalobce podle soudu neprokázal, že se právní předchůdce věnoval řádně procesu ověřování úvěruschopnosti žalovaného, příjem žalovaného měl činit 26 000 Kč měsíčně, ovšem tato částka nebyla v řízení ze strany žalobce nijak prokázána, rovněž tak se žalobce nijak nezabýval tvrzenými výdaji domácnosti ve výši 4 000 Kč, není vůbec zřejmé podle soudu, co tyto výdaje představují, zda tyto výdaje žalobce jakkoli hodnověrně ověřil, zabýval se jimi. Žalobce měl být podle soudu obezřetný, když ověřoval bonitu žalovaného. Soud proto uzavřel, že žalobce řádně nedostál své povinnost ověřit a zkoumat, zda bude žalovaný s to splácet poskytnutý úvěr (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 k povinnosti obecného soudu zkoumat, zda úvěrující prověřil schopnost úvěrovaného úvěr splatit, dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 o povinnosti žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr). K otázce absolutní neplatnosti smlouvy a povinnosti tuto okolnost zkoumat odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18, s nímž se zcela ztotožňuje. Zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelských úvěrů, tedy zanedbáním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, došlo ve smyslu § 588 o. z. ke zjevnému porušení zákonných ustanovení chránících spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů.22. V řízení bylo tedy prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému ze smlouvy částku ve výši 65 388,44 Kč, ve splátkách žalovaný zaplatil 27 578,90 Kč žalovaný se tak obohatil na základě absolutně neplatné smlouvy o rozdíl uvedených částek, tedy o částku 37 809,54 Kč a ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do nároku na zaplacení uvedené částky.23. Ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. pak stanoví samostatně splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení z neplatně ujednané smlouvy o spotřebitelském úvěru, jedná se o speciální úpravu splatnosti k obecné právní úpravě dle o. z., splatnost nastává až rozhodnutím soudu o povinnosti spotřebitele vrátit poskytnuté plnění. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 nebo rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc ze dne 31.10.2023, sp. zn. 75 Co 252/2023. Až do rozhodnutí soudu o povinnosti žalovaného plnit tak žalovaný nebyl v prodlení, žalobci proto nemůže náležet právo na úrok z prodlení. Soud tak veškeré nároky mimo nároku na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 37 809,54 Kč zamítl, bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen vrátit ve lhůtě stanovené soudem. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro uložení lhůty delší ani pro přivolení k plnění ve splátkách.24. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., když převážný úspěch ve věci měl žalobce, a to co do částky 37 809,54 Kč, při vyčíslení i požadovaného příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku dne 18.12.2025 byl žalobce neúspěšný co do částky ve výši 19 094 Kč, náleží mu tak 32 % náhrady nákladů řízení (66-34). Náhradu nákladů řízení žalobce představuje náhrada paušálních výdajů ve výši 2 x 300 Kč za 2 úkony (předžalobní výzva, podání návrhu), tj. celkem 600 Kč dle ustanovení § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 711 Kč, tj 2 311 Kč, pak 32 % z této částky činí 740 Kč.25. Lhůtu k plnění stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro uložení lhůty delší ani pro přivolení k plnění ve splátkách.