13 C 52/2025

Odůvodnění

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne [datum] se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru poskytnutého žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [IBAN], uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní (zastoupenou společností [právnická osoba] na základně smlouvy o obchodním zastoupení ze dne [datum]) a žalovaným.

2. V rámci ověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že prověřila nebankovní registry NRKI, v rámci kterých zjistila, že žalovaný má existující splátky ve výši [částka]; registr rizikových subjektů (NIP), zde nenalezla žádné informace o žalovaném; registr SOLUS, též bez záznamu žalovaného; stejně jako ostatní registry a databáze, zde bylo zjištěno, že žalovaný neměl platební historii ve společnosti žalobkyně; negativní záznamy nebyly nalezeny ani v explicitních listech (black listech), insolvenčním rejstříku, registru hledaných osob, či centrální evidenci exekucí. O žalovaném bylo zjištěno, že je zaměstnán jako specialista/odborný pracovník ve společnosti [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem ve výši [částka], tento příjem žalobkyně ověřila na základě doložených výpisů z bankovního účtu. Příjem domácnosti žalovaný uvedl jako [částka] s družkou dohromady. Žalovaný v rámci přehledu výdajů uvedl, že jeho náklady na bydlení činí [částka], jelikož bydlí ve vlastním domě (žalobkyně započítala částku [částka] jako odpovídající konstantu), a splátka úvěru činí [částka].

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání u soudu se bez omluvy nedostavil, přestože byl řádně předvolán (předvolání mu bylo doručeno fikcí). Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků, a to v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

4. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [IBAN], uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, a úvěrových podmínek č. [Anonymizováno] ze dne [datum], bylo zjištěno, že žalobkyně se touto smlouvou zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši [částka]. Mezi účastníky byla sjednána roční úroková sazba ve výši 23,47 % a roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr ve výši 26,19 %. Žalovaný se zavázal sjednaný úvěr splatit v 72 měsíčních splátkách po [částka], doba trvání úvěru byla sjednána do [datum]. Celkem měl žalovaný zaplatit žalobkyni částku [částka]. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky, bylo ujednáno, že žalobkyni vzniká právo na úhradu účelně vynaložených nákladů, právo na úroky z prodlení ve výši stanovené právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, právo na smluvní pokutu za prodlení s úhradou měsíční splátky ve výši 10 % z dlužné měsíční splátky, a právo na smluvní pokutu za prodlení s úhradou jiné dlužné částky, než je měsíční splátka, ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Dále bylo smlouvou ujednáno, že dostane-li se žalovaný do prodlení s úhradou tří a více měsíčních splátek a nedojde-li k úhradě dlužných částek ani po výzvě žalobkyně, může žalobkyně prohlásit jistinu úvěru za okamžitě splatnou. V souvislosti s vymáháním dlužné částky po splatnosti činí výše účelně vynaložených nákladů, včetně nákladů spojených se zasláním upomínky, částku [částka] a za náklady spojené se zasláním oznámení o odstoupení od smlouvy nebo za oznámení o okamžité splatnosti jistiny úvěru částku [částka].

5. Z výpisu z účtu žalovaného bylo v rámci ověření jeho úvěruschopnosti zjištěno, že jeho nespecifikované výdaje za období leden - srpen 2022 činí [částka]. V rámci výplatních pásek za měsíc květen a červenec 2022 bylo zjištěno, že žalovaný obdržel od zaměstnavatele [právnická osoba] čistou mzdu ve výši [částka], resp. [částka].

6. Z potvrzení o poskytnutí/proplacení úvěru bylo zjištěno, že žalovanému bylo dne [datum] poskytnut úvěr ve výši [částka].

7. Z tabulky umoření úvěru a přehledu plateb vyplývá, že žalovaný splácel úvěr žalobkyni v období od [datum] do [datum] Kč (resp. na splátku [datum] ještě částečně hrazeno), celková zaplacená částka činila [částka].

8. Z oznámení o zesplatnění pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že ke dni [datum] došlo ze strany žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného ke zesplatnění dosud nesplatných dlužných částek a k vyčíslení celkové pohledávky k úhradě.

9. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] a [datum] a z podacích lístků z týchž dnů bylo zjištěno, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, kterou byl vyzván k úhradě dlužné částky do [datum], resp. [datum]. Žalovaný byl upozorněn, že pokud na výzvu nebude reagovat, bude zahájeno vymáhání pohledávky cestou soudního řízení (předžalobní výzva).

