Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 650 Kč (správně „9 650 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 650 Kč (správně „9 650 Kč) od 16. 3. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v rozsahu, ve kterém se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 8 637 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 206,25 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 246,93 Kč, s úrokem ve výši 4,90 % ročně z částky 9 650 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 650 Kč od 30. 7. 2024 do 15. 3. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 003 Kč od 16. 3. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 3,5 % ročně z částky 8 637 Kč od 16. 3. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 261,50 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 19 287 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že její právní předchůdkyně ([právnická osoba]) uzavřela dne 23. 3. 2023 se žalovanou smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalované a zjištěné informace zaznamenala do zákaznické karty oproti příslušným předloženým dokumentům. Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se zavázala vrátit prostřednictvím 10 měsíčních splátek společně s poplatkem ve výši 4 701 Kč sestávajícím z úroku ve výši 226 Kč (s úrokovou sazbou 4,90 % p.a.), poplatku za administrativní činnost ve výši 1 500 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 385 Kč nejpozději do 23. 1. 2024. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná svůj dluh řádně nehradila, poslední splátku uhradila dne 4. 9. 2023, přičemž vrátila pouze 350 Kč. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v prodlení. Předmětná pohledávka byly smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 postoupena na žalobkyni. Žalované byla zaslána předžalobní výzva ze dne 28. 2. 2025. Žalobkyně tak požaduje dlužnou jistinu 9 650 Kč, dlužný poplatek 4 637 Kč, smluvní pokuta 5 000 Kč, kapitalizovaný úrok 246,93 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 1 206,25 Kč, úrok 4,90 % ročně z částky 9 650 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 650 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) v nepřítomnosti účastníků.
3. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 23. 3. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaná jako zákazník. Věřitel se zavázal poskytnou zákazníkovi částku 10 000 Kč. Zákazník se zavázal tuto částku vrátil společně s poplatkem ve výši 3 111 Kč prostřednictvím 10 měsíčních splátek ve výši 1 471 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 4,90 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Žalovaná rovněž přistoupila k pojištění a zavázala se uhradit poplatek za pojištění ve výši 1 590 Kč, což potvrdila podpisem zařazení do pojistného programu. Z tabulky umoření soud zjistil přehled čerpání a splácení úvěru (žalovaná uhradila celkem 350 Kč). K prokázání tvrzení, že před uzavřením smlouvy byla řádně ověřena úvěruschopnost žalované, žalobkyně předložila zákaznickou kartu (fakticky žádost o úvěr). Tato karta byla žalovanou i předchůdkyní žalobkyně podepsaná dne 23. 3. 2023. Z karty soud zjistil, že obsahuje základní informace o poměrech žalované, které žalovaná při žádosti sdělila. Takto bylo uvedeno, že v době žádosti o úvěr žalovaná žila v nájmu, má učňovské vzdělání, účelem úvěru jsou běžné výdaje. Žalovaná dále měla mít vyživovací povinnost k jedné osobě. Z karty bylo dále zjištěno, že žalovaná měla příjem ze zaměstnání ve výši 21 656 Kč čistého měsíčně. Výše jejího příjmu byla předchůdkyní žalobkyně ověřena oproti dvěma výplatním páskám. Ohledně měsíčních výdajů pak žalovaná při žádosti uvedla, že je tvoří 500 Kč jako externí splátky a 6 000 Kč jako ostatní měsíční výdaje.
4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 a její přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětné pohledávky na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 7. 2024 a podacího lístku soud zjistil, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 2. 2025 a podacího lístku soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 21 881,72 Kč nejpozději do 15. 3. 2025.
5. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaná spolu uzavřely smlouvu ze dne 23. 3. 2023, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 10 měsíčními splátkami ve výši 1 471 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 4,90 % ročně smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,1 % ročně z částky v prodlení. Bonita žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána toliko na základě tvrzení žalované. Žalovaná závazky splnila pouze částečně, když uhradila pouze 350 Kč. Pohledávka z uzavřené smlouvy byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024, oznámením ze dne 29. 7. 2024 byla žalovaná vyzvána k vydání dlužných finančních prostředků. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných pohledávek předžalobní výzvou ze dne 28. 2. 2025.
6. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
8. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
9. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 2 ZoSÚ rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www. nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu).
11. Soud na základě provedeného dokazování nemůže učinit závěr o tom, jak se právní předchůdkyně snažila ověřit schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit. Žalobkyně obecně tvrdila, jak bylo postupováno, a odkazovala na příslušná ustanovení zákona. Ze zákaznické karty vyplněné se žalovanou před poskytnutím úvěru však vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vyšla z nereálně nízkých výdajů žalované ve výši pouze 6 500 Kč měsíčně; tyto výdaje podle obsahu zákaznické karty ani neověřila. Soud proto uzavírá, že se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila s pouhým tvrzením žalované ohledně jejích příjmů i výdajů.
12. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako neplatné dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.
13. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila pohledávku za žalovanou a že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná uhradila 350 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou či mezi žalobkyní a žalovanou není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť právní předchůdkyně žalobkyně jí plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalované plnila její právní předchůdkyně. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu poníženou o uhrazenou částku. Bezdůvodné obohacení tak činí (jistina snížená o úhrady) 9 650 Kč.
14. Soud tudíž rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni poskytnutou částku 9 650 Kč (tj. částku jistiny sníženou o částečné úhrady) s úrokem z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne 16. 3. 2025 (počátek prodlení je určen podle lhůty v předžalobní výzvě), neboť žalovaná byla v prodlení s úhradou peněžitého dluhu. V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. bylo poté žalované uloženo, aby žalovanou částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.
15. Soud tudíž dále žalobu zamítl ohledně: uhrazené jistiny a poplatků ve výši 8 637 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 206,25, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 246,93 Kč, úroku ve výši 4,90 % ročně z částky 9 650 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 650 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 003 Kč od 16. 3. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 3,5 % ročně z částky 8 637 Kč od 16. 3. 2025 do zaplacení.
16. Soud v písemném vyhotovení rozsudku opravil chybu ve výroku I. rozsudku, se kterou byl rozsudek vyhlášen. V uvedeném případě se jedná o zjevnou chybu v počtech, když soud nesprávně odečetl vrácenou splátku od poskytnuté jistiny. Správná částka je patrná i výroku II. Z tohoto důvodu soud postupoval podle § 164 o. s. ř. a uvedenou chybu opravil.
17. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 19 287 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 10 650 Kč, tj. ze 55 %; žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 8 637 Kč, tj. z 45 %. Úspěch žalobkyně převýšil úspěch žalované o 10 procentních bodů, a tudíž má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 10 %. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen a. t., z tarifní hodnoty 19 287 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, sepsání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a.t., a náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Celkem tak náhrada nákladů řízení činí 2 615 Kč. Žalobkyni ovšem náleží pouze část celkové výše náhrady tj. 261,50 Kč (10 % z celkové náhrady). Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.