Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 42 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 31. 12. 2024 do zaplacení, a tuto částku je povinen zaplatit do 30. 12. 2024.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 48 517,52 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 133,33 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 318,83 Kč, s úrokem ve výši 23,28 % ročně z částky 25 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem 23,79 % ročně z částky 17 900 od 28. 9. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 298,98 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 305,73 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč od 28. 9. 2023 do 30. 12. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 900 Kč od 28. 9. 2023 do 30. 12. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 200 Kč od 31. 12. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 51 534,80 Kč s příslušenstvím (nárok č. 1) z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 2. 11. 2020 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]). Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a zjištěné informace zaznamenala do zákaznické karty oproti příslušným předloženým dokumentům. Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které se zavázal vrátit prostřednictvím 24 měsíčních splátek společně s poplatkem ve výši 28 637 Kč sestávajícím z úroku ve výši 21 709 Kč (s úrokovou sazbou 23,28 % p.a.), poplatku za administrativní činnost ve výši 1 500 Kč a poplatku za splácení v hotovosti ve výši 5 428 Kč nejpozději do 2. 11. 2022. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný svůj dluh řádně nehradil, poslední splátku uhradil dne 15. 3. 2021, přičemž vrátil pouze 200 Kč. Žalobkyně tak celkem požaduje: jistinu ve výši 25 000 Kč, dlužný poplatek ve výši 26 534,80 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 318,83 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 133,33 Kč, úrok ve výši 23,28 % ročně z dlužné částky 25 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 25 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.
2. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení částky 39 682,72 Kč s příslušenstvím (nárok č. 2) z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 28. 9. 2020 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]). Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a zjištěné informace zaznamenala do zákaznické karty oproti příslušným předloženým dokumentům. Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se zavázal vrátit prostřednictvím 24 měsíčních splátek společně s poplatkem ve výši 23 209 Kč sestávajícím z úroku ve výši 17 367 Kč (s úrokovou sazbou 23,79 % p.a.), poplatku za administrativní činnost ve výši 1 500 Kč a poplatku za splácení v hotovosti ve výši 4 342 Kč nejpozději do 28. 9. 2022. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný svůj dluh řádně nehradil, poslední splátku uhradil dne 14. 10. 2020, přičemž vrátil pouze 2 100 Kč. Žalobkyně tak celkem požaduje: jistinu ve výši 17 900 Kč, dlužný poplatek ve výši 21 782,72 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 305,73 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 298,98 Kč, úrok ve výši 23,79 % ročně z dlužné částky 17 900 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 17 900 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.
3. Předmětné pohledávky byly smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 postoupeny na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 28. 3. 20244. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.5. Ze smlouvy o úvěru č. [tel. číslo] (nárok č. 1) ze dne 2. 11. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaný jako zákazník. Věřitel se zavázal poskytnou zákazníkovi částku 25 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy. Zákazník se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 21 709 Kč prostřednictvím 24 měsíčních splátek ve výši 2 235 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 69 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Z tabulky umoření soud zjistil přehled čerpání a splácení úvěru (žalovaný uhradil celkem 200 Kč). K prokázání tvrzení, že před uzavřením smlouvy byla řádně ověřena úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně předložila zákaznickou kartu (fakticky žádost o úvěr). Tato karta byla žalovaným i předchůdkyní žalobkyně podepsaná dne 2. 11. 2020. Z karty soud zjistil, že obsahuje základní informace o poměrech žalovaného, které žalovaný při žádosti sdělil. Takto bylo uvedeno, že žalovaný žádá o úvěr ve výši 20 000 Kč, že v době žádosti o úvěr žalovaný žil v nájmu, má základní vzdělání. Z karty bylo dále zjištěno, že žalovaný měl příjem ze zaměstnaneckého poměru ve výši 24 268 Kč čistého měsíčně. Výše jeho příjmu byla předchůdkyní žalobkyně ověřena oproti pracovní smlouvě a výplatním páskám. Ohledně měsíčních výdajů pak žalovaný při žádosti uvedl, že je tvoří 3 000 Kč jako ostatní měsíční výdaje a 1 801 Kč jako interní splátky.6. Ze smlouvy o úvěru č. [tel. číslo] (nárok č. 2) ze dne 28. 9. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaný jako zákazník. Věřitel se zavázal poskytnou zákazníkovi částku 20 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy. Zákazník se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 23 209 Kč prostřednictvím 24 měsíčních splátek ve výši 1 801 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 69 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Z tabulky umoření soud zjistil přehled čerpání a splácení úvěru (žalovaný uhradil celkem 2 100 Kč). K prokázání tvrzení, že před uzavřením smlouvy byla řádně ověřena úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně předložila zákaznickou kartu (fakticky žádost o úvěr). Tato karta byla žalovaným i předchůdkyní žalobkyně podepsaná dne 28. 