Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 43 122 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 43 122 Kč od 7. 3. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, ve které se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 8 630,11 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 754,51 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 49 521,81 Kč od 28. 5. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 630,11 Kč od 7. 3. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 9 704,24 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 51 752,11 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 19. 5. 2023 smlouvu o úvěru. Žalobkyně dodala, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného přezkoumáním údajů jako je věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, způsob bydlení žalovaného a také nahlédnutím do externích úvěrových registrů. Dále že prověřila žalovaného v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Výsledkem bylo stanovení limitu nejvyšší měsíční splátky, kterou je žalovaný schopen hradit bez rizika předlužení. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr do výše 50 000 Kč. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 25,90 % ročně. Žalovaný se zavázal hradit úvěr měsíčními splátkami alespoň ve výši 2,93 % z úvěrového rámce. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou jednotlivé splátky. Ve smlouvě byl sjednán poplatek za pojištění 130,30 Kč. Žalovaný vyčerpal celkem částku 50 978 Kč a uhradil částku 7 856 Kč. Úvěr byl zesplatněn ke dni 21. 2. 2024 z důvodu nesplácení. Žalovaný byl vyzván k úhradě před podáním žaloby. Žalobkyně požaduje: jistinu ve výši 49 521,81 Kč, poplatky ve výši 130,30 Kč, náklady vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.).
3. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že ta měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dne 19. 5. 2023. Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že byl sjednán revolvingový úvěr s úvěrovým limitem do 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr prostřednictvím měsíčních splátek ve výši minimálně 2,928 % z úvěrového rámce (1 464 Kč). Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 25,90 % ročně. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč pro případ prodlení s platbou. Při sjednávání žalovaný uvedl svůj příjem ve výši 35 000 Kč čistého měsíčně.
4. Z dokumentu „potvrzení o provedení ověření bonity“ soud zjistil, že příjem žalovaného je uveden ve výši 35 000 Kč čistého měsíčně. Měsíční výdaje domácnosti činí 14 600 Kč. Žalovaný měl dvě děti. Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil postup ověřování úvěruschopnosti. Z výpisu čerpání soud zjistil, že žalovaný uhradil částku 7 856 Kč a k úhradě zbývá částka 62 212,31 Kč. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný měl další úvěry ve výši (k březnu 2023) 27 765 Kč, 70 079 Kč a 27 824 Kč a 4 872 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného předloženého žalobkyní soud zjistil, že žalovaný měl příjem od M. A. ve výši 24 914 Kč (březen 2023) ve výši 26 727 Kč (duben 2023) 24 505 Kč (květen 2023).
5. Z výzvy ze dne 21. 2. 2024 soud zjistil, že žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný ke dni 21. 2. 2024. Z výzvy ze dne 14. 3. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 58 162,86 Kč do 7 dnů od odeslání výzvy.
6. Z předložených listin soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným měla dne 19. 5. 2023 uzavřít smlouvu o revolvingovém úvěru, ve které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit spolu s poplatky a úroky měsíčními splátkami ve výši 2,93 % z úvěrového rámce. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč pro případ prodlení se zaplacením splátky. Úroková sazba byla sjednána ve výši 25,90 % ročně. Úvěr byl zesplatněn ke dni 21. 2. 2024. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyšla z údajů sdělených žalovaným a dále z lustrace v registrech a z výpisu z účtu. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky před podáním žaloby. Žalovaný uhradil 7 856 Kč.
7. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
9. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnilyli obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 2 ZoSÚ rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud na základě předložených listinných důkazů nemůže učinit závěr o tom, jak se žalobkyně snažila ověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit. Žalobkyně obecně tvrdila, jak bylo postupováno, a odkazovala na příslušná ustanovení zákona. Z dokumentu vyplněného se žalovaným před poskytnutím úvěru však vyplývá, že žalobkyně vyšla z vysokých příjmů a nízkých výdajů žalovaného, když příjmy žalovaného uvedla ve výši 35 000 Kč a výdaje celé domácnosti uvedla ve výši 14 600 Kč (přičemž žije se dvěma dětmi); žalobkyně ověřila pouze příjmy, a to pouze ve výši okolo 25 000 Kč. Podle úvěrové zprávy měl žalovaný další čtyři úvěry. Soud proto uzavírá, že se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů i výdajů.
12. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.
13. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 50 978 Kč. Žalovaný uhradil částku 7 856 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalovanému plnila. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu poníženou o uhrazenou částku.
14. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku 43 122 Kč (tj. částku jistiny sníženou o částečné úhrady) s úrokem z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne 7. 3. 2024 (počátek prodlení je určen podle lhůty v předžalobní výzvě), neboť žalovaný byl v prodlení s úhradou peněžitého dluhu. V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. bylo poté žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.
15. Soud tudíž dále žalobu zamítl ohledně: uhrazené jistiny a poplatků ve výši 8 630,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 754,51 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 49 521,81 Kč od 28. 5. 2024, ohledně úroku z prodlení z částky 8 630,11 Kč od 7. 3. 2024 do zaplacení.
16. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 51 752,11 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 43 122 Kč, tj. ze 83 %; žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 8 630,11 Kč, tj. z 17 %. Úspěch žalobkyně převýšil úspěch žalovaného o 66 procentních bodů, a tudíž má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 66 %. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 071 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 51 752,11 Kč sestávající z částky 3 180 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 10 440 Kč ve výši 2 192,40 Kč. Celkem tak náhrada nákladů řízení činí 14 703,40 Kč. Žalobkyni ovšem náleží pouze část celkové výše náhrady tj. 9 704,24 Kč (66 % z celkové náhrady). Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.