Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 42 358 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 42 358 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení, částku 2 668 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 668 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení, částku 1 568 Kč a částku 1 544,58 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Řízení se zastavuje v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 568 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 544,58 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 104 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 48 138,58 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 4. 9. 2023 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba].). Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného. Údaje ověřila zejména oproti výpisu z účtu. Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 39 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet vyčerpanou částku spolu úrokem ve výši 19,99 % ročně z nesplacené jistiny úvěru. Úvěr měl být splacen měsíčními splátkami. Žalovaný úvěr řádně nesplácel. Úvěr byl zesplatněn ke dni 1. 2. 2024. Pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 4. 2024. Žalovanému byla zaslána výzva před podáním žaloby. Žalobkyně tak požaduje: neuhrazenou část úvěru 42 358 Kč, přirostlé úroky 1 568 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 544,58 Kč, poplatky ve výši 2 668 Kč. Žalobkyně původně požadovala i zákonný úrok z prodlení z částek 1 568 Kč a 1 544,58 Kč. Žalobu v této části poté vzala zpět. Žalobkyně tak požaduje zákonný úrok z prodlení z částek 42 358 Kč a 2 668 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci se k jednání nedostavili. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř.
3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 4. 9. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaný jako klient. Věřitel se zavázal poskytnou klientovi úvěr ve výši 39 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr 25 měsíčními splátkami ve výši 2 000 Kč společně s úrokem 19,99 % ročně z nesplacené jistiny. Podle čl. 8.2 v případě prodlení s jednou splátkou delším než 3 měsíce nebo v případě prodlení se 2 splátkami byla banka oprávněna prohlásit celý úvěr za splatný. Součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky a ceník.
4. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 30. 12. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 8 310 Kč do 1. 2. 2024. Z dopisu ze dne 3. 2. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 1. 2. 2024.
5. Z dokumentu podklady pre súdne konanie soud zjistil způsob splácení úvěru a výpočet úroků a poplatků. Neuhrazená jistina činila 42 358 Kč, kapitalizované úroky 1 568 Kč, poplatky 2 668 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení 1 544,58 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 39 000 Kč. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu soud zjisti, že příjem žalovaný uvedl ve výši 22 625,50 Kč měsíčně a výdaje ve výši 0 Kč. Účelem úvěru byla konsolidace úvěrů. Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl svůj příjem ve výši 22 626 Kč čistého měsíčně a své výdaje ve výši 0 Kč. Žalovaný měl záznam ve veřejných registrech: revolvingový úvěr se splátkou 150 Kč, kontokorentní úvěr se splátkou 30 Kč a kreditní kartu se splátkou 480 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z výdajů ve výši 7 902 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného č. [č. účtu] za období od 09/2022 do 08/2023 soud zjistil přehled příjmů a výdajů žalovaného.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 4. 2024 a její přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni. Z potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 3. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně zaplatila kupní cenu za postoupení pohledávky. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 5. 2024 a podacího lístku soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky. Z výzvy ze dne 16. 5. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 48 138,58 Kč do 10 dnů ode dne doručení výzvy.
7. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu ze dne 4. 9. 2023, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 39 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit pravidelnými splátkami ve výši 2 000 Kč měsíčně. Úroková sazba byla sjednána ve výši 19,99 % ročně. Bonita žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána na základě tvrzení žalovaného a lustrací žalovaného v registrech a kontrolou výpisů z účtu. Pohledávka z uzavřené smlouvy byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 4. 2024, oznámením byl žalovaný vyzván k vydání dlužných finančních prostředků. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne 16. 5. 2024.
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
11. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Soud posoudil závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Na tento závazkový vztah soud aplikoval kromě obecných ustanovení také shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz). Z výše uvedeného vyplývá, že spotřebitelský úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit, jinak je smlouva neplatná.
13. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně splnila požadavky kladené zákonem o spotřebitelském úvěru na ověřování úvěruschopnosti žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně postupovala s takovou odbornou péčí, kterou by po ní bylo možné požadovat. Zjišťovala podstatné informace o poměrech žalovaného, které by byly způsobilé ovlivnit jeho schopnost řádně splácet úvěr. Informace poskytnuté žalovaným nadto sama ověřovala. Pokud předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že poměry žalovaného jí umožňovaly bez hrozby dalšího zadlužení či ohrožení vlastní výživy splácet předmětnou zápůjčku nebo úvěr, učinila tak správně. Soud má současně za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně splnila svůj závazek poskytnout žalovanému sjednané peněžní prostředky a že řádně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Pokud jde o žalovaného, soud má za to, že mu v plnění závazku nebránily žádné objektivní překážky, byl plně způsobilý hradit splátky řádně a včas. Pokud tedy žalovaný nevrátil právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky včetně sjednaných souvisejících plateb v plné výši, porušil tím své smluvní povinnosti a dosud neuhrazené plnění žalobkyni náleží v plném rozsahu. Žalovaný nadto nárok žalobkyně nezpochybnil, ani neprokázal, že by dlužnu částku (byť částečně) uhradil. Soud proto přiznal žalobkyni: částku ve výši 42 358 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 568 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 544,58 Kč a s poplatky ve výši 2 668 Kč. Soud dále přiznal žalobkyni z důvodu prodlení žalovaného se splněním svého závazku dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 42 358 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení a z částky 2 668 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalovanému, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění neshledal důvody.
14. Soud zastavil řízení podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. ohledně úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 568 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 1 544,58 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení, neboť žalobkyně vzala v tomto rozsahu žalobu zpět.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, resp. byla neúspěšná pouze v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 104 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 926 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 48 138,58 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Celkem tak náhrada nákladů řízení činí 4 104 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.