104 C 33/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 46 969,74 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota], kterou žalovaný podepsal dne 25. 2. 2025 a na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutý úvěr s úrokem ve výši nominální úrokové sazby 72,86 % p. a. v 48 měsíčních splátkách po 2 581 Kč, splatných vždy k 18. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březen 2025. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr prostřednictvím dokladů o příjmech žalovaného, prohlášení žalovaného a z úvěrové historie žalovaného v databázích [Anonymizováno] a [Anonymizováno] ([Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]). Žalovaný svoje povinnosti ze smlouvy neplnil řádně a včas. Žalobkyně v souladu s bodem 6.3 smlouvy zesplatnila celý úvěr k datu 22. 5. 2025, jelikož žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobkyně vyčíslila novou jistinu úvěru k uvedenému datu na 47 257,39 Kč (dle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí této nové jistiny úvěru). Žalobkyni dále vzniklo právo požadovat smluvní pokutu v celkové výši 998 Kč dle bodu 6.1 smlouvy a dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 400 Kč. V bodě 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru vzniká žalovanému povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Dle bodu 2.2 smlouvy bylo rovněž sjednáno, že úrok za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Žalovaný po zesplatnění úvěru na svůj dluh uhradil částku ve výši 10 000 Kč. Dále neuhradil ničeho, a to ani po zaslání předžalobní výzvy. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

2. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 25. 2. 2025, dodatku č. [hodnota] ze dne 25. 2. 2025, prohlášení klienta ze dne 25. 2. 2025 a z oznámení o schválení úvěru ze dne 26. 2. 2025 bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splatit 48 měsíčními splátkami ve výši 2 581 Kč, splatnými vždy do 18. dne v kalendářním měsíci. Součástí oznámení o schválení úvěru byl i splátkový kalendář. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, byla sjednána ve výši 123 888 Kč. Smlouva neobsahuje podpis žalovaného, místo podpisu je uveden pouze „jedinečný kód“ [Anonymizováno]. Dále bylo uvedeno, že je sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 72,86 % p. a., která byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V bodě 6.1 smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky nebo její části o délce 30 dnů vzniká žalovanému povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u níž takové prodlení nastalo. Podle bodu 6.2 smlouvy v případě prodlení o délce 15 dnů pak dále vzniká žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, kdy výše nákladů činí u každé splátky, u níž se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou, částku ve výši 200 Kč. V bodě 6.3 se strany dále dohodly, že v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 65 dnů automaticky dojde k zesplatnění úvěru. Žalobkyně se však zavázala před zesplatněním úvěru žalovaného vyzvat k uhrazení dlužné splátky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. V případě zesplatnění se dle bodu 6.4 stává celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Z této nové jistiny úvěru je v případě prodlení s jejím uhrazením povinen žalovaný hradit úroky z prodlení a dále je povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru za každý den prodlení. V dodatku č. [hodnota] bylo mezi stranami upraveno, že smlouva bude uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Dne 25. 2. 2025 žalovaný podepsal rovněž předsmluvní formulář se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru. Vyplacení úvěru žalovanému dne 25. 2. 2025 bylo prokázáno elektronickým výpisem z účtu č. [č. účtu].

3. Formulářem hodnocení klienta ze dne 25. 2. 2025 žalobkyně od žalovaného zjišťovala jeho majetkové poměry. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem ve výši 18 594 Kč. Životní minimum bylo uvedeno ve výši 4 860 Kč, náklady na bydlení 4 621 Kč a jako rezerva byla uvedena částka 1 000 Kč. Za volné zdroje tak byla považována částka 8 113 Kč. Z výpisu záznamů z registru [Anonymizováno] bylo zjištěno, že ke dni 25. 2. 2025 v něm žalovaný nebyl veden jako dlužník. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného bylo zjištěno, že z příjmů ze zaměstnání na něj byla dne 10. 11. 2024 připsána částka 18 266 Kč, dne 18. 12. 2024 částka 18 203 Kč, dne 10. 1. 2025 částka 18 428 Kč a dne 10. 2. 2025 částka 19 153 Kč.

4. Z občanského průkazu žalovaného byla zjištěna jeho totožnost při uzavírání smlouvy pomocí prostředků komunikace na dálku.

5. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ze dne 23. 5. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně má od České národní banky povolení poskytovat spotřebitelské úvěry.

6. Z dokumentu základní informace o klientovi bylo zjištěno, že žalobkyně o žalovaném evidovala číslo smlouvy, telefonní číslo, e-mail[č. účtu] datum podpisu smlouvy a datum vyplacení úvěru. Z dokumentu důkaz o odeslání 1 Kč bylo zjištěno, že dne 25. 2. 2025 byla na bankovní účet žalovaného zaslána 1 Kč s variabilním symbolem [var. symbol]. Ze zaslané SMS ze dne 25. 2. 2025 bylo zjištěno, že touto byl žalovanému popsán postup k podpisu smlouvy prostřednictvím SMS (jak bylo žalovanému sděleno i metodikou zpracovanou žalobkyní) a z SMS přijaté žalobkyní bylo zjištěno, že žalovaný vyslovil souhlas s podpisem a uvedl variabilní symbol verifikační.

7. Z výpisu z [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ([Anonymizováno]) bylo zjištěno, že žalovaný žádal o úvěr u 5 finančních institucí, přičemž jeho celkový dluh činil 377 470 Kč.

8. Z karty klienta, kterou zpracovala žalobkyně, lze zjistit, že žalovaný celkem uhradil částku 10 000 Kč. Z oznámení ze dne 22. 4. 2025 a 19. 5. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky dlužných splátek a zároveň ho upozornila na možnost zesplatnění úvěru. Dne 22. 5. 2025 žalovaného informovala o zesplatnění úvěru a vyzvala ho k zaplacení dlužné částky. Žalovaný neuhradil ničeho. Předžalobní upomínkou ze dne 18. 11. 2025 vyzvala žalovaného právní zástupkyně žalobkyně k zaplacení, upomínka byla odeslána téhož dne.

9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

11. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnilyli obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání vystupoval jako spotřebitel. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Žalobkyně ve svém podání k doložení prověření úvěruschopnosti argumentovala částkou životního minima určenou právním předpisem a dále přenesla svou povinnost prověřit schopnosti žalovaného na jeho stranu s odůvodněním, že žalovaný podepsal příslušná prohlášení a případně porušil svou povinnost uvést veškeré výdaje. Podle názoru soudu však žalobkyně měla přistoupit k bližšímu zkoumání výdajové stránky hospodaření žalovaného. Pouhý odkaz na životní minimum je dle soudu jednoznačně nedostatečný, když nemůže obsáhnout konkrétní situaci žadatele. Žalobkyně sice doložila výpisy z účtu žalovaného, z nich ale nebylo možné zjistit žádné výdaje žalovaného. Dle názoru soudu navíc uvedená částka 4 621 Kč vydaná měsíčně za bydlení neodpovídá obvyklým současným nákladům. Dále měla žalobkyně s přihlédnutím k výpisu z nebankovního registru klientských informací zohlednit zcela zásadní skutečnost, že žalovaný žádal o úvěr u dalších 5 finančních institucí a v době poskytnutí úvěru žalobkyní dlužil statisícové částky. Žalobkyně se při posuzování úvěruschopnosti vůbec nezabývala předpokladem, že žalovaný musí hradit i tyto další úvěry, přičemž výše jeho měsíčního příjmu jistě nevytváří předpoklad, že bude schopen splácet všechny tyto úvěry. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného v pozici spotřebitele, když neposoudila jeho schopnost splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru porovnáním příjmů a výdajů žalovaného ve smyslu § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, a tedy žalobkyně nemohla kvalifikovaně dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného coby spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako absolutně neplatnou. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný na tento svůj dluh zaplatil pouze částku 10 000 Kč. Celkový dluh žalovaného vůči žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení tak činí 30 000 Kč. Žalovaný v řízení nijak netvrdil, a tedy ani neprokázal, že by tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť mu žalobkyně plnila z neplatné smlouvy. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Vedle dlužné částky ve výši 30 000 Kč soud v souladu s § 1970 o. z. žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne 22. 11. 2025 do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu soud neshledal důvod.

14. Zbývající část žaloby ohledně požadovaného smluvního úroku, smluvní pokuty a náhrady nákladů s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy rovněž zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal z důvodu absolutní neplatnosti uvedené smlouvy ani nároky od nich odvozené.

15. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na skutečnost, že úspěch účastníků byl poměrově téměř stejný, soud rozhodl o tom, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.