Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 10 954 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 954 Kč od 12. 10. 2022 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 10 954 Kč s příslušenstvím. V podrobnostech žalobkyně uvedla, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba].) dne 26. 4. 2022 smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Na základě smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 26 110 Kč, které byly žalované vyplaceny převodem na účet č. [č. účtu]. Žalovaná měla úvěr uhradit do 12. 10. 2022, podle upomínky ze dne 11. 10. 2022. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2023 postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 11. 1. 2024.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání se nedostavila a svoji neúčast neomluvila. Žalobkyně svoji neúčast omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř.
3. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 26. 4. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně je označena jako „věřitel“ a žalovaná jako „klient“ a identifikována je jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, emailovou adresou a číslem bankovního účtu. Věřitel se měl zavázat poskytnout klientovi úvěr do výše 11 010 Kč (s možností opakovaného čerpání a splácení) převodem na bankovní účet se splatností do 26. 4. 2024. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit poskytnutou částku a zaplatit úrok ve výši 40 353,01 Kč (457,50 % ročně). Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze kterých soud zjistil parametry úvěru. Z čestného prohlášení klienta soud zjistil, že žalovaná uvedla svůj čistý měsíční příjem ve výši 23 000 Kč a své výdaje ve výši 4 000 Kč (domácnost). Upomínkou ze dne 26. 4. 2022 byla žalovaná upozorněna na možnost zesplatnění úvěru z důvodu neplacení splatných částek.
4. Z upomínky ze dne 11. 10. 2022 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 20 293,12 Kč. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala na účet č. [č. účtu]: dne 26. 4. 2022 částku 11 010 Kč, 15. 5. 2022 částku 11 000 Kč, dne 19. 6. 2022 částku 1 100 Kč, dne 27. 7. 2022 částku 3 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2024 a její přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku na přechodného věřitele ([právnická osoba].). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2023 a její přílohy soud zjistil, že přechodný věřitel postoupil předmětnou pohledávku na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2024 a podacího lístku soud zjistil, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 1. 2024 (odeslané stejného dne) a podacího lístku soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 32 469,92 Kč nejpozději do tří dnů. Ze zprávy [právnická osoba]. soud zjistil, že žalovaná byla majitelem účtu č. [č. účtu].
5. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně měla uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které jí byla poskytnuta částka ve výši 11 010 Kč, a to převodem na její účet. Žalovaná se měla zavázat vrátit poskytnutou částku včetně poplatku a úroku. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou převedena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni přes přechodného věřitele a žalované bylo toto postoupení oznámeno dopisem. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě svého dluhu.
6. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
8. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnilyli obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
9. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru v uvedeném znění, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru rozumí i půjčka, respektive zápůjčka podle terminologie užívané o. z., je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalované. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovanou byly právní předchůdkyní žalobkyně využity i další zdroje soudu nijak neprokázala. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako absolutně neplatnou dle ustanovení § 86 odst. 1 o spotřebitelském úvěru. Soud k neplatnosti smluv přihlédl přesto, že žalovaná jejich neplatnost v řízení sama nenamítla, neboť soud je k takovému postupu povinen s ohledem na aktuální judikaturu Soudního dvora EU týkající se ochrany spotřebitele. Soud proto i z tohoto důvodu posoudil předmětná právní jednání jako neplatná pro jejich rozpor se zákonem a zjevné narušení veřejného pořádku.
11. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 11 010 Kč. Smlouvou byl stanoven úvěrový limit do výše 11 010 Kč. Žalovaná tak obdržela další peníze až poté, co nějakou část úvěru uhradila. Vyčerpaná jistina ovšem nemohla být vyšší než 11 010 Kč. Žalovaná uhradila 15 156 Kč, přičemž tato částka byla započítávána na příslušenství dluhu. Z uvedeného tak vyplývá, že žalovaná zcela uhradila vyčerpanou částku úvěru. Soud tak žalobu v celém rozsahu zamítl.
12. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, neboť žaloba byla zamítnuta, a proto jí náleží náhrada nákladů řízení v plné výši. Protože však žalované žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.