Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení- částky 17 141 Kč s úrokem z prodlení ve výši 4 205 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 141 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení, dále- částky 14 457, 71 Kč a dále- úroku ve výši 14 758 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 13 945,74 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení, nejvýše však do doby, kdy tento celkový úrok dosáhne částky 183 772 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 31 598 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že dne 21. 1. 2022 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalovanému dne 21. 1. 2022 vyplacen na bankovní účet úvěr ve výši 85 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutý úvěr s efektivním úrokem ve výši 64,39 % ročně ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 6 594 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem únor 2022. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr prostřednictvím dokladů o příjmech žalovaného, prohlášení žalovaného a z úvěrové historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (nebankovní registr klientských informací).
2. Žalovaný řádně neplnil povinnosti ze smlouvy, neboť nehradil řádně a včas sjednané splátky, v důsledku čehož se dostal do prodlení a žalobkyni vzniklo v souladu s bodem 6.5 smlouvy o úvěru právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny. S účinností ke dni 2. 4. 2023 došlo v souladu s bodem 6.3 smlouvy v důsledku prodlení žalované k zesplatnění celé částky nesplaceného úvěru. K tomuto datu se dle bodu 6.4 smlouvy staly dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, která činila 71 142,74 Kč. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení, přičemž žalobkyně požaduje tuto smluvní poutu za splátky č. 9, 10, 12, 13, tedy 1 996 Kč. Žalobkyně dále požaduje náhradu nákladů vymáhání ve výši 1 800 Kč (6 x 200 Kč). Před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné splátky; žalovaný však ničeho neuhradil. Ve smlouvě bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po zesplatnění celého úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalovaný uhradil 123 776 Kč před podáním žaloby, poté neuhradil nic dalšího ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále je o.s.ř.) v nepřítomnosti žalovaného.
4. Z listiny označené jako „Návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru/smlouva o revolvingovému úvěru č. [hodnota] “ ze dne 21. 1. 2022, bylo zjištěno, že žalovaný podepsal návrh smlouvy o úvěru, který žalobkyně akceptovala dopisem, jehož součástí byl i splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 85 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splatit 24 měsíčními splátkami ve výši 6 594 Kč, splatnými vždy do každého 25. dne v měsíci. Celková částka, kterou měl žalovaný na úvěru zaplatit, byla sjednána ve výši 153 144 Kč. Dále bylo uvedeno, že je sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 64,38 %, která byla dohodnuta jako pevná úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V článku 6.1 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení. V článku 6.2 bylo sjednáno právo žalobkyně na zaplacení účelně vynaložených nákladů. Výše nákladů u každé splátky v prodlení činí 200 Kč. Podle článku 6.3 v případě prodlení delším než 65 dnů dojde k zesplatnění úvěru. Podle článku 6.4 se nezaplacené úroky stávají součástí nové jistiny úvěru. V článku 6.5 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení. Součástí smlouvy byl splátkový kalendář, prohlášení klientů. Součástí smlouvy je prohlášení klienta a předsmluvní formulář, který obsahuje parametry úvěru. Z dodatku ze dne 21. 1. 2022 a oznámení o schválení úvěru soud zjistil, že žalovaný souhlasil s uzavřením smlouvy o úvěru prostředky komunikace na dálku. Z přílohy ze dne 21. 1. 2022 a přihlášky do pojištění soud zjistil, že žalovaný přistoupil k pojistné smlouvě č. [č. účtu] a zavázal se hradit poplatek ve výši 213 Kč.
5. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl svůj příjem ve výši 52 691 Kč a své výdaje ve výši 11 979 Kč (životní minimum 3 860 Kč, splátky 5 516 Kč, bydlení 2 603 Kč). Rezerva tak činila 39 712 Kč.
6. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalovanému byla zaslána částka 85 000 Kč dne 21. 1. 2022 na účet č. [Anonymizováno] Z exportu transakční historie z účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný obdržel v listopadu 2021 mzdu ve výši 54 503 Kč a v prosinci 2021 ve výši 52 538 Kč.
7. Z výpisu záznamů z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaný neměl záznam. Z CBS bylo zjištěno, že žalovaný byl ohodnocen skórem 294 a zařazen do kategorie s vyšším rizikem. Z karty klienta soud zjistilo, že žalovanému bylo vyplaceno celkem 85 000 Kč a že žalovaný uhradil celkem částku 123 776 Kč.
8. Z dopisů ze dne 25. 11. 2022, 27. 12. 2022, 27. 2. 2023, 28. 3. 2023, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. Z dopisu ze dne 30. 12. 2022 a splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalovanému byl povolen odklad splátek a byl mu zaslán splátkový kalendář. Dopisem ze dne 2. 4. 2023 bylo žalovanému oznámeno zesplatnění celého úvěru.
9. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 9. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě částky 17 141 Kč.
10. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 85 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku z úvěru spolu s úrokem ve výši 64,38 % ročně splatit 24 měsíčními splátkami ve výši 6 594 Kč, splatnými vždy do každého 25. dne v měsíci s tím, že celková částka k zaplacení činila 153 144 Kč. Dále byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení. Žalobkyně převedla na bankovní účet označený ve smlouvě žalovanou částku 85 000 Kč. Žalovaný zaplatil celkem 123 776 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek. Před uzavřením smlouvy prověřila žalobkyně příjmy žalovaného potvrzením o platbě. Dále prověřila žalovaného v bankovních a nebankovních registrech. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.
11. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 2 ZoSÚ rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud na základě předložených listinných důkazů nemůže učinit závěr, že žalobkyně náležitě ověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit. Žalobkyně obecně tvrdila, jak bylo postupováno, a odkazovala na příslušná ustanovení zákona. Z dokumentu vyplněného žalovaným před poskytnutím úvěru však vyplývá, že žalobkyně vyšla z vysokých příjmů a nízkých výdajů žalovaného, když příjmy žalovaného uvedla ve výši 52 691 Kč a výdaje celé domácnosti uvedla ve výši 11 979 Kč; žalobkyně ověřila pouze příjmy. Ohledně výdajů se spokojila s částkou životního minima ve výši 3 860 Kč a nízkého nákladu na bydlení ve výši 2 603 Kč. Dále je uvedeno, že žalovaný splácel úvěry ve výši 5 516 Kč. Žalobkyně měla informaci, že mzda je žalovanému vyplácena bezhotovostně na bankovní účet. Náležité hodnocení úvěruschopnosti v takovém případě muselo zahrnovat posouzení výpisů z bankovního účtu žalovaného, které by poskytlo věrohodné informace o poměrech povinného a jeho finanční disciplíně. Žalobkyně však ani netvrdila, že s takovými výpisy pracovala. Soud proto uzavřel, že se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho výdajů, a jeho poměry ukazující na úvěruschopnost nebyly dostatečně zkoumány.
15. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.
16. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 85 000 Kč. Žalovaný uhradil 123 776 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalovanému plnila. Žalovaný vrátil celou část jistiny, a proto splnil svoji povinnost vydat bezdůvodné obohacení. Z tohoto důvodu soud žalobu v celém rozsahu zamítl.
17. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož by náhrada nákladů řízení náležela žalované, která byla ve věci zcela úspěšná, když žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Jelikož žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, a protože byl žalovaný v řízení nečinný, pročež nelze uvažovat ani o paušální náhradě nákladů řízení dle § 151 o.s.ř., nebyla žalovanému náhrada nákladů řízení přiznána.