Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 042 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 25 042 Kč od 18. 6. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v rozsahu, ve kterém se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 70 657,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 61 744 Kč od 5. 2. 2025 do 17. 6. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 36 702 Kč od 18. 6. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 26 922,72 Kč od 5. 2. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 5. 2. 2025 dosáhne částky 112 780 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 70 657 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že dne 22. 5. 2023 uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalované dne 22. 5. 2023 vyplacen na bankovní účet úvěr ve výši 27 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit poskytnutý úvěr s efektivním úrokem ve výši 83,59 % ročně ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 1 958 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červen 2023. Žalobkyně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr prostřednictvím dokladů o příjmech žalované, prohlášení žalované a z úvěrové historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Žalovaná řádně neplnila povinnosti ze smlouvy, neboť nehradila řádně a včas sjednané splátky, v důsledku čehož se dostala do prodlení a žalobkyni vzniklo v souladu s bodem 6.5 smlouvy o úvěru právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny. S účinností ke dni 3. 2. 2025 došlo v souladu s bodem 6.3 smlouvy v důsledku prodlení žalované k zesplatnění celé částky nesplaceného úvěru. K tomuto datu se dle bodu 6.4 smlouvy staly dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, která činila 61 045,55 Kč. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení, přičemž žalobkyně požaduje tuto smluvní poutu za splátku č. [hodnota], tedy 499 Kč. Žalobkyně dále požaduje náhradu nákladů vymáhání ve výši 200 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 61 045,55 Kč od 5. 2. 2025 do zaplacení a úrok ve výši 83,59 % ročně z částky 26 922,72 Kč od 5. 2. 2025 do 15. 10. 2023 a od 16. 10. 2023 ve výši 15 % ročně. Před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné splátky; žalovaný však ničeho neuhradil. Ve smlouvě bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po zesplatnění celého úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalovaná uhradila 1 958 Kč před podáním žaloby, poté neuhradil nic dalšího ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále je o.s.ř.) v nepřítomnosti žalované.
3. Z listiny označené jako „Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. [hodnota] “ ze dne 22. 5. 2023, bylo zjištěno, že žalobkyně se ve smlouvě zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 27 000 Kč. Žalovaná se úvěr zavázala splatit 48 měsíčními splátkami ve výši 1 958 Kč, splatnými vždy do každého 17. dne v měsíci. Celková částka, kterou měla žalovaná na úvěru zaplatit, byla sjednána ve výši 93 984 Kč. Dále bylo uvedeno, že je sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 83,59 % ročně, která byla dohodnuta jako pevná úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V článku 6.1 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení. V článku 6.2 bylo sjednáno právo žalobkyně na zaplacení účelně vynaložených nákladů. Výše nákladů u každé splátky v prodlení činí 200 Kč. Podle článku 6.3 v případě prodlení delším než 65 dnů dojde k zesplatnění úvěru. Podle článku 6.4 se nezaplacené úroky stávají součástí nové jistiny úvěru. V článku 6.5 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení. Žalobkyně schválila úvěr a zaslala žalované oznámení dne 22. 5. 2023 Žalobkyně předložila kopii občanského průkazu žalované. Podle výpisu od ČNB měla žalobkyně povolení k poskytování spotřebitelských úvěrů jiných než na bydlení. Součástí smlouvy byl splátkový kalendář a předsmluvní formulář, který obsahuje parametry úvěru.
