Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka], s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to ve splátkách po [částka] měsíčně počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 29,7 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]). Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného. Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky do výše [částka], které se zavázal vrátit prostřednictvím minimálních splátek. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný svůj dluh řádně nehradil, proto byl úvěr zesplatněn ke dni [datum]. Předmětná pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne [datum]. Žalobkyně tak celkem požaduje: jistinu ve výši [částka], dlužný poplatek ve výši [částka], úrok do zesplatnění ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], úrok ve výši 20,79 % ročně z dlužné částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že žalovaný nárok neuznává a navrhuje žalobu zamítnout, neboť právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila úvěruschopnost žalovaného při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy.
3. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaný jako zákazník. Věřitel se zavázal poskytnout zákazníkovi úvěr do výše [částka] s možností opakovaného čerpání. Zákazník se zavázal tuto částku vrátit alespoň ve výši minimální splátky. Úrok byl sjednán ve výši 60 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. V čl. 8.4 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši [částka] za odeslání upomínky.
4. Z denní historie soud zjistil způsob čerpání a splácení úvěru. Žalovaný vyčerpal [částka] dne [datum] a [částka] dne [datum]. Žalovanému byly předepsány poplatky za upomínky ve výši 2 x [částka]. Žalovaný nic neuhradil. Žalobkyně rovněž předložila fotografii občanského průkazu žalovaného a fotografii žalovaného s občanským průkazem, a to z důvodu prokázání jednání se žalovaným. Z potvrzení o provedení transakce vystaveným [právnická osoba]. soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala žalovanému dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka].
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a její přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacího lístku soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky [částka] nejpozději do [datum].
6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu ze dne [datum], v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky do výše [částka] a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splácet měsíčními splátkami v minimální výši. Úroková sazba byla sjednána ve výši 60 % ročně. Bonita žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána toliko na základě tvrzení žalovaného. Žalovaný vyčerpal částku [částka] a neuhradil nic. Pohledávka z uzavřené smlouvy byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámením ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k vydání dlužných finančních prostředků. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne [datum].
7. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum] (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
9. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 2 ZoSÚ rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], dostupný na www. nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud na základě provedeného dokazování nemůže učinit závěr o tom, jak se právní předchůdkyně snažila ověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit. Žalobkyně obecně tvrdila, jak bylo postupováno, a odkazovala na příslušná ustanovení zákona. V předložených listinách nebyly uvedeny příjmy ani výdaje žalovaného. Nebyly rovněž předloženy žádné důkazy k příjmům nebo výdajům žalovaného. Soud proto uzavírá, že se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů i výdajů.
12. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.
13. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila svou pohledávku za žalovaným a že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši [částka]. Žalovaný nic neuhradil. Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným či mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalovanému plnila její právní předchůdkyně. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu.
14. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku [částka] (tj. částku jistiny) s úrokem z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne [datum] (počátek prodlení je určen podle lhůty k plnění v předžalobní výzvě ze dne [datum], výzva byla odeslána [datum] a dlužná částka měla být uhrazena do [datum]), neboť žalovaný byl v prodlení s úhradou peněžitého dluhu. V souladu s § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) bylo poté žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil ve splátkách ve výši [částka] měsíčně počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek. Placení ve splátkách i výši splátek navrhl žalovaný a žalobkyně se splátkami i jejich výší souhlasila.
15. Soud tudíž dále žalobu zamítl ohledně: poplatků ve výši [částka], částky ve výši [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku ve výši 29,70 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum].
16. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala částky [částka], úspěšná však byla pouze co do částky [částka], tj. ze 56 %; žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky [částka], tj. z 44 %. Jelikož je poměr úspěchu účastníků vyrovnaný, tak soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.