10. O skutkovém stavu věci učinil soud následující závěr:

11. Dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [IBAN], kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši [částka], a kterou se zavázal žalovaný splatit, společně s úrokem ve výši 23,47 %, v celkem v 72 měsíčních splátkách po [částka], doba trvání úvěru byla sjednána do [datum]. Celková částka k zaplacení činila [částka]. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky, bylo ujednáno, že žalobkyni vzniká právo na úhradu účelně vynaložených nákladů, právo na úroky z prodlení ve výši stanovené právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, právo na smluvní pokutu za prodlení s úhradou měsíční splátky ve výši 10 % z dlužné měsíční splátky, a právo na smluvní pokutu za prodlení s úhradou jiné dlužné částky, než je měsíční splátka, ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Dále bylo smlouvou ujednáno, že dostane-li se žalovaný do prodlení s úhradou tří a více měsíčních splátek a nedojde-li k úhradě dlužných částek ani po výzvě žalobkyně, může žalobkyně prohlásit jistinu úvěru za okamžitě splatnou. V souvislosti s vymáháním dlužné částky po splatnosti činí výše účelně vynaložených nákladů, včetně nákladů spojených se zasláním upomínky, částku [částka] a za náklady spojené se zasláním oznámení o odstoupení od smlouvy nebo za oznámení o okamžité splatnosti jistiny úvěru částku [částka].

12. V rámci ověření úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že provedla ověření úvěruschopnosti žalovaného v dostupných registrech, v rámci tohoto ověření zjistila, že žalovaný má existující splátky úvěrů ve výši [částka], tyto skutečnosti však zůstaly v rovině tvrzení, žalobkyně jejich existenci neprokázala. Dále bylo o žalovaném bylo zjištěno, že je zaměstnán jako specialista/odborný pracovník ve společnosti [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem ve výši [částka], tento příjem žalobkyně ověřila na základě doložených výplatních pásek za měsíce květen a červenec 2022. Příjem domácnosti žalovaný uvedl jako [částka] s družkou dohromady, v rámci přehledu výdajů uvedl, že jeho náklady na bydlení činí [částka], jelikož bydlí ve vlastním domě, oba tyto údaje zůstaly opět v rovině tvrzení, doloženy soudu nebyly, žalobkyně pouze doložila, že výdaje žalovaného za období leden až srpen 2022 představovaly částku [částka].

13. Žalovaný úvěr nehradil řádně a včas, když hradil splátky poskytnutého úvěru pouze v období od [datum] do [datum] Kč (resp. na splátku splatnou [datum] hradil ještě částečně); celkem žalovaný uhradil žalobkyni [částka]. V důsledku prodlení žalovaného došlo ke dni [datum] ke zesplatnění dosud nesplatných dlužných částek a k vyčíslení celkové pohledávky k úhradě. Předžalobní upomínky byly žalovanému zaslány dne [datum] a [datum].

14. Na základě shora uvedeného skutkového závěru v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:

15. Pokud jde o právní posouzení, soud vychází ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dále jen: „o. z.“) a věc posuzuje podle tohoto zákona a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného k datu uzavření smlouvy (dále jen: „z. s. ú.“). Žalobkyně (podnikatel – ustanovení § 420 odst. 1 o. z.) je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr jako nebankovní poskytovatel (ustanovení § 9 a násl., § 169 z. s. ú.). Žalovaný je spotřebitelem (ustanovení § 419 o. z.).

16. Podle ust. § 2 z. s. ú. se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

17. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle ust. § 87 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).

19. Ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]).

20. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle ust. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle ust. § 1970 o. z., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný; výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výše úroků pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

24. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že výše uvedená smlouva je ve smyslu z. s. ú. smlouvou o spotřebitelském úvěru, a že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

25. Co se týče provedených důkazů, soud po jejich zhodnocení dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně této povinnosti nedostála.