4. Z karty klienta soud zjistil, že žalované bylo vyplaceno celkem 27 000 Kč a že žalovaná uhradila celkem částku 1 958 Kč. Z výpisu z účtu žalované č. [hodnota] soud zjistil, že žalovaná v březnu 2023 obdržela mzdu 25 324 Kč a další příjem ve výši 7 100 Kč a její výdaje činily 35 641,23 Kč, v dubnu 2023 obdržela mzdu ve výši 26 589 Kč a její výdaje činily 26 676 Kč. Z výpisu z účtu žalované č. [č. účtu] soud zjistil, že v lednu 2023 její příjmy činily 70 843 Kč (zejména mzda 24 312 Kč, půjčky 8 000 Kč, 16 000 Kč, 19 000 Kč) a výdaje 99 484,87 Kč (zůstatek 516,72 Kč); v únoru 2023 její příjmy činily 113 226 Kč (zejména mzda 24 759 Kč, příspěvek na bydlení 5 564 Kč, půjčky 8 000 Kč, 20 000 Kč, 26 400 Kč) a výdaje 113 609,67 Kč (zůstatek 133,05 Kč). Z výpisu záznamů z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaná neměla záznam. Z NRKI bylo zjištěno, že žalovaná měla 14 žádostí o úvěr u jiných poskytovatelů, dlužila částku 1 307 396 Kč, neměla dluh po splatnosti.
5. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalované byla zaslána částka 27 000 Kč dne 22. 5. 2023 na účet č. [č. účtu]. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl svůj příjem ve výši 52 691 Kč a své výdaje ve výši 11 979 Kč (životní minimum 3 860 Kč, splátky 5 516 Kč, bydlení 2 603 Kč). Rezerva tak činila 39 712 Kč. Dopisem ze dne 3. 2. 2025 (dva dopisy) byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných splátek. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 6. 2025 a podacího archu soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k okamžité úhradě částky 61 744 Kč.
6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 27 000 Kč a žalovaná se zavázala dlužnou částku z úvěru spolu s úrokem ve výši 83,59 % ročně splatit 48 měsíčními splátkami ve výši 1 958 Kč, splatnými vždy do každého 17. dne v měsíci s tím, že celková částka k zaplacení činila 93 984 Kč. Dále byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení. Žalobkyně převedla na bankovní účet označený ve smlouvě žalovanou částku 27 000 Kč. Žalovaná zaplatila celkem 1 958 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných splátek. Před uzavřením smlouvy prověřila žalobkyně pohyby na účtu žalované. Dále prověřila žalovanou v bankovních a nebankovních registrech. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.
7. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
9. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 2 ZoSÚ rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Žalobkyně ověřila příjmy a výdaje žalované výpisem z účtu. Z nich ovšem vyplývá, že ve zkoumaném období výdaje žalované přesáhly její příjmy. Navíc příjmy žalované byly navýšeny dalšími úvěry. Z uvedeného nelze dojít k závěru, že by žalovaná byla schopna splácet projednávaný úvěr. Podle lustrace měla žalovaná úvěry v částce převyšující jeden milion korun. Žalobkyně tak poskytla žalované úvěr i přes výše uvedená zjištění, a tedy v rozporu se zákonem.
11. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.
12. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalované poskytla finanční prostředky v celkové výši 27 000 Kč. Žalovaná uhradila 1 958 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nebylo prokázáno uzavření platné smlouvy a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť právní předchůdkyně žalobkyně jí plnila bez právního důvodu. Soud tak žalobě částečně vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 25 042 Kč, tj. zbývající neuhrazenou jistinu s úrokem z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne 18. 6. 2025 (počátek prodlení je určen podle lhůty v předžalobní výzvě; výzva byla odeslána 11. 6. 2025 a podle § 573 o.z. se má za to, že byla doručena dne 16. 6. 2025 a splatnost nastala dne 17. 6. 2025 a následujícím dnem byla tak žalovaná v prodlení), neboť žalovaná byla v prodlení s úhradou peněžitého dluhu. V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. bylo poté žalované uloženo, aby žalovanou částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.
13. Soud tak zamítl žalobu ohledně částky 70 657,30 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 61 744 Kč od 5. 2. 2025 do 17. 6. 2025, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 36 702 Kč od 18. 6. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 26 922,72 Kč od 5. 2. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 5. 2. 2025 dosáhne částky 112 780 Kč.
14. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 95 699,30 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 25 042 Kč, tj. ze 26 %; žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 70 657,30 Kč, tj. z 74 %, a náleží jí proto náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 48 % Protože však žalované žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.