Výrok
I. Žaloba žalobkyně, kterou se po žalovaném domáhá zaplacení částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizo-vaného úroku ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 14,75 %, úroku 8 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou ze dne [datum] domáhá se žalobkyně zaplacení částky ve výši [částka] (jistina [částka], úhrada za poskytnutí úvěru [částka], úhrada za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu [částka], úhrada za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště [částka], smluvní pokuta [částka]) s příslušenstvím, a to z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a společností [právnická osoba]., IČO: [IČO] (dále též: „[Anonymizováno] “) – právním předchůdcem žalobkyně. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Celkovou dlužnou částku ve výši [částka] se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po [částka], poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne [datum]. Společnost [Anonymizováno], posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to zejména z pracovní smlouvy, dvou čestných prohlášeních a výplatní pásky. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se nedostavil.
2. Existence společnosti [Anonymizováno], byla zjištěna z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v [Anonymizováno], oddíl B, vložka [Anonymizováno], z něhož plyne, že předmětem podnikání této společnosti je poskytování spotřebitelského úvěru jiného než bydlení. Oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru plyne z informace České národní banky; datum oprávnění k činnosti [datum], doba trvání oprávnění [datum].
3. Existence společnosti [právnická osoba]., IČO: [IČO žalobkyně], byla zjištěna z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v [Anonymizováno], oddíl B, vložka [Anonymizováno].
4. Před poskytnutím úvěru ověřila právní předchůdkyně žalobkyně pracovní smlouvu, z které se podává, že žalovaný je zaměstnán u společnosti [právnická osoba], jako závozník na dobu neurčitou od [datum]. Dále ověřila mzdové pásky za období květen 2022, srpen 2022, září 2022 a říjen 2022, dle kterých činil čistý příjem žalovaného průměrně cca [částka] měsíčně, žalovaný uplatňoval daňový bonus na děti. Z čestného prohlášení ze dne [datum] se podává, že žalovaný žil v domácnosti sám se dvěma dětmi. Jako kontaktní adresu žalovaný uvedl [adresa] (čestné prohlášení).
5. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] bylo zjištěno, že tato byla dne [datum] uzavřena mezi společností [Anonymizováno] a žalovaným, společnost [Anonymizováno] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit společnosti [Anonymizováno] úroky ve výši [částka], úhradu za poskytnutí úvěru ve výši [částka], náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši [částka] a inkasní poplatek ve výši [částka]. Celkovou částku ve výši [částka] se žalovaný zavázal splatit ve 14 měsíčních splátkách po [částka] s tím, že první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá následující splátka do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky, a to v hotovosti věřiteli, popř. osobě zmocněné věřitelem.
6. Dle přehledu transakcí žalovaný uhradil celkem částku [částka].
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávky (ve spojení s potvrzením o úplatě) se podává, že tato byla uzavřena dne [datum] mezi společností [Anonymizováno], jako postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem; postupník s postupitelem se dohodli na postoupení pohledávek za dlužníky, uvedenými v příloze smlouvy, vzniklých na základě úvěrových smluv. Ze seznamu postoupených pohledávek plyne, že postoupena byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. [hodnota], jejíž výše činila k rozhodnému dni [částka]. Oznámení o postoupení pohledávky bylo vyhotoveno dne [datum].
8. Z předžalobní výzvy plyne, že byla vyhotovena dne [datum], žalovaný byl vyzván k úhradě částky ve výši [částka] do [datum], z podacího lístku se podává, že byla žalovanému zaslána dne [datum].
9. Dokazování, jak popsáno shora, vyhodnotil soud jako dostačující k tomu, aby bylo možno věc po skutkové stránce uzavřít a následně posoudit z hledisek právních. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti postupem dle ustanovení § 132 o. s. ř. Bylo vyhověno všem důkazním návrhům.
10. O skutkovém stavu věci učinil soud tento závěr: dne [datum] projevili žalovaný a společnost [Anonymizováno] vůli uzavřít smlouvu, na jejímž základě poskytla společnost [Anonymizováno] žalovanému peníze ve výši [částka] a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit poplatky a úroky (celkem částku ve výši [částka] ve 14 měsíčních splátkách po [částka] s tím, že první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá následující splátka do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky, a to v hotovosti věřiteli, popř. osobě zmocněné věřitelem). V době poskytnutí úvěru byl žalovaný zaměstnán u společnosti [právnická osoba], s čistým měsíční příjmem [částka]. Žalovaný žil sám se dvěma dětmi, na adrese [adresa]. Žádné další listiny k ověření sociální situace žalovaného předloženy nebyly. Žalovaný uhradil celkem částku ve výši [částka]. Dne [datum] byla pohledávka společnosti [Anonymizováno] za žalovaným z výše uvedené smlouvy postoupena žalobkyni. Informace o postoupení pohledávky byla vyhotovena dne [datum]. Dne [datum] byla žalovanému odeslána předžalobní výzva.
11. Pokud jde o právní posouzení, soud vychází ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen: „občanský zákoník“) a věc posuzuje podle tohoto zákona a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného k datu uzavření smlouvy (dále jen: „zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalovaný je spotřebitelem (ustanovení § 419 občanského zákoníku); jedná se o smlouvu spotřebitelskou.
12. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru plyne, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3). Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů – srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka].
13. S ohledem na výše uvedené, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, soud shledává smlouvu absolutně neplatnou, neboť právní předchůdkyně žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nepostupovala s odbornou péčí (tedy s péčí, kterou lze ve vztahu podnikatele a spotřebitele rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám a obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti), když žalovanému poskytla úvěr, aniž by ověřila jeho výdaje (ačkoli měla informaci, že má dvě vyživovací povinnosti); nedoložila, že při ověřování úvěruschopnosti žalovaného využila informace z veřejně dostupných databází. Poskytovatel úvěru nese v tomto ohledu důkazní břemeno a musí si být vědom nutnosti shromažďovat a uchovávat důkazy o plnění povinnosti posoudit úvěruschopnost s odbornou péčí. Poskytovatel úvěru nemůže spoléhat, že druhá strana jedná poctivě, naopak sám musí vyvinout úsilí ke zjištění, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet (povinnosti ověřit tvrzení spotřebitele obecně plyne např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]). Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci [Anonymizováno] (CA Consumer Finance SA v. I. B. a další) vyložil článek 8 směrnice 2008/48, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně).
14. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku, účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Z ustanovení § 2991 občanského zákoníku se podává, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2). V ustanovení § 2993 občanského zákoníku se podává, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušenPohledávka společnosti [Anonymizováno] za žalovaným byla postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a násl. občanského zákoníku (srovnej Rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).
15. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy posuzuje soud nároky žalobkyně jako bezdůvodné obohacení a žalobu zamítá, protože žalovaný celou poskytnutou částku uhradil.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení; žádné mu však nevznikly.