11 C 14/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 27 138 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že její právní předchůdkyně ([právnická osoba].) uzavřela dne 23. 5. 2022 se žalovanou smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalované a zjištěné informace zaznamenala do zákaznické karty oproti příslušným předloženým dokumentům. Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se zavázala vrátit prostřednictvím 14 měsíčních splátek společně s úrokem ve výši 8 % ročně a s poplatkem ve výši 12 888 Kč sestávajícím z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 077 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 700 Kč nejpozději do 23. 7. 2023. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná svůj dluh řádně nehradila, poslední splátku uhradila dne 12. 1. 2023, přičemž vrátila pouze 8 250 Kč. Předmětná pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 postoupena na žalobkyni. Žalované byla zaslána předžalobní výzva ze dne 11. 9. 2024. Žalobkyně tak požaduje: jistinu 10 855,70 Kč, úrok 402,01 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 4 968 Kč, poplatek za administrativní činnost 1 483,72 Kč, poplatek za splácení v hotovosti 1 928,57 Kč, smluvní pokutu 7 500 Kč, úrok od 24. 7. 2023 do 22. 4. 2024 ve výši 1 950,33 Kč. Žalobkyně dále požaduje úrok ve výši 8 % ročně z částky 10 855,70 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.

3. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 23. 5. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaná jako zákazník. Věřitel se zavázal poskytnou zákazníkovi částku 15 000 Kč. Zákazník se zavázal tuto částku vrátil společně s poplatkem ve výši 12 888 Kč prostřednictvím 14 měsíčních splátek ve výši 1 992 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 8 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Z přehledu transakcí soud zjistil, že žalovaná uhradila 8 250 Kč.

4. K prokázání tvrzení, že před uzavřením smlouvy byla řádně ověřena úvěruschopnost žalované, žalobkyně předložila zákaznickou kartu (fakticky žádost o úvěr). Tato karta byla žalovanou i předchůdkyní žalobkyně podepsaná dne 23. 5. 2022. Z karty soud zjistil, že obsahuje základní informace o poměrech žalované, které žalovaná při žádosti sdělila. Takto bylo uvedeno, že v době žádosti o úvěr žalovaná žila ve vlastním bydlení, má středoškolské vzdělání. Z karty bylo dále zjištěno, že žalovaná měla příjem ze zaměstnání 7 667 Kč a z důchodu ve výši 8 909 Kč čistého měsíčně. Výše jejího příjmu byla předchůdkyní žalobkyně ověřena oproti výplatním páskám a pracovní smlouvě. Ohledně měsíčních výdajů pak žalovaná při žádosti uvedla, že je tvoří 2 700 Kč na bydlení, 3 820 Kč na jídlo a 1 200 Kč jako splátky půjček. Žalobkyně předložila rovněž snímek obrazovky telefonu, na kterém je část výpisu z účtu žalované, podle kterého obdržela dne 10. 5. 2022 mzdu ve výši 7 667 Kč. Z oznámení soud zjistil, že žalovaná pobírala invalidní důchod ve výši 8 909 Kč měsíčně minimálně od června 2022. Z dodatku pracovní smlouvy ze dne 30. 12. 2021 soud zjistil, že žalovaná byla zaměstnána u společnosti [Anonymizováno]., na 0,5 úvazku se mzdou ve výši 8 200 Kč.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 a její přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2024 a podacího lístku soud zjistil, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky.

6. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 9. 2024 a podacího lístku soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 31 087,65 Kč nejpozději do 25. 9. 2024.

7. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaná spolu uzavřely smlouvu ze dne 23. 5. 2022, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 14 měsíčními splátkami ve výši 1 992 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 8 % ročně. Bonita žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána na základě pracovní smlouvy a oznámení o důchodu; ohledně výdajů se spolehla pouze na tvrzení žalované. Žalovaná závazky splnila pouze částečně, když uhradila pouze 8 250 Kč. Pohledávky z uzavřené smlouvy byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024, oznámením ze dne 14. 6. 2024 byla žalovaná vyzvána k vydání dlužných finančních prostředků. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných pohledávek předžalobní výzvou ze dne 10. 9. 2024.

8. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

10. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnilyli obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Na základě předložených listinných důkazů a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 2 ZoSÚ rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www. nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu).

13. Soud na základě předložených listinných důkazů nemůže učinit závěr o tom, jak se právní předchůdkyně snažila ověřit schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit. Žalobkyně obecně tvrdila, jak bylo postupováno, a odkazovala na příslušná ustanovení zákona. Ze zákaznické karty vyplněné se žalovanou před poskytnutím jednotlivých úvěru však vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vyšla z nereálně nízkých výdajů žalované ve výši pouze 7 720 Kč měsíčně; tyto výdaje podle obsahu zákaznické karty ani neověřila. Žalobkyně ověřila příjmy žalované pracovní smlouvou a oznámením o důchodu. Soud proto uzavírá, že se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila s pouhým tvrzením žalované ohledně jejích výdajů.

14. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako neplatné dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.

15. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila své pohledávky za žalovanou a že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná uhradila 8 250 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou či mezi žalobkyní a žalovanou není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť právní předchůdkyně žalobkyně jí plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalované plnila její právní předchůdkyně. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu poníženou o uhrazenou částku. Bezdůvodné obohacení tak činí (jistina snížená o úhrady): 6 750 Kč.

16. Soud tudíž rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni poskytnutou částku 6 750 Kč (tj. částku jistiny sníženou o částečné úhrady) společně s příslušným úrokem z prodlení, na který vzniklo žalobkyni právo v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne 26. 9. 2024 (počátek prodlení je určen podle lhůty v předžalobní výzvě; oznámení bylo odesláno 11. 9. 2024 a dlužná částka měla být uhrazena do 25. 9. 2024) do zaplacení, neboť žalovaná byla v prodlení s úhradou peněžitého dluhu. V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. bylo poté žalované uloženo, aby žalovanou částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.

17. Soud tudíž dále žalobu zamítl ohledně: uhrazené jistiny a poplatků ve výši 20 388 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 950,33 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 997,78 Kč, úroku ve výši 8 % ročně z částky 10 855,70 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 257,71 Kč od 23. 4. 2024 do 25. 9. 2024, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 507,71 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 6 750 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení.

18. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 27 138 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 6 750 Kč, tj. ze 25 %; žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 20 388 Kč, tj. z 75 %, a náleží jí proto náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 50 % Protože však žalované žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.