Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 5 360 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 22. 12. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 960 Kč s příslušenstvím. V podrobnostech žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) dne 22. 7. 2024 smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru (dále jen „obchodní podmínky“) a sazebník. Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 600 Kč, které byly žalovanému vyplaceny převodem na účet č. [č. účtu]. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku do 21. 12. 2024. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a proto mu vznikla povinnost zaplatit smluvní úrok ve výši 5 960 Kč. Jistinu představuje částka 12 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 18. 1. 2025.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvila. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř.).
3. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 22. 7. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně je označena jako „věřitel“ a žalovaný jako „klient“ a identifikován je jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, emailovou adresou a číslem bankovního účtu. Věřitel se zavázal poskytnout klientovi úvěr ve výši 12 000 Kč převodem na bankovní účet. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutou částku a zaplatit úrok ve výši 150 % ročně. Klient se rovněž měl zavázat zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den případného prodlení. Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze kterých soud zjistil parametry úvěru.
4. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že na účet č. [č. účtu] byla dne 22. 7. 2024 odeslána částka 12 000 Kč a dne 30. 8. 2024 částka 600 Kč.
5. Z upomínky ze dne 21. 12. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 18 116 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021 a její přílohy soud zjistil, že předmětná pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Z dopisu ze dne 18. 1. 2025 soud zjistil, že postoupení bylo oznámeno žalovanému. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 1. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 23 342 Kč. Ze zprávy [právnická osoba]. soud zjistil, že vlastníkem účtu č. [č. účtu] byl žalovaný.
6. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně měl uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které mu byla poskytnuta částka ve výši 12 600 Kč, a to převodem na jeho účet. Žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnutou částku včetně úroku. Pro případ prodlení se splacením úvěru se měl žalovaný zavázat k úhradě smluvní pokuty. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným převedena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a žalovaném bylo toto postoupení oznámeno dopisem. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu.
7. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
9. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru v uvedeném znění, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovaném poskytla zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru rozumí i půjčka, respektive zápůjčka podle terminologie užívané o. z., je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalovaného. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným byly právní předchůdkyní žalobkyně využity i další zdroje soudu nijak neprokázala. Žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že nedisponuje dokumentací, ze které se vycházela při posuzování úvěruschopnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně tak neprokázala, že splnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatnou dle ustanovení § 86 odst. 1 o spotřebitelském úvěru. Soud k neplatnosti smluv přihlédl přesto, že žalovaný jejich neplatnost v řízení sám nenamítl, neboť soud je k takovému postupu povinen s ohledem na aktuální judikaturu Soudního dvora EU týkající se ochrany spotřebitele. Soud proto i z tohoto důvodu posoudil předmětná právní jednání jako neplatná pro jejich rozpor se zákonem a zjevné narušení veřejného pořádku.
12. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 12 600 Kč. Žalovaný nic neuhradil. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nebylo prokázáno uzavření platné smlouvy a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu. Soud tak žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 12 600 Kč, tj. zbývající neuhrazenou jistinu. Žalovaný je povinen zaplatit svůj dluh ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.
13. Soud tak zamítl žalobu ohledně částky 5 360 Kč (smluvní úrok a smluvní pokuta) s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 22. 12. 2024 do zaplacení.
14. Ohledně nároku na zákonný úrok z prodlení vyšel soud z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že žalovaný má vrátit jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož žalovaný byl v řízení nečinný, tak soud neshledal důvod odchýlit se od lhůty podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k uvedeném se žalovaný dosud nedostal do prodlení s úhradou dlužné částky, a proto žalobkyně nemá nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Soud v podrobnostech odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ve kterém soud uvedl: „Je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel úvěru poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru“.
15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku částky 19 615,75Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 12 600 Kč, zatímco žalovaný byl úspěšný co do a zamítnuté částky v celkové výši 7 015,75 Kč. Jelikož je poměr úspěchu účastníků vyrovnaný, tak soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků