Výrok
I. Řízení se zastavuje v rozsahu, v jakém si žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částka 3 960 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 5 750 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 22 500 Kč od 20. 12. 2024 do zaplacení, a to ve lhůtě k plnění do 19. 12. 2024.
III. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 500 Kč od 11. 6. 2023 do 19. 12. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 2,25 % ročně od 20. 12. 2024 do zaplacení, se zamítá.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 757,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 26 460 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že její právní předchůdkyně ([právnická osoba]) s žalovaným dne 11. 1. 2023 uzavřela smlouvu o úvěru č. [tel. číslo]. Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného (zejména veřejné rejstříky, bankovní i nebankovní registry). Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 30 650 Kč do 10. 6. 2023. Žalovaný ovšem tuto částku neuhradil řádně a včas, proto žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý započatý den prodlení a dále požaduje zaplacení paušálních náhrad výdajů spojených s upomínáním. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 a dílčí smlouvy ze dne 5. 12. 2023. Žalobkyně tak požaduje částku 32 711 Kč, kterou představuje jistina ve výši 22 500 Kč, úroky ve výši 5 650 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 461 Kč, paušální náhrada nákladů na upomínání ve výši 100 Kč. Žalovanému byla zaslána výzva před podáním žaloby ze dne 26. 3. 2024. Žalovaný uhradil pouze částku 2 500 Kč. Žalobkyně vzala žalobu zpět ohledně částky kapitalizovaného úroku ve výši 5 750 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 960 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.
3. Ze smlouvy o úvěru č. [tel. číslo] ze dne 11. 1. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaný jako zákazník. Věřitel se zavázal poskytnou zákazníkovi úvěr ve výši 20 000 Kč. Zákazník se zavázal úvěr splatit částkou ve výši 24 600 Kč do 10. 2. 2023. Úrok byl sjednán ve výši 279,83 % ročně a pevnou částkou 4 600 Kč. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý započatý den prodlení. Dále byl sjednán poplatek ve výši 50 Kč za odeslání upomínky. Z dodatku č. [hodnota] ze dne 11. 5. 2023 soud zjistil, že byla odložena splatnost úvěru na den 10. 6. 2023 a úrok byl zvýšen na částku 5 650 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek za změnu smlouvy ve výši 5 175 Kč.
4. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že odeslala dne 11. 1. 2023 částku 20 000 Kč a dne 16. 1. 2023 částku 5 000 Kč na účet č. [č. účtu]. Dne 16. 5. 2022 obdržela ze stejného účtu částku 0,01 Kč.
5. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 a ze společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 5. 12. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 12. 2023 a podacího lístku soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky.
6. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že žalobkyně zaplatila úhradu za postoupení pohledávky. Z výzvy ze dne 26. 3. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 32 711 Kč do 5. 4. 2024. Ze zprávy [právnická osoba]. soud zjistil, že v roce 2023 byl majitelem účtu č. [č. účtu] žalovaný.
7. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu ze dne 11. 1. 2023, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 30 650 Kč do 10. 6. 2023. Úrok byl sjednán pevnou částkou. Bonita žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána toliko na základě tvrzení žalovaného. Žalovaný závazky splnil pouze částečně, když uhradil 2 500 Kč. Pohledávka z uzavřené smlouvy byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 12. 2023, postoupení bylo oznámeno žalovanému. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne 26. 3. 2024.
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
9. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnilyli obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 2 ZoSÚ rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/201539, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www. nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud na základě provedeného dokazování nemůže učinit závěr o tom, jak se právní předchůdkyně snažila ověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit. Žalobkyně uvedla, že žádnými podklady ohledně úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje. Pouze uvedla, že žalovaný měl být prověřen ve veřejných rejstřících a bankovních a nebankovních registrech.
12. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.
13. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila svou pohledávku za žalovaným a že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 25 000 Kč. Žalovaný se dle tvrzení žalobkyně zavázal k úhradě celkové částky ve výši 30 650 Kč. Do postoupení pohledávky žalovaný uhradil částku 2 500 Kč.
14. Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným či mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalovanému plnila její právní předchůdkyně. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu poníženou o uhrazenou částku.
15. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku 22 500 Kč (tj. částku jistiny sníženou o částečné úhrady) s úrokem z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku (výrok II.).
16. Ohledně nároku na zákonný úrok z prodlení vyšel soud z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že žalovaný má vrátit jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud stanovil tuto dobu v délce 3 měsíců, a proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky 22 500 Kč až od 20. 12. 2024 do zaplacení. Ze stejného důvodu soud uložil žalovanému, aby svůj dluh splnil ve lhůtě do 19. 12. 2024.
17. Soud tudíž dále žalobu zamítl (výrok III.) ohledně: zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 500 Kč od 111. 6. 2023 do 19. 12. 2024, a úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 22 500 Kč od 20. 12. 2024 do zaplacení.
18. Soud řízení zastavil ohledně částky 3 960 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 5 750 Kč podle § 96 ods.t 1, 2 o.s.ř., neboť žalobkyně v této části vzala žalobu zpět (výrok I.).
19. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 26 460 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 22 500 Kč, tj. ze 85 %; žalovaný byl úspěšný co do částky 3 960 Kč, ohledně které bylo zastaveno řízení z vůle žalobkyně, tj. z 15 %, a žalobkyni tak náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 70 %. Soud při stanovení výše náhrady nákladů řízení zohlednil skutečnost, že žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu shodné nároky opakovaně na ustáleném vzoru (např. sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]). Soud proto výši odměny a náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně posoudil podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) a přiznal žalobkyni náhradu za odměnu jejího zástupce za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé) v celkové výši 900 Kč, přičemž mimosmluvní odměna za jeden úkon činí podle § 14b odst. 1 bodu 2. a. t. 300 Kč z tarifní hodnoty 26 460 Kč, a náhradu hotových výdajů s těmito úkony spojených v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. K tomu soud připočetl náhradu za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 059 Kč. Celkem tak náhrada nákladů řízení činí částku 2 511 Kč. Žalobkyni ovšem náleží pouze část celkové výše náhrady tj. 1 757,70 Kč (70 % z celkové náhrady). Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalovanému zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty k plnění neshledal důvod.