Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný u účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalovanému dne [datum] vyplacen na bankovní účet úvěr ve výši [částka]. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr prostřednictvím dokladů o příjmech žalovaného, prohlášení žalovaného a z úvěrové historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Žalovaný řádně neplnil povinnosti ze smlouvy, neboť nehradil řádně a včas sjednané splátky, v důsledku čehož se dostal do prodlení a žalobkyni vzniklo v souladu s bodem 6.5 smlouvy o úvěru právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny. S účinností ke dni [datum] došlo v souladu s bodem 6.3 smlouvy v důsledku prodlení žalovaného k zesplatnění celé částky nesplaceného úvěru. K tomuto datu se dle bodu 6.4 smlouvy staly dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, která činila [částka]. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky nové jistiny. Žalobkyně požaduje tuto smluvní pokutu z částky [částka] od [datum] do [datum]. Ve smlouvě bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po zesplatnění celého úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne [datum].
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále je o.s.ř.) v nepřítomnosti žalovaného.
3. Z listiny označené jako „Návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru/smlouva o revolvingovému úvěru č. [hodnota] “ ze dne [datum], bylo zjištěno, že žalovaný podepsal návrh smlouvy o úvěru, který žalobkyně akceptovala dopisem, jehož součástí byl i splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se úvěr zavázal splatit 48 měsíčními splátkami ve výši [částka], splatnými vždy do každého 12. dne v měsíci. Celková částka, kterou měl žalovaný na úvěru zaplatit, byla sjednána ve výši [částka]. Dále bylo uvedeno, že je sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 44,90 %, která byla dohodnuta jako pevná úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V článku 6.1 byla sjednána smluvní pokuta ve výši [částka] za každou splátku v prodlení. V článku 6.2 bylo sjednáno právo žalobkyně na zaplacení účelně vynaložených nákladů. Výše nákladů u každé splátky v prodlení činí [částka]. Podle článku 6.3 v případě prodlení delším než 65 dnů dojde k zesplatnění úvěru. Podle článku 6.4 se nezaplacené úroky stávají součástí nové jistiny úvěru. V článku 6.5 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení. Součástí smlouvy byl splátkový kalendář, prohlášení klientů. Součástí smlouvy je prohlášení klienta a předsmluvní formulář, který obsahuje parametry úvěru.
4. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl svůj příjem ve výši [částka] a své výdaje ve výši [částka] (životní minimum [částka], splátky [částka], bydlení [částka]). Rezerva tak činila [částka]. Z výpisu záznamů z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaný neměl záznam. Z CBS bylo zjištěno, že žalovaný byl ohodnocen skórem 507 a zařazen do kategorie s nízkým rizikem. Z výpisu z účtu soud zjistil, že žalovaný obdržel mzdu: [datum] ve výši [částka], [datum] ve výši [částka], [datum] ve výši [částka], [datum] ve výši [částka]. Dopisem ze dne [datum] bylo žalovanému oznámeno zesplatnění celého úvěru. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě částky [částka].
5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal dlužnou částku z úvěru spolu s úrokem ve výši 44,90 % ročně splatit 48 měsíčními splátkami ve výši [částka], splatnými vždy do každého 12. dne v měsíci s tím, že celková částka k zaplacení činila [částka]. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky nové jistiny. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila příjmy žalovaného. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.
6. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum] (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
8. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 2 ZoSÚ rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], dostupný na www. nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud na základě předložených listinných důkazů nemůže učinit závěr o tom, jak se žalobkyně snažila ověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit. Žalobkyně obecně tvrdila, jak bylo postupováno, a odkazovala na příslušná ustanovení zákona. Z dokumentu vyplněného žalovaným před poskytnutím úvěru však vyplývá, že žalobkyně vyšla z nízkých výdajů žalovaného, když příjmy žalovaného uvedla ve výši [částka] a výdaje celé domácnosti uvedla ve výši [částka]; žalobkyně ověřila pouze příjmy. Výdaje vychází z životního minima ve výši [částka] z nízkého nákladů na bydlení ve výši [částka] a splátek jiných úvěrů ve výši [částka]. Soud proto uzavírá, že se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho výdajů.
10. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. Neplatné je tak i sjednání smluvní pokuty. Žalobkyně požadovala pouze zaplacení smluvní pokuty. Z tohoto důvodu soud žalobu v celém rozsahu zamítl.
11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož by náhrada nákladů řízení náležela žalovanému, který byl ve věci zcela úspěšný, když žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Jelikož žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, a protože byl žalovaný v řízení nečinný, pročež nelze uvažovat ani o paušální náhradě nákladů řízení dle § 151 o.s.ř., nebyla žalovanému náhrada nákladů řízení přiznána.
12. Pro úplnost soud dodává, že nárok na zaplacení smluvní pokuty je nárokem se samostatným skutkovým a právním základem, odkaz žalobkyně na předcházející vyhovění jiné jeho žalobě platebním rozkazem ze dne [datum] č. j. [spisová značka] tedy není pro toto řízení relevantní.