Výrok
I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 29 582 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 29 582 Kč od 5. 7. 2025 do zaplacení.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 29 582 Kč s příslušenstvím. V podrobnostech žalobkyně uvedla, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) dne 26. 4. 2025 smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru (dále jen „obchodní podmínky“) a sazebník. Na základě smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které byly žalované vyplaceny převodem na účet č. [č. účtu]. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 9 582 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, a proto jí vznikla povinnost zaplatit smluvní úrok ve výši 9 582 Kč. Jistinu představuje částka 20 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 18. 11. 2025.
2. Žalovaná uvedla, že obdržela úvěr, ale nesplácela jej. Celý proces proběhl online. Celkově její dluhy dosáhly asi 150 000 Kč. Uvedla, že není schopna úvěr splácet. Až získá zaměstnání, tak bude žádat o oddlužení. Aktuálně pracuje jako rozvoz na dohodu a má 135 Kč hrubého na hodinu. Za srpen si vydělala 11 500 Kč. Od července na „superdávce“ nic nedostala. Pokud bude zaměstnána na hlavní pracovní poměr, tak by měla mzdu ve výši asi 25 000 Kč čistého měsíčně. Žalovaná hradí 12 500 Kč nájemné, s čímž jí pomáhá rodina, která se kvůli tomu i zadlužila. Dceři žalované byla diagnostikována epilepsie a znaky autismu. Žalovaná tak nemohla více pracovat, protože na dceru musela dohlížet. Žalovaná navrhla, aby žalobkyni byla přiznána částka 20 000 Kč a splácení bylo uloženo až po rozhodnutí o insolvenci.
3. Žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvila, soud tak jednal v nepřítomnosti žalobkyně (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř.).
4. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 26. 4. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně je označena jako „věřitel“ a žalovaná jako „klient“ a identifikována je jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, emailovou adresou a číslem bankovního účtu. Věřitel se zavázal poskytnout klientovi úvěr ve výši 10 000 Kč převodem na bankovní účet. Klient se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutou částku a zaplatit úrok ve výši 279,83 % ročně. Klient se rovněž měl zavázat zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den případného prodlení. Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze kterých soud zjistil parametry úvěru. Z dodatků soud zjistil, že: dodatkem č. 1 ze dne 30. 4. 2025 byl úvěr navýšen na částku 10 500 Kč, dodatkem č. 2 byl úvěr navýšen na částku 11 100 Kč, dodatkem č. 3 ze dne 1. 5. 2025 byl úvěr navýšen na 11 600 Kč, dodatkem č. 4 ze dne 2. 5. 2025 byl úvěr navýšen na 12 000 Kč, dodatkem č. 5 ze dne 5. 5. 2025 byl úvěr navýšen na 13 000 Kč, dodatkem č. 6 ze dne 6. 5. 2025 byl úvěr navýšen na 13 500 Kč, dodatkem č. 7 ze dne 7. 5. 2025 byl úvěr navýšen na 14 000 Kč, dodatkem č. 8 ze dne 7. 5. 2025 byl úvěr navýšen na 14 400 Kč, dodatkem č. 9 ze dne 7. 5. 2025 byl úvěr navýšen na 14 900 Kč, dodatkem č. 10 ze dne 8. 5. 2025 byl úvěr navýšen na 15 600 Kč, dodatkem č. 11 ze dne 9. 5. 2025 byl úvěr navýšen na 16 200 Kč, dodatkem č. 12 ze dne 9. 5. 2025 byl úvěr navýšen na 16 500 Kč, dodatkem č. 13 ze dne 10. 5. 2025 byl úvěr navýšen na 18 400 Kč, dodatkem č. 14 ze dne 11. 5. 2025 byl úvěr navýšen na 19 300 Kč, dodatkem č. 15 ze dne 11. 5. 2025 byl úvěr navýšen na 20 000 Kč.
5. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že na její účet byla připsána částka 0,01 Kč z účtu žalované č. [č. účtu]. Z potvrzení o finančních transakcích soud zjistil, že žalované bylo vyplaceno 20 000 Kč a žalovaná nic neuhradila. Soud dále z výpisu z účtu zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala na účet žalované č. [č. účtu]: dne 26. 4. 2025 částku 10 000 Kč, dne 30. 4. 2025 částku 500 Kč, dne 1. 5. 2025 částku 600 Kč, dne 1. 5. 2025 částku 500 Kč, dne 2. 5. 2025 částku 400 Kč, dne 5. 5. 2025 částku 1 000 Kč, dne 6. 5. 2025 částku 500 Kč, dne 7. 5. 2025 částky 500 Kč, 400 Kč a 500 Kč, dne 8. 5. 2025 částku 700 Kč, dne 9. 5. 2025 částky 600 Kč a 300 Kč, dne 10. 5. 2025 částku 1 900 Kč, dne 11. 5. 2025 částky 900 Kč a 700 Kč.
6. Z upomínky ze dne 1. 6. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 4 811 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 a její přílohy soud zjistil, že předmětná pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Z dopisu ze dne 14. 11. 2025 soud zjistil, že postoupení bylo oznámeno žalované. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 11. 2025 (odeslané stejného dne) soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 38 529,67 Kč.
7. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela smlouvu, na základě které jí byla poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, a to převodem na její účet. Žalovaná se měla zavázat vrátit poskytnutou částku včetně úroku. Pro případ prodlení se splacením úvěru se měla žalovaná zavázat k úhradě smluvní pokuty. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou převedena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a žalované bylo toto postoupení oznámeno dopisem. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě svého dluhu.
8. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
10. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru v uvedeném znění, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru rozumí i půjčka, respektive zápůjčka podle terminologie užívané o. z., je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalované. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovanou byly právní předchůdkyní žalobkyně využity i další zdroje soudu nijak neprokázala. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako absolutně neplatnou dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud k neplatnosti smluv přihlédl přesto, že žalovaná jejich neplatnost v řízení sama nenamítla, neboť soud je k takovému postupu povinen s ohledem na aktuální judikaturu Soudního dvora EU týkající se ochrany spotřebitele. Soud proto i z tohoto důvodu posoudil předmětná právní jednání jako neplatná pro jejich rozpor se zákonem a zjevné narušení veřejného pořádku.
13. Z důvodu neplatnosti smlouvy tak soud zamítl žalobu ohledně částky úroku ve výši 9 582 Kč.
14. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná nic neuhradila. Žalobkyně tak má nárok na zaplacení částky 20 000 Kč. Soud po zhodnocení finanční a rodinné situace žalované došel k závěru, že žalovaná není aktuálně schopna vrátit částku bezdůvodného obohacení, a to ani ve splátkách. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož žalovaná nyní není schopna tuto částku uhradit, soud zamítl žalobu protentokrát i ohledně částky jistiny ve výši 20 000 Kč. Úrok z prodlení byl zamítnut z důvodu, že žalovaná dosud není v prodlení s úhradou poskytnuté jistiny. Soud tak žalobu v celém rozsahu zamítl.
15. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, neboť žaloba byla zamítnuta, a proto by jí náležela náhrada nákladů řízení v plné výši. Protože však žalované žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.