Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 097 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 35 097 Kč od 29. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 47 142,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 74 558 Kč od 19. 8. 2025 do 28. 11. 2025 a dále z částky 39 461 Kč od 29. 11. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 72,85 % ročně z částky 61 947,78 Kč od 19. 8. 2025 do 10. 9. 2025 ve výši 2 763,22 Kč, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 61 947,78 Kč od 11. 9. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 19. 8. 2025 dosáhne částky 237 830 Kč.
III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 82 239,80 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že uzavřela dne 11. 10. 2024 se žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota] a žalovanému poskytla částku ve výši 64 000 Kč v ten samý den. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 72,85 % ročně v 48 měsíčních splátkách ve výši 4 129 Kč. Smlouva byla dle tvrzení žalobkyně uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku. Žalovaný zaplatil částku 28 903 Kč. Žalovaný nicméně nehradil dohodnuté splátky řádně a včas. V důsledku opožděného hrazení splátek žalovaným žalobkyně zesplatnila zbývající část úvěru. V souladu se smlouvou tak žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení jistiny s přirostlými úroky ve výši 73 160,69 Kč, smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny za každý den prodlení do 2. 12. 2025, tj. 7 681,80 Kč, a úrok z prodlení z dlužné jistiny od 19. 8. 2025 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením úvěrové smlouvy se zabývala schopností žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného úvěr splatit výpisy z databází [Anonymizováno] a [Anonymizováno], insolvenčního rejstříku a dále na základě informací získaných od žalovaného, žalobkyně také získala od žalovaného výpis z účtu vztahující se ke mzdě žalovaného. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
2. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 11. 10. 2024 a z oznámení o schválení úvěru ze dne 14. 10. 2024, který obsahuje také splátkový kalendář, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 64 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splatit 48 měsíčními splátkami ve výši 4 129 Kč, splatnými vždy do každého 12. dne v měsíci. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, byla sjednána ve výši 198 192 Kč. Dále bylo uvedeno, že je sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 72,84 %, která byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V článku 2. smlouvy bylo uvedeno, že úroky se počítají jako nominální úroková míra, když v každém kalendářním měsíci se bere v potaz, že každý kalendářní rok má 12 stejných období s tím, že délka každého roku je 365 dnů. Dále bylo sjednáno, že úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté přirůstá nadále pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady s tím, že se strany dohodly, že žalobkyně je oprávněna na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou má žalovaná zaplatit, uvedené v části A) smlouvy, tj. 237 830,40 Kč. Dále byly sjednány důsledky vyplývající z prodlení žalovaného, když bylo dohodnuto, že žalovanému vzniká povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku v případě, že se dostane do prodlení s její úhradou v délce větší než 30 dnů. Souhrn veškerých takto stanovených pokut činí maximálně 2 999 Kč za kalendářní rok. Dále vzniká žalobkyni právo na náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč u každé splátky, s níž se dostal do prodlení o více než 15 dní. V článku 6.3 bylo sjednáno, že automaticky dojde k zesplatnění úvěru v případě prodlení žalovaného s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů. Dle bodu 6.4 se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. V bodě 6.5 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru. Předsmluvní formulář ze dne 11. 10. 2024 obsahuje shodné informace jako smlouva. Totožnost žalovaného byla ověřena z občanského průkazu (fotokopie občanského průkazu). Výpisem z účtu žalobkyně bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 64 000 Kč dne 11. 10. 2024.
3. Formulářem Hodnocení klienta, výpisem z nebankovního registru klientských informací, výpisem záznamů z registru [Anonymizováno] a formulářem Prohlášení klienta a výpisem transakcí z účtu žalovaného žalobkyně prokazovala, že postupovala v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a že prověřovala před uzavření smlouvy o úvěru schopnost žalovaného dlužnou částku splácet. Z těchto listin bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno], a. s. s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 23 200 Kč a měsíčními výdaji 9 481 Kč. Žalovaný uvedl, že nemá výdaje na splátky půjček či úvěru od jiných subjektů. Oproti tomu z lustrace v registru [Anonymizováno] vyplynulo, že žalovaný žádal o úvěr či zápůjčku u 6 společností a je zatížen dluhem ve výši 956 480 Kč. Žalobkyně dále doložila lustraci žalovaného v systému [Anonymizováno], nicméně ani u jedné lustrace jak v [Anonymizováno], tak v [Anonymizováno] není uveden příznak, jak posouzení žalovaného dopadlo.
4. Dle karty klienta žalovaný uhradil celkem částku ve výši 28 903 Kč. Žalobkyně sice předložila řadu výzev, kterými žalovaného upozornila na nezaplacení dílčích splátek, resp. ho následně vyzvala k úhradě celého dluh. K těmto výzvám žalobkyně však nebyl ani v jednom případě předložen podací lístek či jiný doklad o skutečném odeslání žalovanému. Oproti tomu žalobkyně prokázala, že žalovaný byl k zaplacení žalované částky vyzván předžalobní výzvou zástupce žalobkyně ze dne 10. 11. 2025. Odeslání této výzvy bylo prokázáno poštovním podacím archem datovaným téhož dne.
5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
7. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ustanovení § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
9. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho výdajů. Kromě toho žalobkyně nedoložila, s jakým výsledkem dopadla lustrace žalovaného v databázích [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Jisté je nicméně to, že žalovaný byl v době sjednání úvěru již zatížen dluhem ve výši necelého 1 000 000 Kč, ačkoliv toto žalovaný ve svém prohlášení o příjmech a výdajích vůbec neuvedl. Tato skutečnost měla vést žalobkyni ke zvýšené opatrnosti a pochybám, zda bude žalovaný schopen splácet ještě další nový závazek, když jeho příjem nebyl podle předložených výpisu z účtu nijak horentní. Nepříznivá situace žalovaného se vzápětí projevila tím, že uhradil jen sedm splátky z celkem 48 splátek. Žalobkyně si měla a mohla pro zjištění skutečného disponibilního zůstatku vyžádat např. výpis z bankovního účtu žalovaného.
10. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako absolutně neplatnou. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.
11. Z žalobních tvrzení a výpisu z účtu žalobkyně a karty klienta vyplývá, že žalovaný uhradil žalobkyni na svůj dluh celkem částku 28 903 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni pouze částku, kterou od ní obdržel, tj. jistinu ve výši 64 000 Kč, jinak by mu vzniklo na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení. Jelikož žalovaný žalobkyni uhradil částku 28 903 Kč, zbývá mu k úhradě částka 35 097 Kč. Žalovaný se s úhradou této částky dostal do prodlení. Bylo prokázáno, že žalovanému byla odeslána předžalobní výzva dne 10. 11. 2025, podle domněnky doby dojití ve 3 následujících pracovních dnech došlo k doručení dne 13. 11. 2025, následně dle výzvy běžela žalovanému lhůta k zaplacení v rozsahu 15 dnů, tj. do 28. 11. 2025, ode dne následujícího se žalovaný ocitl v prodlení. Výše úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to na 11,5 % ročně.
12. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. V řízení byl poměrně úspěšnější žalovaný, a proto by mu náležela náhrada nákladů řízení proti neúspěšné žalobkyni. Jelikož však žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.