Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

11 C 15/2023

Soud: Okresní soud v JihlavěDatum rozhodnutí: 15. 10. 2024Č. j.: 11 C 15/2023-39Samosoudce: Mgr. Ing. Lubomír KřikavaAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 10. 1. 2025Předmět řízení: o 22 549 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSJI:2024:11.C.15.2023.1
vzájemné plněnípostoupení smlouvypostoupení pohledávkysmlouva o úvěrubezdůvodné obohacenísmlouva pracovní
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (5) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

Žaloba, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacenía) částky 17 928 Kčs kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 548,56 Kč,s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 301,87 Kč,s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 711,21 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení,s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 11 711,21 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení,b) částky 4 621 Kčs kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 425,30 Kč,s kapitalizovaným úrokem ve výši 391,75 Kč,s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 343,92 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení,s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 3 343,92 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení,a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ze zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 22 549 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 29. 8. 2018 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]). Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a zjištěné informace zaznamenala do zákaznické karty oproti příslušným předloženým dokumentům. Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se zavázal vrátit prostřednictvím 45 týdenních splátek společně s poplatkem ve výši 12 778 Kč sestávajícím z úroku ve výši 2 662 Kč (s úrokovou sazbou 29,00 % p.a.), poplatku za administrativní činnost ve výši 6 866 Kč a poplatku za splácení v hotovosti ve výši 3 250 Kč nejpozději do 10. 7. 2019. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný svůj dluh řádně nehradil, poslední splátku uhradil dne 23. 6. 2020, přičemž vrátil pouze 14 850 Kč. Předmětná pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak celkem požaduje: jistinu ve výši 11 711,21 Kč, dlužný poplatek ve výši 6 216,79 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 301,87 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 548,56 Kč, úrok ve výši 29 % ročně z dlužné částky 11 711,21 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 11 711,21 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 3. 8. 2022.

2. Právní předchůdkyně žalobkyně dále uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru ze dne 4. 5. 2018. Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a zjištěné informace zaznamenala do zákaznické karty oproti příslušným předloženým dokumentům. Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč, které se zavázal vrátit prostřednictvím 18 měsíčních splátek společně s poplatkem ve výši 15 471 Kč sestávajícím z úroku ve výši 4 656 Kč (s úrokovou sazbou 29,00 % p.a.), poplatku za administrativní činnost ve výši 6 629 Kč a poplatku za splácení v hotovosti ve výši 4 186 Kč nejpozději do 4. 11. 2019. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný svůj dluh řádně nehradil, poslední splátku uhradil dne 23. 6. 2020, přičemž vrátil pouze 29 850 Kč. Předmětná pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak celkem požaduje: jistinu ve výši 3 343,92 Kč, dlužný poplatek ve výši 1 277,08 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 391,75 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 425,30 Kč, úrok ve výši 29 % ročně z dlužné částky 3 343,92 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 3 343,92 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 3. 8. 2022.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.

4. Ze smlouvy o úvěru č. [tel. číslo] ze dne 29. 8. 2018 (nárok č. 1) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaný jako zákazník. Věřitel se zavázal poskytnout zákazníkovi částku 20 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy. Zákazník se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 12 778 Kč prostřednictvím 45 týdenních splátek ve výši 729 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 29 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Z tabulky umoření soud zjistil přehled čerpání a splácení úvěru (žalovaný uhradil celkem 14 850 Kč). K prokázání tvrzení, že před uzavřením smlouvy byla řádně ověřena úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně předložila zákaznickou kartu (fakticky žádost o úvěr). Tato karta byla žalovaným i předchůdkyní žalobkyně podepsaná dne 29. 8. 2018. Z karty soud zjistil, že obsahuje základní informace o poměrech žalovaného, které žalovaný při žádosti sdělil. Takto bylo uvedeno, že v době žádosti o úvěr žalovaný žil v nájmu, má středoškolské vzdělání. Žalovaný dále měl mít vyživovací povinnost k jedné osobě. Z karty bylo dále zjištěno, že žalovaný měl příjem ze zaměstnaneckého poměru ve výši 17 145 Kč čistého měsíčně, dále měl ostatní příjmy ve výši 3 000 Kč. Výše jeho příjmu byla předchůdkyní žalobkyně ověřena oproti pracovní smlouvě a výplatním páskám. Ohledně měsíčních výdajů pak žalovaný při žádosti uvedl, že je tvoří 12 000 Kč. Dále byly uvedeny další příjmy domácnosti ve výši 9 700 Kč, ale ty právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřila a ani neuvedla bližší podrobnosti.

5. Ze smlouvy o úvěru č. [tel. číslo] ze dne 4. 5. 2018 (nárok č. 2) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaný jako zákazník. Věřitel se zavázal poskytnout zákazníkovi částku 19 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy. Zákazník se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 15 471 Kč prostřednictvím 18 měsíčních splátek ve výši 1 916 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 29 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Z tabulky umoření soud zjistil přehled čerpání a splácení úvěru (žalovaný uhradil celkem 29 850 Kč). K prokázání tvrzení, že před uzavřením smlouvy byla řádně ověřena úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně předložila zákaznickou kartu (fakticky žádost o úvěr). Tato karta byla žalovaným i předchůdkyní žalobkyně podepsaná dne 4. 5. 2018. Z karty soud zjistil, že obsahuje základní informace o poměrech žalovaného, které žalovaný při žádosti sdělil. Takto bylo uvedeno, že v době žádosti o úvěr žalovaný žil v nájmu, má středoškolské vzdělání. Žalovaný dále měl mít vyživovací povinnost k jedné osobě. Z karty bylo dále zjištěno, že žalovaný měl příjem ze zaměstnaneckého poměru ve výši 15 325 Kč čistého měsíčně. Výše jeho příjmu byla předchůdkyní žalobkyně ověřena oproti pracovní smlouvě a výplatním páskám. Ohledně měsíčních výdajů pak žalovaný při žádosti uvedl, že je tvoří 6 000 Kč. Dále byly uvedeny další příjmy domácnosti ve výši 15 000 Kč, ale ty právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřila a ani neuvedla bližší podrobnosti.

6. Z výplatní pásky společnosti [právnická osoba]. soud zjistil, že žalovaný obdržel za červen 2018 čistou mzdu ve výši 18 288 Kč a za červenec 2018 čistou mzdu ve výši 19 299 Kč. Z pracovní smlouvy soud zjistil, že tato byla dne 2. 10. 2017 uzavřena mezi společností [právnická osoba]. jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 a její přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022 a podacího lístku soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 8. 2022 a podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 29 129,53 Kč nejpozději do 18. 8. 2022.

8. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu ze dne 29. 8. 2018 (nárok č. 1), v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 45 týdenními splátkami ve výši 729 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně. Bonita žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána na základě tvrzení žalovaného a ověřena pracovní smlouvou a výplatními páskami. Žalovaný závazky splnil pouze částečně, když uhradil pouze 14 850 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dále uzavřeli smlouvu ze dne 4. 5. 2015 (nárok č. 2), v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 19 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 18 měsíčními splátkami ve výši 1 916 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně. Bonita žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána na základě tvrzení žalovaného a ověřena pracovní smlouvou a výplatními páskami. Žalovaný závazky splnil pouze částečně, když uhradil pouze 29 850 Kč. Pohledávky z uzavřených smluv byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, oznámením ze dne 30. 1. 2022 byl žalovaný vyzván k vydání dlužných finančních prostředků. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne 3. 8. 2022.

9. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

11. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 2 ZoSÚ rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/201539, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www. nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud na základě provedeného dokazování nemůže učinit závěr o tom, jak se právní předchůdkyně snažila ověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit. Žalobkyně obecně tvrdila, jak bylo postupováno, a odkazovala na příslušná ustanovení zákona. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjmy žalovaného pracovní smlouvou a výplatními páskami. Ze zákaznické karty vyplněné se žalovaným před poskytnutím úvěru však vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vyšla z nereálně nízkých výdajů žalovaného ve výši pouze 12 000 Kč (nárok č. 1) nebo 6 000 Kč (nárok č. 2) měsíčně; tyto výdaje podle obsahu zákaznické karty ani neověřila. Neověřila ani tzv. další příjmy domácnosti, ačkoliv z nich vycházela. Soud proto uzavírá, že se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů i výdajů.

14. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.

15. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila svou pohledávku za žalovaným, a že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč (nárok č. 1) a 19 000 Kč (nárok č. 2). Do postoupení pohledávky žalovaný uhradil částku 14 850 Kč (nárok č. 1) a 29 850 Kč (nárok č. 2). Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným či mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalovanému plnila její právní předchůdkyně. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu poníženou o uhrazenou částku. Žalovaný ovšem uhradil obě poskytnuté částky, a tedy zcela vrátil částku bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu tak soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

16. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení neúspěšná. Žalovaný by tak vůči ní měl právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že mu však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, nebylo právo na jejich náhradu přiznáno žádnému z účastníků.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací