Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 30 000 Kč od 15. 10. 2018 do zaplacení, a s úrokem ve výši 25,85 % ročně z částky 30 000 Kč od 14. 9. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 652 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že její právní předchůdkyně ([právnická osoba]) uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota] dne 14. 9. 2017. Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a zjištěné informace zaznamenala do zákaznické karty oproti příslušným předloženým dokumentům. Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Úvěr měl být uhrazen 13 měsíčními splátkami společně s úroky. Pohledávka byla postoupena dne 11. 12. 2019 na přechodného věřitele společnost [právnická osoba] Pohledávka byla dne 9. 6. 2021 postoupena z přechodného věřitele na žalobkyni. Žalovaný svůj závazek nesplnil. Žalobkyně požaduje: jistinu 30 000 Kč, smluvní úrok ve výši 25,85 % ročně z jistiny od 14. 9. 2017 (tj. od poskytnutí) do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z jistiny od 15. 10. 2018 (od splatnosti jistiny) do zaplacení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva dne 1. 2. 2024.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.
3. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 14. 9. 2017 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaný jako zákazník. Věřitel se zavázal poskytnou zákazníkovi částku 30 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy. Zákazník se zavázal tuto částku vrátil společně s poplatkem ve výši 21 900 Kč prostřednictvím 13 měsíčních splátek ve výši 3 900 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 28 % ročně. Dále byly sjednány poplatky: úplata za poskytnutí úvěru ve výši 1 200 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 6 600 Kč a poplatek za hotovostní výběr ve výši 5 700 Kč.
4. Z čestného prohlášení ze dne 14. 9. 2017 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že platí nájemné ve výši 3 300 Kč měsíčně. Z pracovní smlouvy ze dne 15. 10. 2015 a dohody o změně podmínek sjednaných v pracovní smlouvě ze dne 12. 6. 2017 soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti [právnická osoba] od 15. 10. 2015 na dobu určitou do 30. 6. 2018. Ze mzdového výměru ze dne 11. 5. 2017 soud zjistil, že mzda žalovaného byla ve výši 102 Kč/hod. Z výplatní pásky soud zjistil, že žalovaný měl v květnu 2017 čistou mzdu ve výši 22 765 Kč, v červnu 2017 ve výši 20 561 Kč, v červenci 2017 ve výši 23 615 Kč. Ze smlouvy o nájmu ze dne 26. 1. 2017 soud zjistil, že žalovaný je společně se dvěma dalšími osobami nájemce bytové jednotky a výše nájemného činí 5 000 Kč měsíčně a výše záloh činí 5 000 Kč měsíčně. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 14. 9. 2017 soud zjistil, že žalovaný uvedl svůj příjem ve výši 21 086 Kč čistého měsíčně a své výdaje ve výši 3 300 Kč na bydlení a 2 000 Kč na stravu. Z dokumentu finanční analýza soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vypočítala volné prostředky žalovaného ve výši 14 786 Kč měsíčně a na základě „credit scoring“ je možné žalovanému poskytnout úvěr až do výše 30 000 Kč.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 soud zjistil, že žalovaná pohledávka byla postoupena na přechodného věřitele. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2021 soud zjistil, že žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Z dopisu ze dne 6. 2. 2020 a 10. 5. 2022 soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému. Dopisem ze dne 26. 2. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Z předžalobní výzvy ze dne 31. 1. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 99 926,13 Kč do 7 dnů ode dne odeslání výzvy.
6. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu ze dne 14. 9. 2017, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 13 měsíčními splátkami ve výši 3 900 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 28 % ročně. Předmětná pohledávka byla přes přechodného věřitele postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána výzva před podáním žaloby.
7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Soud posoudil závazek mezi účastníky jako platně uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně soudu prokázala, že žalovanému poskytla částku 30 000 Kč, ale žalovaný dosud neuhradil celou částku. Žalobkyně dále prokázala, že prověřila úvěruschopnost žalovaného zejména tím, že ověřila příjmy žalovaného pracovní smlouvou a výplatními páskami a výdaje ověřila smlouvou o nájmu. Žalobkyně zjistila, že žalovaný disponoval dostatečnou platební kapacitu, což pro možnou splátku ve výši 3 900 Kč dostačovalo. Žalovaný v řízení nijak netvrdil, a tedy ani neprokazoval, že by žalovanou částku žalobkyni vrátil. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč (jistina) s úrokem ve výši 25,85 % ročně z částky 30 000 Kč od 14. 9. 2017 do zaplacení. Dále má žalobkyně právo na úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od 15. 10. 2018, soud proto žalobkyni přiznal požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 30 000 Kč od 15. 10. 2018 do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. pak bylo žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.
11. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a má proto právo na náhradu nákladů řízení. Soud při stanovení výše odměny zohlednil skutečnost, že žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu shodné nároky opakovaně na ustáleném vzoru (např. sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a další). Soud proto výši odměny a náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně posoudil podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.“) a přiznal žalobkyni náhradu za odměnu její zástupkyně za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepsání předžalobní výzvy, podání žaloby) v celkové výši 900 Kč, přičemž mimosmluvní odměna za jeden úkon činí podle § 14b odst. 1 bodu 2. a. t. 300 Kč. Dále soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů s těmito úkony spojených v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. K tomu soud připočetl náhradu za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 200 Kč. Celkem tedy žalobkyni na náhradě nákladů řízení náleží částka 2 652 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně ve lhůtě tří dnů podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.