Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Pokud se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení další částky v celkové výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku 19,98 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v rozsahu větším, než jak tyto přiznány ve výroku I., tak v tomto rozsahu se žaloba žalobkyně zamítá.
III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum], domáhá se žalobkyně zaplacení částky ve výši [částka] (dlužná jistina ve výši [částka] a dlužná částka poplatku ve výši [částka]) spolu s příslušenstvím, a to z titulu Smlouvy o půjčce č. [hodnota] uzavřené dne [datum] mezi žalovanou a společností [právnická osoba], IČO: [IČO] – právním předchůdcem žalobkyně (jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky). Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši [částka], a to v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně souhrnný poplatek ve výši [částka], který představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka], odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši [částka] a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po [částka], poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne [datum]. Žalobkyně má právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny, a to od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu splátky dlužné částky do zaplacení. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, posoudil schopnost žalovaného splácet půjčku, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto půjčku je dostatečná. Žalovaný uhradil celkem částku ve výši [částka].
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Existence společnosti [právnická osoba], IČO: [IČO] (dále jen: „společnost [Anonymizováno] “), byla zjištěna z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v [Anonymizováno], oddíl C, vložka [Anonymizováno], z kterého též plyne, že jako předmět podnikání společnosti je od [datum] zapsáno „poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru“.
4. Existence společnosti [Jméno žalobkyně]., IČO: [IČO žalobkyně], byla zjištěna z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v [Anonymizováno], oddíl B, vložka [Anonymizováno].
5. Dle zákaznické karty měl žalovaný další půjčku u žalobkyně, měl dvě nezletilé děti (rok narození [rok narození] a 2011), měl pracovat jako soba samostatně výdělečně činná s nepravidelným příjmem [částka] a s výdají ve výši [částka] (nájem [částka], spoření [částka], telefon [částka], splátky půjček [částka], výdaje na domácnost [částka]). Právní předchůdkyně žalobkyně měla ověřit občanský průkaz, živnostenský list a faktury.
6. Ze smlouvy o půjčce č. [hodnota] bylo zjištěno, že tato byla dne [datum] uzavřena mezi společností [Anonymizováno] a žalovaným, společnost [Anonymizováno] poskytla žalovanému půjčku ve výši [částka] a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a v souvislosti s půjčkou uhradit poplatek ve výši [částka], sestávající z úroku ve výši [částka], poplatku za administrativní činnosti ve výši [částka], poplatku za hotovostní inkaso ve výši [částka] (které žalovaný zvolil jako volitelnou složku půjčky). Svým podpisem na smlouvě žalovaný potvrdil, že celou částku půjčky převzal v hotovosti v místě svého bydliště, byly mu poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru a společnost [Anonymizováno] posoudila jeho schopnost splácet úvěr. Celkovou částku ve výši [částka] se žalovaný zavázal splatit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po [částka] a poslední splátkou ve výši [částka] s tím, že první splátka je splatná 7. dne po uzavření smlouvy a každá následující splátka je splatná nejpozději do konce následujícího týdenního období, a to do rukou oprávněného zaměstnance či zástupce společnosti [Anonymizováno] – tj. osoby stanovené v článku 16. Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce, které jsou nedílnou součástí smlouvy a v nichž je, mimo jiné, stanoveno, že společnost [Anonymizováno] má právo požadovat uhrazení celé částky, pokud zákazník nesplní svou povinnost uhradit splátku včas. Smlouva je uzavřena na dobu do dne splatnosti poslední splátky, bude-li žalovaný v prodlení s plněním, prodlužuje se do uhrazení.
7. Ze systému časových řad ČNB ARAD plyne, že úrokové sazby poskytované bankami, včetně stavebních spořitelen, činily u kontokorentních a revolvingových úvěrů v lednu 2013 - 14,76 %, v únoru 2013 - 14,70 %.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, ve spojení s potvrzením o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky, je zřejmé, že tato byla uzavřena dne [datum] mezi společností [Anonymizováno], jako postupitelem, a společností [Jméno žalobkyně]., IČO: [IČO žalobkyně], jako postupníkem; postupník s postupitelem se dohodli na postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o půjčce anebo smluv o zápůjčce, jakožto smluv o spotřebitelském úvěru, se všemi právy s nimi spojenými, specifikovaných v příloze č. 1. Z přílohy č. 1 - seznamu postoupených pohledávek - plyne, že postoupena byla i pohledávka za žalovaným z výše popsané smlouvy.
9. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z podacího lístku ze dne [datum] je patrné, že žalovanému bylo odesláno oznámení o postoupení pohledávky, ze společnosti [Anonymizováno] na žalobkyni.
10. Z předžalobní výzvy plyne, že tato byla vyhotovena dne [datum], žalovaný byl vyzván k zaplacení částky ve výši [částka]; z podacího lístku je zřejmé, že téhož dne byla zaslána žalovanému, dle informací o zásilce byl dne [datum] učiněn pokus o doručení žalovanému.
11. Dokazování, jak popsáno shora, vyhodnotil soud jako dostačující k tomu, aby bylo možno věc po skutkové stránce uzavřít a následně posoudit z hledisek právních. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti postupem dle ustanovení § 132 o. s. ř. Bylo vyhověno všem důkazním návrhům.
12. O skutkovém stavu věci učinil soud tento závěr: Dne [datum] projevily společnost [Anonymizováno] a žalovaný vůli uzavřít smlouvu o půjčce, na jejímž základě společnost [Anonymizováno] přenechala žalovanému peníze ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit a zaplatit smluvní úrok ve výši [částka], poplatek za administrativní činnosti ve výši [částka], poplatek za hotovostní inkaso ve výši [částka]. Celkovou částku ve výši [částka] se zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vyházela z těchto informací: žalovaný měl pracovat jako osoba samostatně výdělečně činná s nepravidelným příjmem [částka] a s výdaji ve výši [částka] (nájem [částka], spoření [částka], telefon [částka], splátky půjček [částka], výdaje na domácnost [částka]). Právní předchůdkyně žalobkyně měla ověřit občanský průkaz, živnostenský list a faktury. Tuto skutečnost žalobkyně nijak nedoložila. Úrokové sazby poskytované bankami, včetně stavebních spořitelen, činily u kontokorentních a revolvingových úvěrů v lednu 2013 - 14,76 %, v únoru 2013 - 14,70 %. Dne [datum] byla pohledávka společnosti [Anonymizováno] za žalovaným postoupena žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován. Žalovaný uhradil celkem částku ve výši [částka].
13. Pokud jde o právní posouzení, soud vychází z ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen: „nový občanský zákoník“) a smlouvu posuzuje podle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen: „občanský zákoník). Účastníci projevili vůli uzavřít smlouvu o půjčce v souladu s ustanovením § 657 a násl. občanského zákoníku, ve spojení s ustanovením § 2, § 5, § 6 a s přílohami č. 2 a 3 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru - dále jen: „zákon o úvěru“). Žalovaný je spotřebitelem (ustanovení § 52 odst. 1 a odst. 3 občanského zákoníku, ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) zákona o úvěru); jedná se o smlouvu spotřebitelskou.Dle ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. Částku ve výši [částka], označenou jako souhrnný poplatek, soud posuzuje jako sjednaný úrok, který v tomto případě činí cca 66,88 % ročně. Veškerá ujednání mezi spotřebitelem (žalovaným) a podnikatelem (právním předchůdcem žalobkyně) je třeba podrobit, při aplikaci Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen: „Směrnice 93/13/EHS), posouzení, zda nemají zneužívající charakter ve smyslu ustanovení § 56 občanského zákoníku tedy, zda tato ujednání projdou testem proporcionality (s výjimkou dohody o předmětu plnění a ceně, která byla sjednána jasně a srozumitelně). Částka, kterou měl žalovaný zaplatit nad rámec poskytnutých prostředků, zcela evidentně přesahuje čtyřnásobek běžného smluvního úroku sjednávaného v daném úvěrovém období. Dle ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Dle ustanovení § 39 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Neplatnost právního úkonu podle ustanovení § 39 je absolutní neplatností, plyne přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti.Soud má za to, že smluvní ujednání zavazující k platbě úroků, jejichž výše podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou (stanovenou zejména se zřetelem k úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů), bezpochyby zjevně odporuje - s přihlédnutím, ke skutečnosti, že žalovaný je ve vztahu k žalobkyni informačně slabší stranou, s menší dostupností právních služeb, nedostatkem profesionálních zkušeností a nemožností stanovovat si smluvní podmínky (formulářová smlouva) - dobrým mravům.Dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Nejvyšší soud ČR v rozsudku sp. zn. [spisová značka] dovodil, že i v režimu úpravy § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, účinné před novelou provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., má nesplnění povinnosti řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit za následek absolutní neplatnost uzavřené smlouvy. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má věřitel vycházet z informací spotřebitele a zároveň z informací, které získává z jiných dostupných zdrojů. Povinností věřitele je i nahlédnout do databází shromažďujících informace o již existujících úvěrových vztazích spotřebitele, pokud lze ze shromážděných informací usuzovat, že spotřebitel již byl nebo stále je v jiném úvěrovém vztahu.
14. S ohledem na výše uvedené soud shledává smlouvu absolutně neplatnou, když nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatních ujednání úvěrové smlouvy, neboť nerovnováha vzájemných práv a povinností v neprospěch spotřebitele (nemožností stanovovat si smluvní podmínky (formulářová smlouva) je tak významná, že činí smlouvu jako celek obecně nespravedlivou a zjevně rozpornou s dobrými mravy. Zároveň společnost [Anonymizováno] nejednala čestně a spravedlivě, když nenahlédla do databází shromažďujících informace o již existujících úvěrových vztazích spotřebitele. Společnost neověřila existenci dalších závazků žalovaného v době uzavření smlouvy (měla nahlédnout z databází shromažďujících informace o bankovních a nebankovních úvěrových vztazích, jako např. z databáze Bankovního registru klientských informací, Nebankovního registru klientských informací nebo z registru zájmového sdružení právnických osob SOLUS, apod.), při určení příjmu žalovaného měla vycházet z faktur – které o příjmu podnikatele, bez znalosti jeho nákladů a dalších účetních dokladů, nic nevypovídají.
15. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku, účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti. Soud nároky posuzuje jako bezdůvodné obohacení podle ustanovení § 451 občanského zákoníku, v kterém je stanoveno, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odstavec 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odstavec 2). V ustanovení § 457 občanského zákoníku je podáváno, že je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Pohledávka společnosti [Anonymizováno] za žalovanou byla postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a násl. nového občanského zákoníku; dále srovnej Rozsudek NS ČR sp. zn. [spisová značka] - je-li pohledávka ve smlouvě o postoupení pohledávky identifikována dostatečně určitě, je smlouva platná, i když později vyjde najevo, že jde o pohledávku z jiného právního titulu, například z titulu bezdůvodného obohacení (a nikoliv o pohledávku z půjčky, jak bylo uvedeno ve smlouvě o postoupení).
16. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o půjčce posuzuje soud nároky žalobkyně jako bezdůvodné obohacení a žalobkyni přiznává pouze rozdíl mezi poskytnutou a vrácenou částkou (tj. [částka] – [částka]). O lhůtě k plnění rozhoduje soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti ukládá splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhoduje vzhledem k tomu, že neshledává podmínky pro stanovení lhůty delší.
17. Jelikož doba splnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, má soud za to, že je třeba vycházet per analogiam z ustanovení § 563 občanského zákoníku - není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. V tomto konkrétním případě splatnost závazku soud odvozuje od data stanoveného v předžalobní výzvě. Soud poznamenává, že splatnost závazku nebylo možné odvodit z oznámení o postoupení pohledávky, když nebylo prokázáno, že se tato listina dostala do dispoziční sféry žalovaného.
18. Ve sporu byl částečně úspěšný žalovaný, dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., má právo na náhradu nákladů řízení. Náklady nebyly soudem žalovanému přiznány, neboť mu žádné nevznikly.