Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

13 C 302/2024

Soud: Okresní soud v Jindřichově HradciDatum rozhodnutí: 10. 1. 2025Č. j.: 13 C 302/2024-30Samosoudce: Mgr. Zbyněk KrchňavýAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 10. 4. 2025Předmět řízení: O zaplacení 31 500 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSJH:2025:13.C.302.2024.1
smlouva pracovnípostoupení pohledávkyneplatnost právního jednání
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 16. 11. 2026 máme 604 705 z 615 476 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (69) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Pokud se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky [částka] a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne [datum] domáhá na žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru, poskytnutého žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , sídlem [adresa] (dále jen „společnost [právnická osoba] “), dne [datum].

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání u soudu se bez omluvy nedostavil, přestože byl řádně předvolán (předvolání mu bylo doručeno fikcí) a žalobkyně se z jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl bez jejich přítomnosti, a to v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). .

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo [hodnota], uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši [částka], s poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši [částka], poplatkem za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši [částka] (celkem [částka]) a doplňkovým pojištěním ve výši [částka] v 52 týdenních splátkách ve výši [částka]. První splátkové období začalo běžet dnem uzavření smlouvy, přičemž splátkovým obdobím se v případě hotovostního spotřebitelského úvěru s rozšířenou doplňkovou službou komfortního a flexibilního splácení rozumí doba 7 dnů, za kterou musí zákazník uhradit jednu splátku úvěru. Žalovaný svým podpisem na smlouvě potvrdil převzetí shora uvedené částky v hotovosti. Ve smlouvě byla mezi smluvními stranami sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 86 % ročně.

4. Z karty zákazníka ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný při uzavírání smlouvy uvedl, že: je svobodný, má učňovské vzdělání, žije jako nájemník, v jeho domácnosti nežijí nezaopatřené děti, pracuje jako dělník u společnosti [Anonymizováno].[IČO] IČO, , jeho čistý měsíční příjem činí [částka], další čisté příjmy domácnosti činí [částka] a odhadované měsíční výdaje činí [částka], z toho externí splátky činí [částka]. Z karty zákazníka dále vyplývá, že žalovaný společnosti [právnická osoba] předložil pracovní smlouvu, výplatní pásky a občanský průkaz.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a mezi žalobkyní jako postupníkem a z její přílohy (seznam postoupených pohledávek) vyplývá, že se postupník s postupitelem dohodli na postoupení shora uvedené pohledávky vzniklé na základě shora uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a z podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovanému bylo odesláno oznámení o postoupení výše uvedené pohledávky, a to ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni.

7. Z „Výzvy k úhradě před podáním žaloby“ ze dne [datum] a z podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovanému byla odeslána předžalobní výzva, kterou byl vyzván k zaplacení dlužné částky do tří dnů.