9. 2020. Z karty soud zjistil, že obsahuje základní informace o poměrech žalovaného, které žalovaný při žádosti sdělil. Takto bylo uvedeno, že žalovaný žádá o úvěr ve výši 10 000 Kč, že v době žádosti o úvěr žalovaný žil v nájmu, má základní vzdělání. Žalovaný dále měl mít vyživovací povinnost ke dvěma osobám. Z karty bylo dále zjištěno, že žalovaný měl příjem ze zaměstnaneckého poměru ve výši 24 537 Kč čistého měsíčně. Výše jeho příjmu byla předchůdkyní žalobkyně ověřena oproti pracovní smlouvě a výplatním páskám. Ohledně měsíčních výdajů pak žalovaný při žádosti uvedl, že je tvoří 4 000 Kč jako ostatní měsíční výdaje.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 a její přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětné pohledávky na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 a podacího lístku soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 3. 2024 a podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 117 196,72 Kč nejpozději do 12. 4. 2024.8. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu ze dne 2. 11. 2020, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 24 měsíčními splátkami ve výši 2 235 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 69 % ročně. Bonita žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána toliko na základě tvrzení žalovaného. Žalovaný závazky splnil pouze částečně, když uhradil pouze 200 Kč.9. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu dále uzavřeli smlouvu ze dne 28. 9. 2020 (nárok č. 2), v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 24 měsíčními splátkami ve výši 1 801 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 69 % ročně. Bonita žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána toliko na základě tvrzení žalovaného. Žalovaný závazky splnil pouze částečně, když uhradil pouze 2 100 Kč.10. Pohledávky z uzavřených smluv byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, oznámením z téhož dne byl žalovaný vyzván k vydání dlužných finančních prostředků. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne 12. 4. 2024.11. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.13. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnilyli obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 2 ZoSÚ rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/201539, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www. nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud na základě provedeného dokazování nemůže učinit závěr o tom, jak se právní předchůdkyně snažila ověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit. Žalobkyně obecně tvrdila, jak bylo postupováno, a odkazovala na příslušná ustanovení zákona. Ze zákaznické karty vyplněné se žalovaným před poskytnutím úvěru však vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně měla ověřit příjem oproti pracovní smlouvě a výplatním páskám a dále vyšla z nereálně nízkých výdajů žalovaného ve výši pouze 3 000 Kč nebo 4 000 Kč měsíčně; tyto výdaje podle obsahu zákaznické karty ani neověřila. Žalovaný také v kartě uvedl, že vyživuje dítě, čemuž neodpovídají tak nízké výdaje. Soud dále zjistil (ze spisů [spisová značka], [spisová značka]), že žalovaný měl v době poskytnutí úvěru dluhy ve výši statisíců korun, což by měla právní předchůdkyně žalobkyně při řádné péči zjistit z bankovních a nebankovních registrů. Soud proto uzavírá, že se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů i výdajů.16. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.17. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila svou pohledávku za žalovaným a že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 45 000 Kč. Do postoupení pohledávky žalovaný uhradil částku 2 300 Kč.18. Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným či mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalovanému plnila její právní předchůdkyně. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu poníženou o uhrazenou částku.19. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku 42 700 Kč (tj. částku jistiny sníženou o částečné úhrady; nárok č. 1 a č. 2) s úrokem z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku.20. Ohledně nároku na zákonný úrok z prodlení vyšel soud z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že žalovaný má vrátit jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud stanovil tuto dobu v délce 2 měsíců, a proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky 42 700 Kč až od 31. 12. 2024 do zaplacení. Ze stejného důvodu soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit dlužnou částku do 30. 12. 2024.21. Soud tudíž dále žalobu zamítl ohledně: uhrazené jistiny a poplatků ve výši 48 517,52 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 133,33 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 318,83 Kč, úroku ve výši 23,28 % ročně z částky 25 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 23,79 % ročně z částky 17 900 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 298,98 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 305,73 Kč, ohledně úroku z prodlení z částky 25 000 Kč od 28. 9. 2023 do 30. 12. 2024, úroku z prodlení z částky 17 900 Kč od 28. 9. 2023 do 30. 12. 2024 a úroku z prodlení z částky 200 Kč od 31. 12. 2024 do zaplacení.22. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 91 217,52 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 42 700 Kč, tj. ze 46 %; žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 48 517,52 Kč, tj. z 54 %, a náleží mu proto náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 8 % Protože však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.