Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka], úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne [datum] se žalobkyní v elektronické podobě smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka do výše úvěrového rámce [částka], a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit žalobkyni poskytnutou částku úvěru měsíčními splátkami nejpozději do [datum]. Žalobkyně tak požaduje jistinu [částka], poplatek za vyplacení ve výši [částka], smluvní úrok [částka], poplatek „klidné spaní“ ve výši [částka], poplatek „presto“ ve výši [částka], informační SMS za [částka]. Žalovaný uhradil celkem [částka]. K uzavření smlouvy došlo po registraci žalovaného na internetových stránkách žalobkyně a zaslání kopie občanského průkazu žalovaného žalobkyni. Pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného nahlédla žalobkyně do insolvenčního rejstříku, bankovního registru klientských informací a nebankovního registru klientských informací. Žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] předžalobní výzvu, ale žalovaný již ničeho neuhradil. Žalobkyně rovněž požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny od [datum] do [datum] ve výši [částka].
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 115a zákona č. 99/1963Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.).
3. Z dokumentu nazvaného „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] “ ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně je v této listině označena jako „věřitel“ a žalovaný jako „klient“ a identifikován je jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, emailovou adresou a telefonním číslem. V uvedeném dokumentu se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému úvěr do výše [částka]. Podle čl. V smlouvy měl žalovaný úvěr splatit nejpozději do [datum]. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 1,016 % denně, poplatek za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z vyčerpané částky, poplatek „klidné spaní“ [částka] /den, poplatek „presto“ [částka] /každé vyplacení úvěru, informační SMS za [částka] /den. Součástí smlouvy je i dokument údaje o poskytovateli úvěru a informace pro spotřebitele, ze kterého soud zjistil základní parametry úvěru. Součástí smlouvy byl dále přehled splátek, sazebník a všeobecné obchodní podmínky. V čl. 8.4 smluvních podmínek byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny pro případ prodlení.
4. Z dokumentu autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že totožnost spotřebitele měla být ověřena bankovní identitou. Z dokumentu identifikované příjmy soud zjistil, že měl být ověřen příjem žalovaného ve výši [částka] čistého měsíčně. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že dne [datum] měla být žalovanému vyplacena částka [částka], dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, a dne , datum[částka] částka, . Z dokumentu výpis o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný měl uvést svůj příjem ve výši [částka], přičemž příjem byl ověřen ve výši [částka] měsíčně. Žalovaný uvedl své výdaje ve výši [částka]. Disponibilní příjem měl tak činit [částka]. Z dokumentu souhlas se zpracováním osobních údajů soud zjistil, že žalovaný měl souhlasit se zpracováním osobních údajů. Z dokumentu obecné principy posuzování úvěruschopnosti soud zjistil, jakým způsobem žalobkyně postupuje při prověřování úvěruschopnosti.
5. Z emailu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky [částka]. Z výzvy ze dne [datum] a podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky [částka] do tří dnů. Z výpisu z účtu č. [č. účtu] soud zjistil přehled příjmů a výdajů žalovaného.
6. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli úvěrovou smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše [částka] a žalovaný se zavázal dlužnou částku z úvěru spolu s úrokem ve výši 1,016 % denně a poplatky splácet denními splátkami. Dále byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně převedla na bankovní účet označený ve smlouvě částku [částka]. Neuhrazená jistina činí [částka]. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek. Před uzavřením smlouvy prověřila žalobkyně příjmy žalovaného zejména výpisem z účtu. Dále prověřila žalovaného v bankovních a nebankovních registrech.
7. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum] (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
9. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Na základě předložených listinných důkazů a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 2 ZoSÚ rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], dostupný na www. nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud na základě předložených listinných důkazů nemůže učinit závěr o tom, jak se žalobkyně snažila ověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit. Žalobkyně obecně tvrdila, jak bylo postupováno, a odkazovala na příslušná ustanovení zákona. Z dokumentu vyplněného se žalovaným před poskytnutím úvěru však vyplývá, že žalobkyně vyšla z vysokých příjmů a nízkých výdajů žalovaného, když příjmy žalovaného uvedla ve výši [částka] a výdaje celé domácnosti uvedla ve výši [částka]. Soud proto uzavírá, že se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů i výdajů.
12. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.
13. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši [částka]. Žalovaný dosud neuhradil částku [částka]. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalovanému plnila. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu poníženou o uhrazenou částku.
14. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku [částka] (tj. neuhrazenou část jistiny) s úrokem z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne [datum] (počátek prodlení je určen podle lhůty v předžalobní výzvě) do zaplacení, neboť žalovaný byl v prodlení s úhradou peněžitého dluhu. V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. bylo poté žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.
15. Soud tudíž dále žalobu zamítl ohledně: částky [částka], úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
16. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala částky [částka], úspěšná však byla pouze co do částky [částka], tj. ze 44 %; žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky [částka], tj. z 56 %, a náleží mu proto náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 12 % Protože však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.