8. O skutkovém stavu učinil soud následující závěr:

9. Společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo [hodnota], uzavřené dne [datum], spotřebitelský úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši [částka], poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši [částka], s poplatkem za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši [částka] (celkem [částka]) a doplňkovým pojištěním ve výši [částka] v 52 týdenních splátkách ve výši [částka]. První splátkové období začalo běžet dnem uzavření smlouvy, přičemž splátkovým obdobím se v případě hotovostního spotřebitelského úvěru s rozšířenou doplňkovou službou komfortního a flexibilního splácení rozumí doba 7 dnů, za kterou musí zákazník uhradit jednu splátku úvěru. Žalovaný svým podpisem na smlouvě potvrdil převzetí shora uvedené částky v hotovosti. Ve smlouvě byla mezi smluvními stranami sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 86 % ročně10. Do karty zákazníka ze dne [datum] žalovaný uvedl, že: je svobodný, má učňovské vzdělání, žije jako nájemník, v jeho domácnosti nežijí nezaopatřené děti, jeho čistý měsíční příjem činí [částka], další čisté příjmy domácnosti činí [částka] a odhadované měsíční výdaje činí [částka], přičemž [částka] činí externí splátky. Z karty zákazníka vyplývá, že žalovaný předložil pracovní smlouvu, výplatní pásky a občanský průkaz.11. Výše uvedená pohledávka společnosti [právnická osoba] za žalovaným byla postoupena žalobkyni a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.12. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum], odeslanou žalovanému téhož dne, byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do tří dnů.13. Žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho.14. Na základě shora uvedeného skutkového závěru v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:15. Podle ust. § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.16. Podle ust. § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.17. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.18. Podle ust. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.19. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.20. Podle ust. § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný; výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výše úroků pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.21. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že všechny výše uvedené smlouvy jsou ve smyslu § 1 z. s. ú. smlouvami o spotřebitelském úvěru. Z ust. § 9 odst. 1 z. s. ú. vyplývá, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.22. V případě shora uvedené smlouvy pak společnost [právnická osoba] při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr dostatečně nepostupovala s odbornou péčí, když nedoložila, že by při poskytování spotřebitelského úvěru vycházela i z jiných informací než poskytnutých žalovaným, např. nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (žalovaného). Soud v tomto směru dále poukazuje zejména na skutečnost, že žalobkyně vycházela z pravidelného měsíčního příjmu žalovaného ve výši [částka] a z měsíčních výdajů ve výši [částka]. Soud na tomto místě upozorňuje na skutečnost, že výše těchto výdajů působí přinejmenším nevěrohodně, kdy žalovaným tvrzené měsíční výdaje ve výši [částka] nemohou v žádném případě pokrýt měsíční potřeby dospělé osoby na jídlo, ošacení, hygienické prostředky, další běžné výdaje a náklady na nájem (žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že žije v nájmu). Podle názoru soudu se tak jedná o zcela nevěrohodné výdaje žalovaného, a za této situace měla podle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně vyvinout větší úsilí k ověření těchto výdajů, popř. vůbec neměla žalovanému spotřebitelský úvěr poskytovat. Ze zákaznické karty pak vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně výdaje žalovaného žádným způsobem neověřovala, přičemž i výdaje žadatele o úvěr jsou podle názoru soudu jedním z nebytných podkladů pro to, aby si poskytovatel úvěru mohl řádně vyhodnotit, zda je žadatel o úvěr schopen poskytnutý spotřebitelský úvěr řádně splácet či nikoliv. Postup společnosti [právnická osoba] nelze s ohledem na výše uvedené v žádném případě vyhodnotit jako dostatečný ve smyslu postupu odborné péče. Protože žalobkyně neprokázala, že společnost [právnická osoba] (jako poskytovatel úvěru) dostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, je výše uvedená spotřebitelská smlouva, odporující § 580 odst. 1 o. z., neplatná, a soud k této neplatnosti přihlédl dle § 588 o. z. i bez návrhu.23. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaný předmět výše uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru převzal na základě neplatné smlouvy, tedy se bezdůvodně obohatil, a je povinen dle § 2991 odst. 2 o. z. toto bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně převzal částku [částka] a nezaplatil ničeho, je jeho povinností vrátit žalobkyni částku ve výši [částka].24. K otázce zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky představující bezdůvodné obohacení žalované, soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům úvěrů, kteří nepostupují dle zákonných ustanovení o spotřebitelském úvěru či postupují v rozporu se smyslem a účelem zákona o spotřebitelském úvěru, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, a proto ji určil soud. Jelikož žalovaná v průběhu řízení netvrdila žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.25. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že žaloba je důvodná pouze co do částky [částka]. Ve zbytku nezbylo než žalobu zamítnout, neboť všechny další nároky žalobkyně vycházejí z neplatné smlouvy, a v případě úroku z prodlení platí to, co je uvedeno v předchozím odstavci. Z výše uvedených důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 3 a § 137 odst. 2, 3 o. s. ř., a přiznal žalobkyni plnou náhradu nákldů řízení, neboť žalobkyně měla neúspěch pouze v poměrně nepatrné části.27. Žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátem, který účtoval náhradu nákladů řízení podle advokátního tarifu. Soud vycházel z toho, že žaloba (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) je zcela totožná s jinými žalobami podanými žalobkyní, když jednotlivé žaloby se liší pouze identifikací žalovaného, časovými údaji, popř. výši žalované částky a příslušenství. Ve všech případech pak žalobkyně používá opakující se skutková tvrzení, právní argumentaci, i shodnou koncepci žaloby (v tomto směru soud odkazuje např. na žalobu podanou žalobkyní a u zdejšího soudu vedenou pod sp. zn. EPR [č. účtu]). Z těchto důvodů soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel z ust. § 14b advokátního tarifu. Soud přiznal žalobkyni náhradu za 3 úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a žaloba) po [částka] v souladu s § 14b advokátního tarifu. Dále byla žalobkyni přiznána paušální náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu za 3 úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení po [částka]. Advokát dále doložil, že je plátcem DPH, a daň vyúčtoval; o DPH bylo rozhodnuto v souladu se zákonem o DPH a judikaturou podle právního stavu k datu rozhodování soudu, a to ve výši 21 % z výše uvedených částek nákladů řízení. Dále byl nákladem řízení žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši [částka]. Součet těchto částek představuje částku uvedenou ve výroku III. tohoto rozsudku.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací