121 C 18/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení celkem částky 135 913,46 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. [hodnota], kterou žalovaný podepsal dne 18. 9. 2023 a na základě které bylo téhož dne žalovanému vyplaceno 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr s úrokem ve výši nominální úrokové sazby 76,03 % p. a. v pravidelných 36 měsíčních splátkách po 7 115 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem říjen 2023. Výše úroku byla podle bodu 2.2 smlouvy o úvěru limitována 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit, tedy na částku 307 368 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr prostřednictvím dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Úvěrovou historii žalovaného prověřovala v databázích SOLUS a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Žalovaný svoji povinnost ze smlouvy neplnil řádně a včas. Na svůj dluh plnil pouze částečně (3x částku 7 115 Kč). V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek o více než 65 dnů žalobkyně v souladu s bodem 6.3 smluvních ujednání smlouvy zesplatnila celý úvěr k datu 25. 3. 2024. Žalobkyni tím vzniklo právo požadovat smluvní pokutu v celkové výši 998 Kč dle bodu 6.1 smlouvy a dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši celkem 400 Kč. K datu zesplatnění se dle bodu 6.4 smlouvy stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru, přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru. Žalobkyně vyčíslila novou jistinu úvěru k uvedenému datu na 115 862,59 Kč. V bodě 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru vzniká žalovanému povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Byl rovněž sjednán úrok za poskytnutí úvěru, který běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Žalovaný po zesplatnění úvěru neuhradil ničeho, proto jej žalobkyně vyzvala k úhradě zbylé dlužné částky předžalobní výzvou. V doplnění žaloby žalobkyně zdůraznila, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala také na základě dokladů o příjmech (výpisů z účtu žalovaného). Výdajovou stránku posuzovala zejm. na základě údajů uvedených samotným žalovaným. K tomu dále žalobkyně doplnila, že k paušálnímu určení výdajové stránky by měly zcela postačovat údaje vyplývající ze zákona o životním a existenčním minimu, podle něhož je částka životního minima stanovena na 4 860 Kč. Žalobkyně uvedla, že povinnost posuzovat schopnost splácet nelze vykládat extenzivně. Při uzavření smlouvy proto vycházela přirozeně z toho, že žalovaný měl v úmyslu svůj závazek splnit.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen „o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, aniž by se omluvil. Soud proto jednal v jeho nepřítomnosti.

3. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru s oprávněním k činnosti od 11. 5. 2018.

4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 18. 9. 2023, jeho dodatku z téhož dne, předsmluvního formuláře a z oznámení o schválení úvěru bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splatit 36 měsíčními splátkami ve výši 7 115 Kč, splatnými vždy do každého 20. dne v měsíci. Součástí oznámení o schválení úvěru byl i splátkový kalendář. Smlouva neobsahuje podpis žalovaného, místo podpisu je uveden pouze „jedinečný kód“. Dále bylo uvedeno, že je sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 76,02 % p. a., která byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V čl. 6 smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky nebo její části o délce 30 dnů vzniká žalovanému povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u níž takové prodlení nastalo. V případě prodlení o délce 15 dnů pak dále vzniká žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, kdy výše nákladů činí u každé splátky, u níž se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou, částku ve výši 200 Kč. V bodě 6.3 se strany dále dohodly, že v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 65 dnů automaticky dojde k zesplatnění úvěru. Žalobkyně se však zavázala před zesplatněním úvěru žalovaného vyzvat k uhrazení dlužné splátky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. V případě zesplatnění se dle bodu 6.4 stává celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Z této nové jistiny úvěru je v případě prodlení s jejím uhrazením povinen žalovaný hradit úroky z prodlení a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru za každý den prodlení. Shodné informace ohledně poskytnutého úvěru obsahuje předsmluvní formulář. Obecný způsob sjednání smlouvy popisuje listina označená jako „prohlášení klienta/informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru“ a listina označená jako „podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A).“ Dokument základní informace o klientovi obsahuje zejména kontaktní údaje žalovaného, číslo smlouvy o úvěru a datum jeho vyplacení. Z důkazu o odeslání 1 Kč, zaslané SMS (Informace o vyplacení) a důkazu o přijaté SMS (pro vyplacení) soud zjistil způsob uzavírání smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku.

5. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 18. 9. 2023 došlo k vyplacení částky 100 000 Kč na účet č. [Anonymizováno], přičemž ze sdělení [právnická osoba]. a výpisu z tohoto účtu za měsíc září 2023 bylo zjištěno, že se jedná o účet žalovaného. Z fotokopie povolení k pobytu bylo zjištěno, že se jedná o doklad totožnosti žalovaného, který má na území České republiky povolen trvalý pobyt s platností do 28. 8. 2032.

6. Z karty klienta bylo zjištěno, že zaměstnavatelem žalovaného je společnost [právnická osoba]. Dále bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr celkem částku 21 345 Kč.

7. Z potvrzení o příchozí úhradě bylo zjištěno, že žalovanému byla v měsíci červnu 2023 vyplacena mzda ve výši 35 637 Kč, v červenci 2023 ve výši 32 669 Kč, v srpnu 2023 ve výši 25 179 Kč a v září ve výši 28 309 Kč. Z výplatní písky byla zjištěna čistá mzda žalovaného za srpen 28 309 Kč.

8. Z výpisu záznamů z registru SOLUS, soud zjistil, že žalovaný nebyl ke dni 18. 9. 2023 veden jako dlužník v této databázi. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) soud zjistil, že žalovaný měl evidováno 7 žádostí u finančních institucí a měl mít nesplacenu celkem částku 305 693 Kč a částka 7 562 Kč byla již po splatnosti.

9. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně evidovala jako příjem žalovaného ze zaměstnání částku 28 700 Kč. Jako výdaje evidovala částku odpovídající životnímu minimu ve výši 4 860 Kč, dále náklady na splátky ve výši 1 162 Kč, náklady na bydlení 4 277 Kč. Celková částka výdajů byla uvedena 10 299 Kč, jako „rezerva“ byla uvedena částka 1 000 Kč.

10. Z výzev k zaplacení ze dne 20. 2. 2024 a 22. 3. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl upomínán o zaplacení dlužných splátek, současně byl upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. Z dopisu ze dne 25. 3. 2024 bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému oznámení o zesplatnění úvěru a vyzvala jej k zaplacení částky 117 260 Kč.

11. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 7. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celkové částky 117 260 Kč do 15 dnů od jejího odeslání, přičemž z podacího archu k této listině bylo zjištěno, že předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána právě dne 15. 7. 2024.

12. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 100 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem splatit 36 měsíčními splátkami ve výši 7 115 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 76,03 % ročně. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů, poplatek za náklady vynaložené v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny v případě zesplatnění úvěru. Před uzavřením smlouvy žalobkyně učinila dotaz na registry SOLUS a NRKI. Dále se dotázala na poměry žalovaného, přičemž měla k dispozici částečný výpis z účtu žalovaného – jeho příjem od zaměstnavatele v měsících červen až září 2023. Žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr celkem částku 21 345 Kč. Žalobkyně jej poté vyzvala k úhradě dlužných splátek dopisy s upozorněním na možnost zesplatnění. Dopisem ze dne 25. 3. 2024 žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvala jej k úhradě dlužné částky. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku, ve které žalovaného znovu vyzvala k úhradě dlužné částky do 15 dnů od jejího odeslání, k čemuž došlo dne 15. 7. 2024.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícím závěrům. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy). Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). V projednávané věci si žalobkyně pro posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr obstarala řadu informací přímo od žalovaného i vlastními silami. Tyto informace však byly nedostatečné. Především měla žalobkyně k dispozici pouze částečný výpis z účtu žalovaného, který obsahoval pouze příjmy. Takový pouze částečný výpis nemůže dokládat dostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, neboť zcela pomíjí jeho výdajovou stránku. Výdaje žalovaného uváděla žalobkyně v listině označené jako „hodnocení klienta“ – v něm uvedla toliko to, že výdaje činí měsíčně 10 299 Kč, z toho 4 277 Kč za bydlení, 1 162 Kč na jiné splátky a 4 860 Kč jako částka životního minima dle zákona. Žalobkyně nijak blíže neověřovala výdajovou stránku žalovaného a jeho schopnost hradit dosavadní závazky, k nimž měla v hodnocení klienta informace, že jejich výše činí měsíčně částku 1 162 Kč. Tím fakticky rezignovala na svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, resp. tuto svou povinnost splnila pouze formálně tím, že si obstarala částečný výpis z účtu, aniž by se skutečně výdajovou stránkou žalovaného a jeho schopností úvěr splácet zabývala. Žalobkyně si tedy neobstarala dostatečné množství informací o výdajích žalovaného, čímž však nenaplnila účel institutu ověřování úvěruschopnosti spotřebitele, kterým je nejen ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet, ale zprostředkovaně i ochrana společnosti jako celku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Z hlediska výdajů rozhodně nepostačoval odkaz žalobkyně na částku životního minima. Výdaje dlužníka je nutno hodnotit objektivně podle jeho skutečných výdajů, nikoli podle toho, co zákon označuje za životní minimum.

18. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. K této povinnosti přitom soud přihlíží z úřední povinnosti (bez návrhu), jak ostatně vyplývá přímo ze znění § 87 odst. 1 ZoSÚ s účinností od 29. 5. 2022 (v posuzované věci se přitom žalobkyně s žalovaným dohodla na poskytnutí finančních prostředků dne 18. 9. 2023). Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku, poplatcích a smluvní pokutě, jak vyplývají ze smlouvy. Na tom ničeho nemění ani odkazy žalobkyně na rozhodnutí Ústavního, resp. Nejvyššího soudu. Závěry učiněné v tomto rozsudku nejsou s žalobkyní citovanými rozhodnutími v rozporu. Citovaný rozsudek Nejvyššího soudu se nadto týká trestní věci, tj. věci odlišné od předmětu tohoto řízení.

19. Žalobkyně nicméně prokázala, že dne 18. 9. 2023 zaslala na účet žalovaného částku 100 000 Kč. Jelikož mezi účastníky neexistuje jiné platné ujednání, posoudil soud nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z., neboť žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Současně bylo z nesporovaného tvrzení žalobkyně a z karty klienta prokázáno, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 21 345 Kč. Žalobkyně tak má nárok na úhradu rozdílu mezi poskytnutou jistinou a uhrazenou částkou, tj. částky 78 655 Kč. Podle výzvy ze dne 15. 7. 2024 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 15 dnů od jejího odeslání; tato výzva byla podle podacího archu odeslána právě dne 15. 7. 2024. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení od 6. 8. 2024 do zaplacení, neboť 5. 8. 2024 byl poslední den, ve kterém mohl žalovaný dlužnou částku uhradit. Úrok z prodlení byl přiznán v zákonné výši 12,75 % ročně podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dosud nevrácené částky bezdůvodného obohacení ve výši 78 655 Kč. Ohledně všech zbývajících žalobou uplatněných částek, včetně smluvní pokuty a příslušenství, musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

20. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala (včetně kapitalizovaných úroků, smluvních pokut a úroků z prodlení) částky 192 638,66 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 91 788,23 Kč, žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky, a náleží mu proto náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 4,7 %. Žalovaný byl v řízení ve větším rozsahu úspěšný, měl by tak vůči žalobkyni právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.