Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Pokud se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení další částky v celkové výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 15 %, tak v tomto rozsahu se žaloba žalobkyně zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, ze dne [datum] domáhá se žalobkyně zaplacení částky ve výši [částka] (dlužná jistina, poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za službu „Presto“) se zákonným úrokem z prodlení a dále smluvní pokuty za období od [datum] do [datum] ve výši [částka], a to z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanou. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k jednání soudu se nedostavila.
2. Existence žalobkyně, byla zjištěna z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně, oddíl C, vložka [Anonymizováno], z něhož plyne, že předmětem podnikání této společnosti je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Oprávnění žalobkyně k poskytování spotřebitelského úvěru plyne z informace České národní banky; datum oprávnění k činnosti [datum], doba trvání oprávnění [datum]. Ze základních informací o subjektu je zřejmé, že společnosti byla dne [datum] uložena pokuta ve výši [částka]. Z příkazu č. j. [Anonymizováno] se podává, že pokuta byla žalobkyni uložena, mimo jiné, proto, že v období od [datum] do [datum] poskytla spotřebitelské úvěry bez toho, aby předtím posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, když u 1 úvěrového případu ze vzorku 33 úvěrových případů, žádným způsobem neověřila původ a pravidelnost plateb, které byly započítány do příjmové stránky spotřebitele, a dále při hodnocení příjmové stránky spotřebitele započítala bez zřejmého důvodu příjmy ve vyšší výši, než vyplynuly z doložených informací; u 4 úvěrových případů ze vzorku 33 úvěrových nevycházela z aktuálních informací o příjmech spotřebitelů; u 2 úvěrových případů ze vzorku 33 úvěrových případů, poskytla úvěr i přesto, že z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, jelikož účastník řízení nevycházel z aktuálních informací o příjmech spotřebitelů, ze kterých navíc vyplývalo, že u sjednaných úvěrů se splatností 30 dnů zůstala spotřebitelům po zaplacení deklarovaných výdajů a zhodnocení rezervy k dispozici částka nižší, než byla celková výše úvěru k zaplacení; v celém kontrolním vzorku 33 úvěrových případů nebyla žádným způsobem doložena a ověřena výše výdajů deklarovaných spotřebitelem v žádosti o úvěr a výše závazků, které má spotřebitel u jiných bankovních či nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru, čímž porušila ustanovení § 15 odst. 1 ve spojení s odst. 2 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru; ustanovení § 15 odst. 1 ve spojení s odst. 2 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru; ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
3. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti se podává, že žalobkyně vycházela z těchto údajů: společnou domácnost žalované tvoří 3 osoby, z toho 2 mají příjem, pravidelný výdaje na bydlení činí [částka], čistý měsíční příjem [částka], rezerva pro výdaje [částka], vypočítané minimální výdaje [Anonymizováno] disponibilních příjem [částka]. Příjem žalované měl být, dle tvrzení žalobkyně obsažené v dokumentu o ověřování úvěruschopnosti, doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce (skutečnost že tento bankovní výpis žalovaná doložila však žalobkyně neprokazuje, stejně tak neprokazuje, že prověřila výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob, výpis z katastru nemovitostí katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“). Žalovaná předložila občanský průkaz (fotokopie průkazu).
4. S ohledem na návrh žalobkyně vyžádal soud výpis z účtu číslo [č. účtu] za období od [datum] do [datum], z kterého plyne, že byl veden na [jméno FO] (dle CEO se jedná o žalovanou). K 1. [Anonymizováno] činil zůstatek [částka], konečný zůstatek k [datum] byl [částka], žalovaná pobírala rodičovský příspěvek ve výši [částka], zároveň v tomto období žalovaná čerpala, kromě úvěru od žalobkyně ve výši [částka], půjčku od [Anonymizováno] ve výši [částka] a spotřebitelský úvěr [Anonymizováno] ve výši [částka]. K 1[Anonymizováno] činil zůstatek [částka], konečný zůstatek k [datum] byl [částka], v tomto období žalovaná čerpala, kromě úvěru od žalobkyně ve výši [částka], půjčku od [Anonymizováno] ve výši [částka]. K 1. [Anonymizováno] činil zůstatek [částka], konečný zůstatek k [datum] byl minus [částka], žalovaná čerpala úvěr od žalobkyně v celkové výši [částka] (dne [datum] – [částka], [datum] – [částka], [datum] – [částka], [datum] – [částka], [datum] – [částka], [datum] – [částka].
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním bylo zjištěno, že tato byla dne [datum] podepsána žalovanou, žalobkyně se zavázala žalované poskytnout částku až do výše [částka], žalovaná se zavázala nejpozději do [datum] uhradit částku ve výši [částka] (výše poplatku za sjednání úvěru činila [částka] – též Sazebník a informace o úvěru, poplatek za službu [Anonymizováno] činil částku ve výši [částka]). Smlouva obsahuje ujednání, že nedílnou součástí smlouvy jsou prohlášení dlužníka o stávající závazcích, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník. Z všeobecných obchodních podmínek plyne, že částka úvěru a poplatku musí být splacena v poslední den doby trvání smlouvy o úvěru, splátky budou provedeny v měně úvěru (CZK). Částky zaplacené dlužníkem budou použity nejprve na úhradu výdajů, které je třeba nahradit. Nejdříve na úhradu úroků z prodlení, pak smluvních pokut, poté poplatků za doplňkové služby a nakonec na zaplacení jistiny úvěru. Nebude-li částka zaplacená dlužníkem postačovat na pokrytí stávajícího dluhu, bude z nesplacené částky stávajícího dluhu dále účtován poplatek z prodlení, s čímž dlužník výslovně souhlasí. Úvěr bude považován za splacený a vztahy z úvěru zaniknou připsáním částky na bankovní účet věřitele. Částečná platba nebude považována za splnění závazků a z nesplněné části bude nadále účtován poplatek z prodlení. Dlužník je oprávněn vrátit úvěr v plné výši předčasně. V takovémto případě bude dlužník povinen zaplatit věřiteli poplatek účtovaný z úvěru v den vrácení úvěru. Dlužník je též oprávněn splatit úvěr předčasně pouze z části, s tím, že poplatek bude z úvěru účtován okamžikem částečného splacení. V takovém případě bude poplatek nadále účtován ze zbývající nesplacené části jistiny. Ocitne-li se dlužník v prodlení s úhradou dlužné splátky, má věřitel vůči dlužníkovi nárok na úrok z prodlení v zákonné výši - nárok věřitele na smluvní úrok trvá i poté, kdy dojde k prodlení na straně dlužníka a v důsledku toho pak ke vzniku nároku na úrok z prodlení; na náhradu účelně vynaložených nákladů, které věřiteli vznikly v důsledku prodlení dlužníka s úhradou dlužné částky z úvěru, účelně vynaložené náklady jsou specifikovány v Sazebníku; na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení, kdy uplatněná smluvní pokuta však nesmí přesáhnout shora uvedený limit 0,1 % z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Omezení se neuplatní na souhrn smluvních pokut splatných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení dlužníka splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl dlužník v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než [částka] a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatní ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou úvěru činí nejvýše [částka]. Souhrn výše všech uplatněných pokut, které náleží věřiteli, nesmí přesáhnout součin 0,5 a celkové částky úvěru.
6. Dle přehledu bankovních transakcí byla žalované dne [datum] převedena částka ve výši [částka], dne [datum] převedena částka ve výši [částka], dne [datum] převedena částka ve [částka], dne [datum] převedena částka ve výši [částka], dne [datum] převedena částka ve výši [částka], dne [datum] převedena částka ve výši [částka] na účet číslo [č. účtu].
7. Z předžalobní výzvy plyne, že byla vyhotovena dne [datum], žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši [částka]; z podacího lístku se podává, že byla žalované zaslána téhož dne.
8. Dokazování, jak popsáno shora, vyhodnotil soud jako dostačující k tomu, aby bylo možno věc po skutkové stránce uzavřít a následně posoudit z hledisek právních. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti postupem dle ustanovení § 132 o. s. ř.
9. O skutkovém stavu věci učinil soud tento závěr: dne [datum] žalovaná projevila vůli uzavřít s žalobkyní smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně ve prospěch žalované peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaná se zavázala vrátit a uhradit nejpozději do [datum] částku ve výši [částka]. Při posuzování úvěruschopnosti žalované žalobkyně vycházena z částky disponibilního příjmu ve výši [částka]. V období od [datum] do uzavření smlouvy o úvěru žalovaná čerpala půjčku od [Anonymizováno] ve výši celkem [částka] a spotřebitelský úvěr [Anonymizováno] ve výši [částka] (i přesto vykazoval její účet ke konci měsíce zůstatek v řádu stovek korun českých). Žalobkyně nedoložila žádné doklady, z kterých měla ověřit úvěruschopnost žalované.
10. Pokud jde o právní posouzení, soud vychází z ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od [datum] (dále jen: „občanský zákoník“) a věc posuzuje podle tohoto zákona a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném k datu uzavření smlouvy (dále jen: „zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalovaná je spotřebitelem (ustanovení § 419 občanského zákoníku); jedná se o smlouvu spotřebitelskou.
11. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru plyne, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3). Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů – srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka].
12. S ohledem na výše uvedené, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, soud shledává smlouvu absolutně neplatnou, když žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nepostupovala s odbornou péčí (tedy s péčí, kterou lze ve vztahu podnikatele a spotřebitele rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám a obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti), neboť z předloženého výpisu z účtu plyne, že žalovaná není schopna ušetřit žádné finanční prostředky, čerpá i další úvěry, výše disponibilní částky je nižší než splátka úvěru; zároveň soud poznamenává, že informace uvedené v listině o ověření úvěruschopnosti nemohl nijak ověřit, neboť žalobkyní nebyly předloženy dokumenty, jež k ověření sloužily, ač poskytovatel úvěru nese v tomto ohledu důkazní břemeno a musí si být vědom nutnosti shromažďovat a uchovávat důkazy o plnění povinnosti posoudit úvěruschopnost s odbornou péčí. Poskytovatel úvěru nemůže spoléhat, že druhá strana jedná poctivě, naopak sám musí vyvinout úsilí ke zjištění, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet (povinnosti ověřit tvrzení spotřebitele obecně plyne např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]). Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci [Anonymizováno] (CA Consumer Finance SA v. I. B. a další) vyložil článek 8 směrnice 2008/48, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně).
13. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku, účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Z ustanovení § 2991 občanského zákoníku se podává, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2). V ustanovení § 2993 občanského zákoníku se podává, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru posuzuje soud nároky žalobkyně jako bezdůvodné obohacení a přiznává jí částku, kterou žalované poskytla, když tato na ni ničeho neuhradila. S ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] soud nepřiznává úroky z prodlení.
15. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle ustanovení § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 47,14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 73,57 % a úspěchu žalované v rozsahu 26,43 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].