Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka], a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka] splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku do zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.
II. Pokud se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení další částky v celkové výši [částka] a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 14,75 %, tak v tomto rozsahu se žaloba žalobkyně zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění
1. Žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, ze dne [datum], doplněnou dne [datum], domáhá se žalobkyně zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [Anonymizováno] (nyní: [Anonymizováno]) a žalovanou.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, z jednání soudu se omluvila, k dotazu soudu požádala o možnost plnit ve splátkách.
3. Existence společnosti [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně], byla zjištěna z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v [Anonymizováno], oddíl B, vložka [Anonymizováno].
4. Dle oznámení ČNB ze dne [datum], činnost [Anonymizováno] na území České republiky podle názoru České národní banky přesahuje rámec provedené notifikace k přeshraničnímu poskytování služeb. Podle dostupných informací o charakteru spotřebitelských úvěrů, které hodlá [Anonymizováno] na českém trhu nabízet, lze konstatovat, že se jedná o úvěry, které v některých případech přesahujících dolní hranici [částka] budou naplňovat definici spotřebitelského úvěru podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, který tedy [Anonymizováno] bude povinna respektovat.
5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru, ve spojení s obchodními podmínkami (nedílná součást smlouvy) a doklady o čerpání bylo zjištěno, že dne [datum] se společnost [Anonymizováno] (dále též: „společnost [Anonymizováno] “) zavázala poskytnout žalované na období jednoho roku revolvingový úvěr až do výše [částka] a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit a zaplatit úroky z úvěru ve výši 146,949 % ročně pravidelnými měsíčními splátkami ve výši odpovídající minimálně 13 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru nebo ve výši [částka], podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Smluvní strany se dohodly, že veškerá práva a povinnosti ze smlouvy, včetně veškerých ujednání, tvořících součást smlouvy, se řídí právem České republiky.
6. Žalované byly poskytnuty standardní informace o úvěru (standardní informace o spotřebitelském úvěru).
7. Z potvrzení o provedených platbách a z přehledu plateb se podává, že žalovaná čerpala celkem částku ve výši [částka] a uhradila celkem částku ve výši [částka].
8. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne [datum], ve znění dodatku ze dne [datum] je zřejmé, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní, jako postupníkem a společností [Anonymizováno], jako postupitelem; strany se domluvily na postupování pohledávek z nesplácených spotřebitelských úvěrů, které jsou v lhůtě po splatnosti delší než 90 dnů, včetně veškerých souvisejících práv na základě dílčích smluv – formou datového souboru; dle části souboru byla postoupena, mimo jiné, i pohledávka za žalovanou ve výši [částka].
9. Dne [datum] bylo vyhotoveno oznámení o postoupení pohledávky a zároveň předžalobní výzva – z které plyne, že žalovaná byla vyzvána k uhrazení částky v celkové výši [částka]; téhož dne byly listiny odeslány žalované (podací lístek).
10. Dle vyúčtování k [datum] byla aktuální měsíční splátka [částka].
11. Dokazování, jak popsáno shora, vyhodnotil soud jako dostačující k tomu, aby bylo možno věc po skutkové stránce uzavřít a následně posoudit z hledisek právních. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti postupem dle ustanovení § 132 o. s. ř. Bylo vyhověno všem důkazním návrhům.
12. O skutkovém stavu věci učinil soud tento závěr: Dne [datum] projevily žalovaná a společnost [Anonymizováno] vůli uzavřít smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla tato společnost žalované částku v celkové výši [částka], žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit a zaplatit úroky z úvěru. Žalovaná žalobkyni vrátila částku ve výši [částka]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka společnosti [Anonymizováno] za žalovanou z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni. Žalobkyně neprokazuje, že její právní předchůdce dostál své předsmluvní povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k uhrazení dluhu.
13. Pokud jde o právní posouzení, soud vychází z ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen: „občanský zákoník“) a věc posuzuje podle tohoto zákona a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného k datu uzavření smlouvy (dále jen: „zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalovaná je spotřebitelem (ustanovení § 419 občanského zákoníku).
14. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru plyne, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3). Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů – srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka].
15. S ohledem na výše uvedené, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, soud shledává smlouvu absolutně neplatnou, když žalobkyně neprokazuje, že její právní předchůdce při ověřování úvěruschopnosti postupoval s odbornou péčí, tedy s péčí, kterou lze ve vztahu podnikatele a spotřebitele rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám a obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti, když není zřejmé, jakým způsobem byla ověřena úvěruschopnost žalované. Žalobkyní nebyly předloženy dokumenty, jež sloužily k ověření úvěruschopnosti žalované (byla-li ověřována), ač poskytovatel úvěru nese v tomto ohledu důkazní břemeno a musí si být vědom nutnosti shromažďovat a uchovávat důkazy o plnění povinnosti posoudit úvěruschopnost s odbornou péčí. Poskytovatel úvěru nemůže spoléhat, že druhá strana jedná poctivě, naopak sám musí vyvinout úsilí ke zjištění, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet (povinnosti ověřit tvrzení spotřebitele obecně plyne např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]). Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci [Anonymizováno] ([jméno FO] a další) vyložil článek 8 směrnice 2008/48, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně).
16. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku, účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Z ustanovení § 2991 občanského zákoníku se podává, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2). V ustanovení § 2993 občanského zákoníku se podává, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Pohledávka společnosti [Anonymizováno] za žalovanou byla postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a násl. občanského zákoníku (srovnej Rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).
18. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru posuzuje soud nároky žalobkyně jako bezdůvodné obohacení a přiznává jí rozdíl mezi částkou, která byla žalované poskytnuta a částkou, kterou žalovaná uhradila ([částka] minus [částka]). Při zohlednění rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] soud nepřiznává úroky z prodlení.
19. Žalovaná požádala, aby mohla dlužnou částku splácet, uvedla, že je zaměstnána na zkrácený úvazek z důvodu postižení prostředního syna 8 let (lehká mentální retardace), má ještě 2 děti ve věku 12 let a 4 roky. Od září 2024 do února 2025 byla v pracovní neschopnosti z důvodu operace obou nohou. Její čistý měsíční příjem činí [částka], pobírá přídavky na děti ve výši [částka]. Soud s ohledem na majetkové poměry žalované umožňuje jí dlužnou částku splácet ve splátkách ve výši [částka] s tím, že takto nebude krácen nárok žalobkyně na úhradu částky, která se stala předmětem sporu, neboť s ohledem na poměry žalované, lze jen stěží očekávat, že by byla schopna dlužnou částku uhradit v plné výši nebo ve vyšších splátkách. Žalovaná si musí být vědoma toho, že nesplní-li některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal v řízení z části úspěšné žalované, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 11,9 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,95 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 44,05 %). Tyto náklady sestávají z nákladů řízení dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.
21. Soud poznamenává, že svou neúčastí na jednání žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. - poučovací povinnost plynoucí z uvedeného ustanovení, přichází v úvahu v průběhu jednání. Vzhledem k tomu, že se jednání žalobkyně, ani její právní zástupce vědomě nezúčastnili, nemohl být tento institut použit (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. [Anonymizováno] či rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka].