Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč od 19. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 5 581,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 581,20 Kč od 26. 1. 2025 do 18. 2. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 581,20 Kč od 18. 2. 2025 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 732 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 15 581,20 Kč s příslušenstvím. V podrobnostech žalobkyně uvedla, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně (společností [jméno FO]) dne 25. 9. 2024 smlouvu o úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru (dále jen „obchodní podmínky“) a Sazebník. Na základě smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 581,20 Kč, které byly žalované vyplaceny převodem na účet č. [č. účtu]. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku do 25. 1. 2025. Žalovaná dlužnou částku neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 14. 2. 2025. Úvěruschopnost měla být ověřena lustracemi ve veřejně dostupných databázích.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalobkyně svoji neúčast omluvila. Žalovaná svoji neúčast neomluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s občanským soudním řádem (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř.).
3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 25. 9. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně je označena jako „věřitel“ a žalovaná jako „klient“ a identifikována je jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, telefonním číslem, emailovou adresou a číslem bankovního účtu. Věřitel se měl zavázat poskytnout klientovi úvěr do výše 10 000 Kč převodem na bankovní účet (první čerpání mělo být 10 000 Kč). Žalovaná se ve smlouvě zavázala splácet poskytnutou částku měsíční splátkou alespoň ve výši 13 % z celkové splatné částky nebo ve výši 1 000 Kč (co je vyšší). Úrok byl sjednán ve výši 146,949 % ročně. Dále byl sjednán poplatek z prodlení ve výši 250 Kč. Součástí smlouvy byly standardní informace o spotřebitelském úvěru a úvěrové podmínky.
4. Z faktury, potvrzení o platbě a z přehledu pohybů na úvěrovém účtu soud zjistil, že žalovaná vyčerpala částku 10 000 Kč dne 25. 9. 2024 a nic neuhradila. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 a její přílohy soud zjistil, že předmětná pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Z oznámení ze dne 14. 2. 2025 soud zjistil, že toto bylo oznámeno žalované. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 2. 2025 a podacího lístku soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 22 986,20 Kč do tří dnů a současně jí bylo oznámeno postoupení pohledávky. Ze zprávy [právnická osoba]. soud zjistil, že majitelem účtu č. [č. účtu] byla žalovaná.
5. Na základě provedených důkazů má soud za prokázané, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně měla uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které jí byla poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, a to převodem na její účet. Žalovaná se měla zavázat vrátit poskytnutou částku včetně úroku. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a žalované bylo toto postoupení oznámeno dopisem. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě svého dluhu. Žalovaná nic neuhradila.
6. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
8. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
9. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru v uvedeném znění, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru rozumí i půjčka, respektive zápůjčka podle terminologie užívané o. z., je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalované. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovanou byly právní předchůdkyní žalobkyně využity i další zdroje soudu, nijak neprokázala. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako absolutně neplatnou dle ustanovení § 86 odst. 1 o spotřebitelském úvěru. Soud k neplatnosti smluv přihlédl i přesto, že žalovaná jejich neplatnost v řízení sama nenamítla, neboť soud je k takovému postupu povinen s ohledem na aktuální judikaturu Soudního dvora EU týkající se ochrany spotřebitele. Soud proto i z tohoto důvodu posoudil předmětná právní jednání jako neplatná pro jejich rozpor se zákonem a zjevné narušení veřejného pořádku.
11. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná nic neuhradila. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nebylo prokázáno uzavření platné smlouvy a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť právní předchůdkyně žalobkyně jí plnila bez právního důvodu. Soud tak žalobě částečně vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, tj. neuhrazenou jistinu s úrokem z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne 19. 2. 2025 (počátek prodlení je určen podle předžalobní výzvy ze dne 14. 2. 2025), neboť žalovaná byla v prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.
12. Soud tak zamítl žalobu ohledně částky 5 581,20 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 581,20 Kč od 26. 1. 2025 do 18. 2. 2025 a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 581,20 Kč od 18. 2. 2025 do zaplacení.
13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku částky 15 581,20 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 10 000 Kč, tj. z 64 %, zatímco žalovaná byla úspěšná co do a zamítnuté částky v celkové výši 5 581,20 Kč, tj. ze 36 %. Úspěch žalobkyně převýšil úspěch žalované o 28 procentních bodů, a tudíž má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 28 %. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 2 a.t. z tarifní hodnoty 15 581,20 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 315 Kč. Celkem tak náhrada nákladů řízení činí 2 615 Kč. Žalobkyni ovšem náleží pouze část celkové výše náhrady tj. 732 Kč (28 % z celkové náhrady). Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.