Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 8. 7. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, ve které se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 1 450 Kč, částky 2 860 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 7. 2024 do 7. 7. 2024, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 040 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 860 Kč s příslušenstvím. V podrobnostech žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 28. 3. 2024 smlouvu o úvěru. Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které byly žalovanému vyplaceny převodem na účet č. [č. účtu]. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku měsíčními splátkami. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a proto mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 2 860 Kč (0,1 % denně z dlužné částky ve výši 20 000 Kč od 1. 7. 2024 do 20. 11. 2024) a dále náklady na výzvy ve výši 1 450 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila osobní a majetkové poměry žalovaného. Žalovaný nic neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 115a zákona č. 99/1963Sb., občanský osudní řád, dále jen o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.).
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 3. 2024 a z dodatku ze dne 28. 3. 2024 soud zjistil, že žalobkyně je označena jako „věřitel“ a žalovaný jako „klient“ a identifikován je jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, telefonním číslem, emailovou adresou a číslem bankovního účtu. Věřitel se měl zavázat poskytnout klientovi úvěr ve výši 20 000 Kč (původně 2 000 Kč, poté navýšeno dodatkem) převodem na bankovní účet. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutou částku s úrokem ve výši 40 % měsíčně prostřednictvím měsíčních splátek. Klient se rovněž měl zavázat zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den případného prodlení. Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky žalobkyně a sazebník.
4. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že žalovanému byla odeslána: dne 28. 3. 2024 částka 2 000 Kč, dne 29. 3. 2024 částky 2 000 Kč a 4 x 1 000 Kč, dne 30. 3. 2024 částky 8 x 1 000 Kč, dne 31. 3. 2024 částka 1 000 Kč, dne 1. 4. 2024 částka 1 000 Kč a dne 2. 4. 2024 částky 2 x 1 000 Kč.
5. Z oznámení o schválení úvěru soud zjistil, že žádost o úvěr byla žalovanému schválena a první splátka činila 406,56 Kč se splatností dne 28. 4. 2024.
6. Z oznámení o zesplatnění ze dne 30. 6. 2024 (odeslané stejného dne) soud zjistil, že úvěr byl zesplatněn ke dni 30. 6. 2024 ve výši 35 118,12 Kč a žalovaný byl vyzván k její úhradě do 3 dnů od doručení. Z výzvy ze dne 9. 10. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 24 166,72 Kč do 7 dnů od odeslání výzvy.
7. Žalobkyně předložila kopii občanského průkazu žalovaného a kopii jeho průkazu zdravotního pojištění, čímž dokládá, že jednala se žalovaným. Z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil přehled příjmů a výdajů žalovaného. Žalovaný dne 11. 3. 2024 obdržel úvěr ve výši 9 000 Kč od společnosti [právnická osoba]. Žalovaný se rovněž účastnil hazardních her (např.: Betano, Synot Tip, Merkurxtip, Chance, Tipsport). Žalovaný rovněž splácel jiné úvěry (např. Zaplo Finance ve výši 6 278 Kč). Žalovaný obdržel částku 28 129 Kč.
8. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalovaný s žalobkyní měl uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které mu byla poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, a to převodem na jeho účet. Žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnutou částku včetně úroku. Pro případ prodlení se splacením úvěru se měl žalovaný zavázat k úhradě smluvní pokuty a k úhradě poplatku za odeslání upomínky. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu. Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jeho tvrzení a z výpisu z účtu.
9. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
11. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnilyli obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru v uvedeném znění, neboť žalobkyně žalovaném poskytla zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru rozumí i půjčka, respektive zápůjčka podle terminologie užívané o. z., je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/201539, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz). Soud má z předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalovaného. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným byly využity i další zdroje soudu nijak neprokázala. Žalobkyně uvedla, že vycházela z příjmu žalovaného ve výši 34 247,33 Kč a jeho výdajů ve výši 8 631,06 Kč měsíčně. Uvedené ovšem nevyplývá z přiloženého výpisu z účtu, když žalovaný měl nejvyšší příjem ve výši 28 129 Kč. Žalovaný rovněž často sázel a splácel jiné úvěry. Žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako absolutně neplatnou dle ustanovení § 86 odst. 1 o spotřebitelském úvěru. Soud k neplatnosti smlouvy přihlédl přesto, že žalovaný její neplatnost v řízení sám nenamítl, neboť soud je k takovému postupu povinen s ohledem na aktuální judikaturu Soudního dvora EU týkající se ochrany spotřebitele. Soud proto i z tohoto důvodu posoudil předmětná právní jednání jako neplatná pro jejich rozpor se zákonem a zjevné narušení veřejného pořádku.
14. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný nic neuhradil. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nebylo prokázáno uzavření platné smlouvy a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu plnila bez právního důvodu. Soud tak žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč tj. neuhrazenou jistinu s úrokem z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne 8. 7. 2024 (počátek prodlení je určen podle lhůty v oznámení o zesplatnění; oznámení bylo odesláno 30. 6. 2024 a podle § 573 o.z. se má za to, že bylo doručeno dne 3. 7. 2024 a lhůta k plnění v délce 3 dnů tak uplynula dne 7. 7. 2024), neboť žalovaný byl v prodlení s úhradou peněžitého dluhu.
15. Soud tak zamítl žalobu ohledně částky 1 450 Kč (poplatky), částky 2 860 Kč (smluvní pokuta) s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 7. 2024 do 7. 7. 2024.
16. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 24 310 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 20 000 Kč, tj. ze 82 %; žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 4 310 Kč, tj. z 18 %, úspěch žalobkyně převýšil úspěch žalovaného v rozsahu 64 %. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 915 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024, (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 22 860 Kč sestávající z částky 2 020 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, kvalifikovaná výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., celkem tedy 7 875 Kč. Žalobkyni ovšem náleží pouze část celkové výše náhrady tj. 5 040 Kč (64 % z celkové náhrady). Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.