26. Žalobkyně uvedla velké množství informací, které měly být v rámci posouzení úvěruschopnosti ověřeny, jen málo z nich ovšem žalobkyně soudu doložila. Dále je nutno konstatovat, že informace poskytnuté žalovaným, kterými žalobkyně ověřovala jeho úvěruschopnost jsou nevěrohodné, a za této situace nebylo ověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní dostatečné. Proto měla žalobkyně buďto vyvinout větší úsilí směřující k tomu, aby řádně (do)ověřila úvěruschopnost žalovaného, popř. neměla žalovanému žádný úvěr poskytovat. V první řadě soud poukazuje na skutečnost, že žalobkyně vycházela z nákladů žalovaného na bydlení ve výši [částka]. Tato částka je zcela nevěrohodná, a to i za situace, kdy by žalovaný bydlel ve vlastní nemovitosti, kde by neplatil žádný nájem. I pokud kdokoliv bydlí ve vlastní nemovitosti, neznamená to, že by jeho náklady spojené s bydlením byly nulové, je třeba zohlednit přinejmenším náklady spojené s běžným provozem této nemovitosti, jako např. náklady na energie, topení apod.; rovněž by měly být zohledněny náklady na udržování této nemovitosti. Byť žalobkyně na tyto výdaje započítala částku [částka], kterou soud i tak shledává jako podhodnocenou, jednalo se o první varovný signál na straně žalovaného o pravdivosti jím uvedených výdajů. Vyšel-li by soud z doložených výdajů na základě předloženého výpisu z účtu žalovaného, kde bylo uvedeno, že výdaje za leden až srpen 2022 představovaly částku [částka], jedná se tak o výdaje ve výši cca [částka] měsíčně. Dále je třeba uvést, že přesto, že žalovaný uvedl svůj průměrný čistý měsíční příjem jako [částka] (zde soud poukazuje na velmi malý rozdíl v poměru příjmu žalovaného a jeho průměrných výdajů zjištěných pomocí výpisu z bankovního účtu), celkový měsíční příjem domácnosti žalovaný uvedl naopak značně vysoký ([částka]), dá se říci až nadstandardně, a to obzvláště v poměru k požadované částce úvěru, přičemž pravdivost tohoto tvrzení žalobkyně žádným způsobem neověřila. V případě žalovaného se nejednalo ani o první nebankovní půjčku, když bylo z činnosti žalobkyně zjištěno, že žalovaný již v době sjednání úvěru splácel jiné splátky úvěrů ve výši [částka]. Pokud dojde k porovnání ověřených příjmů žalovaného (ve výši kolem [částka]) s jeho průměrnými měsíčními výdaji (ve výši kolem [částka]), je zřejmé, že žalovaný podle všeho nemohl mít dostatek finančních prostředků na hrazení jiných, dříve mu poskytnutých úvěrů. Porovnání příjmů a výdajů žalovaného s přihlédnutím k výši splátek dříve poskytnutých úvěrů pak podle názoru soudu budí důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr řádně a včas hradit. Za dané situace se žalobkyně s těmito informacemi neměla spokojit, a měla podrobněji zkoumat a ověřovat úvěruschopnost žalovaného, popř. žalovanému neměla vůbec úvěr poskytovat. Tím spíše, když žalovaný otázku své úvěrové angažovanosti v rámci žádosti o úvěr neuvedl, resp. přiznal žalobkyni splátky úvěrů o několik tisíc nižší.

27. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně zcela nedostatečným způsobem ověřovala jak příjmovou, tak zejména výdajovou stránku žalovaného, a proto je její posouzení úvěruschopnosti žalovaného za dané situace nedostatečné. Soud podotýká, že je toho názoru, že k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba nejen zjistit a ověřit jeho příjmovou stránku, ale i výdajovou stránku žadatele o úvěr, přičemž v případě každé žádosti o úvěr se jedná o individuální situaci, kterou je třeba rovněž individuálně vyhodnotit. Této povinnosti žalobkyně nedostála.

28. S ohledem na výše uvedené soud shledává smlouvu absolutně neplatnou, když žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nepostupovala s odbornou péčí, tedy s péčí, kterou lze ve vztahu podnikatele a spotřebitele rozumně očekávat, a která odpovídá poctivým obchodním praktikám a obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

29. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru posuzuje soud nároky žalobkyně jako bezdůvodné obohacení a přiznává jí rozdíl mezi částkou, kterou žalovanému skutečně poskytla ([částka]) a částkou, kterou žalovaný uhradil ([částka]), tj. částku ve výši [částka].

30. Co se týče úroku z prodlení, v tomto směru soud odkazuje na rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]. Protože dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena ani prokázána, soud ji určil. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebyly shledány.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka], přiznaná částka soudem činí [částka], tj. 50,77 %. Jelikož úspěch žalobkyně a žalovaného je tak v zásadě totožný, rozhodl soud, že žádný z účastníků řízení nemá na náhradu nákladů právo.